Po snídani stojíme u plastické mapy Jizerských hor a ukazuji svůj plán, jak ze Smědavy přes Frýdlantské cimbuří sejít dolů do Bílého Potoka a následně se vyšplhat na Paličník a odtud zpět na Smědavu. Krokuju prsty po mapě a odhaduju to celkem na 17 kilometrů. Hlavy rodin pokyvují hlavou, koukají na výškové rozdíly, které na plastické mapě opravdu vyniknou, a hledají další, alternativní cestu.
Naši skupinu totiž tvoří netrénovaní a nezkušení turisté a denní dávka 20 kilometrů je pro nás na hranici fyzického zhroucení. Když se k tomu připočte ještě výškový rozdíl odhadem jeden kilometr, tak už to v našem případě opravdu zavání zásahem Horské služby.
Ale nevzdám se zadarmo. Tvrdím ostatním, že jiná trasa znamená buď opravdu málo kilometrů, nebo náročný přesun autem. Klasický trik se osvědčil a můj prvotní plán teď vypadá nejlákavěji. Naštěstí nic netuší, a tak vše pečlivě naplánujeme a vydáváme se na cestu.
Pohodový začátek i bez předstartovního piva
Může se hoditAuta lze nechat i bez placení parkovného kdekoliv v Bílém Potoce. Počasí může hodně rychle překvapit, takže bundy nebo pláštěnky vezměte s sebou i při dobré předpovědi. Rozhodně se vyplatí mít dobrou terénní obuv, která odolá i vlhkosti. Hospod je cestou spíše méně než více, takže zásoby s sebou. |
Auta necháme na parkovišti u horské chaty Smědava, kde konečně zafungovala konkurence a dřívější tarif 50 Kč za den překonává na vedlejším pozemku sazba třicetikorunová. Navrhuji, abychom si dali jedno preventivní předstartovní pivo, ale jindy brilantní nápad se dnes s úspěchem nesetkává.
Zapínáme GPS navigace, mapy a záznamové přístroje, což v našem případě už tvoří menší elektronické centrum, a vyrážíme po modré do kopce směrem na Knajpu. Tuto letní sobotu je to zde jako na Václaváku, ale když potkáváme profesionální borůvkáře s kbelíky plnými až po okraj, začínáme se těšit na příjemnou přírodní svačinku.
Chata Smědava, náš start a cíl
Asi po kilometru a půl odbočujeme doprava na žlutou a začínáme stoupat ke Smědavské hoře. Lidí podstatně ubylo, ale je po dešti a šotolinová cesta se tady změnila na slušné bláto. Naštěstí máme dobrou nepromokavou obuv, která nohy udrží v suchu, a s úsměvem si vzpomenu na čvachtací výlet v teniskách, který jsem zde absolvoval před pár lety.
Smědavskou horu přecházíme kousek pod vrcholem a přes Vlčí louku stoupáme k Poledním kamenům. Nakonec se doslova vyšplháme až na vrchol a kruhový rozhled je pro nás necvičené turisty zaslouženou odměnou. Máme za sebou prvních asi 200 výškových metrů, sedíme, svačíme a kocháme se. "Měli jsme s sebou vzít to kvasnicové pivo v plastové lahvi," prohodí jeden z nás, a já to kupodivu nebyl. Počasí i nálada jsou dobré, výhled ještě lepší.
Pohled z Poledních kamenů. Dole je osada Bílý potok, ke které následně zamíříme.
V dálce je z Poledních kamenů vidět Frýdlant a německé a polské roviny.
Pohodička končí
Po pár minutách vstáváme a po žluté pokračujeme na další vyhlídku Frýdlantské cimbuří. O procházce nelze mluvit ani náhodou. Skáčeme z kamene na kámen, někde jsou do skály vytesané i kovové stupně, a dojde dokonce i na pověstné řetězy. Prakticky okamžitě zaznamenáme v naší skupině první úraz, koleno jednoho z kolegů je odřené až do krve.
Tip na dovolenouProžijte léto aktivně na horách. Vyberte si pobyt na dovolena.iDNES.cz. |
Naše tempo tedy výrazně poklesne, ale může za to i množství borůvek. Sem už profesionální česači přece jen nedorazí, takže něco zbývá i pro nás. A vzápětí přichází další odměna v podobě druhé vyhlídky na Frýdlantském cimbuří.
Odtud na cestě lesem začneme těžce ztrácet výšku. Je to nádherný bukový les, který nám připomíná, jak vypadaly všechny zdejší původní lesy. Ukazuje se ale, že sestup je často namáhavější než výstup a ozývají se první pochybovačné hlasy, zda stihneme celý výlet. Já ale optimismus neztrácím.
Pohled na Smrk z Frýdlantského cimbuří
Zásadou je skončit v první hospodě
Po čase se napojujeme na zelenou značku a klesáme až k Černému potoku. Při pohledu na něj chápeme, proč se tak jmenuje, nápadné zbarvení vody zřejmě způsobuje rašelina. Nabízí se možnost krátkého výletu do kopce, asi 500 metrů k vodopádu, ale nenašel jsem odvahu to někomu navrhnout.
Po zelené značce stále klesáme až k vesnici Bílý Potok. Když vyjdeme z lesa, je nad námi nádherně vidět Frýdlantské cimbuří a trochu jiným směrem, v dálce a pěkně nahoře, Paličník, místo, kam máme namířeno. Hlad a žízeň žene všechny do hospody. Hned na kraji obce je jedna otevřená, ale podezřele opuštěná a většina skupiny velí, abychom hledali něco lepšího ve vesnici. Jdeme dál, ale udělali jsme chybu.
Druhá hospoda, na kterou jsme narazili, otvírá až k večeru. Třetí hospoda je otevřená, ale lze se tam jen napít a neprodávají ani sušenky, a další hospoda naproti je na prodej. Nálada v kolektivu začíná klesat na bod mrazu. Nad horami se navíc začínají honit černá mračna a auta jsou hodně kilometrů vzdálená.
Sestup původním bukovým lesem do Bílého Potoka
Už začínají růst. Ale nebrali jsme je, nebylo kam je dát.
Bílý Potok nakonec neprocházíme po značené turistické značce, v našem případě po žluté, ale jdeme po silnici a hledáme, kde se občerstvíme. Celou cestu máme před sebou skálu zvanou Paličník, která vypadá, že je snad výš než oblaka. Nakonec to na konci vesnice jistí stálice, která nikdy nezklame: Bártlova bouda. Výběr z asi pěti hotovek kolem 60–70 korun, k tomu pivo Konrád. Náležitě posilněni vyrážíme.
Výšlap do nebes
Teď je to velmi prosté. Pořád po žluté a pořád do kopce. Je to několik set výškových metrů a zpočátku kráčíme po nádherné, široké šotolinové cestě, která po nějakém čase přechází v lesní pěšinu. Jenom stoupáme a funíme. Kolektiv se roztrhal a nakonec na vrcholu je rozdíl mezi prvním a posledním asi půl hodiny. Na Paličníku se nám všem nabízí nejhezčí výhled dnešního dne.
V protisvahu je nádherně vidět hřeben Frýdlantského cimbuří a Smědavská hora, kde jsme ráno začínali. V údolí pak Bílý Potok a při pohledu do hlubiny jsme pyšní, co všechno jsme dnes vyšplhali. Do dálky je vidět až do Polska a Německa. Na druhou stranu se zase zvedají vrcholky západních Krkonoš: Čertova hora, Lysá hora, Kotel. Vidíme i vysílač na Sněžných jámách a nádherný Bukovec nad Jizerkou.
Pohled z Paličníku na západní Krkonoše
Odsud už je to jen pohodová cesta po trasách vhodných i pro kola a většinou z kopce. Nejdřív po modré značce na Předěl a pak po zelené zpět na Smědavu. Na konci cesty ukazuje GPS záznam hodnotu 19,9 kilometru, tedy víc, než jsem ráno odhadoval, ale to už je v mém případě klasika. Naštěstí jsme cestu všichni přežili.
GPS souřadnice celého výletu jsou ke stažení zde.
