Čtenáři cestují: výlet na Machu Picchu je unikátní a opravdu intenzivní

  12:22
Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za dobrodružstvím nebo se seznamují s místními obyvateli a jejich odlišnými zvyky. Čtenářka iDNES.cz Eva Čerešňáková vystoupala do oblak, aby si mohla vychutnat bájné Machu Picchu.
Čtenářka Eva Čerešňáková se vyšplhala až nad bájné město Inků Machu Picchu.

Čtenářka Eva Čerešňáková se vyšplhala až nad bájné město Inků Machu Picchu. | foto: Archiv soutěže

Machu Picchu je magické místo, div světa i sen cestovatelů ze všech koutů světa. Bylo to krásné, fascinující i náročné zároveň.

V den návštěvy Machu Picchu jsem pešky zdolala více jak dvacet dva kilometrů a podle telefonu převýšení 289 pater. Nejvyšší budova světa, dubajský mrakodrap Burj Khalifa, má 163 pater. Se vstupenkou do Machu Picchu jsem si koupila i vstup na tu vysokou horu dominující nad tajuplným městem Inků. Výstup byl drsný, ale o to víc se vám návštěva Machu Picchu vryje do vzpomínek a jednoznačně patří mezi nejkrásnější zážitky z mého cestování po Latinské Americe.

Psal se podzim 2019 a já jsem sama vyrazila na několikatýdenní cestu po vlastní ose do svých vysněných destinací. Plnila jsem si mnohaletý sen, toužila po nových zážitcích i po procvičení španělštiny. Peru bylo po Argentině, Uruguayi, Brazílii a Bolívii poslední destinací. Plán byl intenzivní i ambiciózní. Když chce ale člověk hodně vidět, jde to většinou na úkor pohodlí. S tím jsem prostě počítala.

A mezi dny, které na mé cestě byly opravdu náročné, se řadí i návštěva Machu Picchu. Hodně přesunů letecky i vlakem a s tím související větší výkyvy počasí i nadmořské výšky. V Limě bylo teplo, nadmořská výška 0 m n.m., po přeletu do Cuzca v nadmořské výšce 3 399 m n.m.. byla naopak velká zima.

Davy, davy davy. A jen jeden směr. Strážci bedlivě hlídají, aby se nikdo nevracel a aby byl na místě jen určený počet lidí.

Žila jsem tak trochu kočovný život. Téměř každou noc jsem spala jinde, časté bylo brzké vstávání a současně jsem prožívala vnitřní smutek. Myšlenkami jsem byla často s dědečkem, který v těch dnech umřel a v den, kdy jsem zdolávala Machu Picchu, měl pohřeb. Ať se člověk snažil být jakkoliv statečný, nebylo to snadné a do dneška má pro mě vzpomínka na Machu Picchu tento smutný podtext…

Cestu i vstupenku jsem si tehdy rezervovala asi dva měsíce dopředu. A to jak do areálu Machu Picchu, tak na vlak Cuzco – Machu Picchu Pueblo – Cuzco. Vlak je komerční, jen pro turisty, protože na ten pro místní obyvatele vás bez dokladu, že žijete v dané oblasti, nepustí.

Lístek na vlak je extrémně drahý, v řádu tisíců, čím později si ho koupíte, tím dražší je. Vstup do areálu také není nejlevnější záležitostí, ale vzhledem k jeho unikátnosti je to pochopitelné. Jelikož je Machu Picchu součástí UNESCO, tak je stanoven denní limit na počet lidí, které dovnitř vpustí. Bez předem koupené vstupenky je člověk bez šance.

A bez zapomenutého dokladu totožnosti také. Na vlastní oči jsem zažila, jak jeden turista měl vstupenku, ale na hotelu si zapomněl pas. Opravdu ho nepustili. Vstupenka je vázaná na doklad totožnosti.

Pode mnou byl jen prudký kaňon.

Do vesnice Machu Picchu jsem přijela o den dříve a turistickou destinaci plnou ubytoven, hostelů, hotelů, obchodů i restaurací si křížem krážem prošla. Lístek na vstup do Machu Picchu jsem měla na další den na ráno na sedm hodin a rozhodla jsem se, že to z vesnice zdolám pěšky. Máte na výběr se buď nechat vyvést komerčním autobusem, asi za deset dolarů, nebo jít po svých po značené cestě z vesnice až ke vstupu do areálu. Je to tak hodina a půl až dvě do velmi prudkého kopce. Většina turistů se nechá vyvést, volí pohodlí, ale já zvolila cestu pěšky a nelituji.

Vstávám v půl páté ráno, do tmy, před pátou vyrážím. Před půl šestou přicházím k místu první kontroly vstupenek. Přede mnou fronta asi patnácti lidí. Polovinu z nás dál nepustí. Jsou striktní a pouští jen ty se vstupenkou na půl sedmou. My, co máme vstupenku až na sedmou hodinu, musíme čekat, jelikož je to nahoru už prý jen hodina, tak nám dovolí jít dál až v šest hodin.

Začíná pršet. Prvně trochu, pak víc a víc. Počasí na nic, schovat se není kam, je mlhavo a pochmurno. Zmoklá, stejně jako ostatní, se za pět šest dočkám toho, že nás pustí na stezku vedoucí dál. Stále ještě prší a je mlha. Ale nezbývá, než věřit, že nahoře bude něco vidět. Skoro hodina prudkého výstupu dává dost zabrat, ale myslím si, že to k návštěvě takového místa patří – vystoupat k němu, ne se k němu nechat vyvést.

Někteří turisté ujdou i podstatně více, když zvolí Inca trail, což je čtyřdenní trek a jdou k Machu Picchu přes osmdesát kilometrů náročným terénem.

Peru je svěží a zelené. Cuzco, odkud se na Machu Picchu startuje, leží v nadmořské výšce 3 399 m.

V 6:50 dorazím už trochu vyřízená nahoru a zažívám první šok. Před branou čekají davy lidí, které tam navážejí kontinuálně autobusy. Čekáme. Dovnitř nás vpustí až po sedmé hodině, dříve ne, lístek máme přece na sedm. Lidi ze všech koutů světa se tam mačkají jeden na druhého, aby se dovnitř dostali co nejdříve. Stále je mlhavo a já potají doufám, že aspoň něco bude vidět. V sedm hodin začínají vpouštět turisty s lístkem na daný čas a já jsem součástí davu, který se natěšeně hrne dovnitř. Nemáte kam uhnout, nemáte na výběr.

Dav se hrne a po pár minutách přicházíte k prvnímu místu, odkud by měl být výhled. Není vidět téměř nic. Jen mlha a dav kolem mě. Toto je to mystické Machu Picchu, říkám si? Udělám si zklamaně pár fotek v mlze a studuji mapu areálu. Dav i mlha mě zahrnou zklamáním, ale to naštěstí netrvá dlouho. Během půl hodiny se mraky roztrhaly a krása Machu Picchu se začala vynořovat.

Machu Picchu

Pozorovala jsem postupné odhalování toho mystického místa. Za pět minut osm si uvědomuji, že na osmou hodinu mám koupenou vstupenku na horu Waynapicchu – ta vysoká hora trčící nad Machu Picchu. Jen zjišťuji, že jsem na úplně druhé straně areálu a začínám řešit, jak se na správné místo dostat. Plná emocí jsem si totiž zapomněla kontrolovat čas. Hlídače se zeptám na správnou cestu, přidávám do kroku a svižným tempem mířím k místu, kde by mě k hoře měli pustit.

Přicházím tam osm dvacet a už mě nechtějí pustit. V deset hodin jde již další skupina lidí a já už se prý nestihnu včas vrátit dolů, když jsem nevyrazila hned v osm. Oni zároveň nesmí pustit na horu víc než povolené množství lidí. Španělsky pánovi vysvětlím, že sportuji, že dám tempo, a že se nemusí bát, že to zvládnu. Po chvíli přemlouvání mě pustí a připomíná, ať jsem opravdu do desíti hodin dole.

Mrzelo by mě to, kdybych o možnost vystoupit na Waynapicchu přišla. Byť ten výstup byl drsný. Pod časovým tlakem. Prudké stoupání. Úzká přírodní cestička bez zábradlí a bez bariér, čím dál strmější. Nesnáším výšky a místy mi to fakt nedělalo dobře. Myšlenky mi bloudí na dědečkův pohřeb, který právě probíhá, a část cesty nahoru probrečím. Fyzickým i emočním vyčerpáním…

Námaha rozhodně stála za to.

Desítky minut šplhám nahoru, přibližuji se nebi a v modlitbách se s dědečkem loučím. Vzpomínám na něj a prožívám vděčnost za to všechno, co jsem s ním kdy mohla zažít. Ten výstup nahoru na Waynapicchu bylo padesát brutálních minut. Opravdu hodně strmé a příkré. A až jsem se tam „vyškrábala“, tak z té vysoké hory nad Machu Picchu nebylo nic vidět. Jen mlha a mlha a mlha. Mám dvacet minut na to, jestli něco zahlédnu, a pak musím zpět dolů.

Svůj slib chci dodržet. Spolu se mnou tam čeká dalších pár lidí. Po patnácti minutách se mraky lehce roztrhnou a aspoň mezi nimi je trochu něco vidět. Trochu. Jsem ráda, že jsem výstup na Waynapicchu zařadila do programu, návštěvu Machu Picchu to ještě více obohatí, ale mrzí mě, že počasí mi nepřeje. Je to škoda, ale to je život. V půl desáté se vydávám na cestu zpět a opravdu jsem v deset hodin dole u vstupní brány.

V rámci vstupenky na Waynapicchu ještě mohu vystoupit na tu druhou, menší horu, Huchu’y Picchu, na kterou už jde málo kdo. Tam časový limit nemám, a tak této příležitosti využívám. Pokud budete mít někdy možnost se na Machu Picchu podívat, přikupte si i vstup na tato místa. Upřímně, z Huchu’y Picchu jsem totiž zažila nejhezčí pohled na město Inků.

Mraky ustoupily slunečním paprskům a hora je dost blízko na to, abych měla Machu Picchu jak na dlani. Už nikam nemusím spěchat a po třech hodinách se konečně dostavuje enormní pocit nadšení z tohoto unikátního prožitku. Zažívám neskutečné kouzlo okamžiku.

Menší hora Huchu’y Picchu mi dřinu nakonec vynahradila. Mračna se rozestoupila a celé město jsem měla jako na dlani.

Protože jsem měla vstupenku i na Waynapicchu, můžu projít celým areálem dvakrát. Jinak ho můžete projít jen jednou a nesmíte se vracet, nesmíte jít do protisměru. Jsou tam hlídači a dbají na to. Takto si hlídají to, aby na Machu Picchu nebyl víc než povolený počet lidí.

Celkem strávím na tom tajuplném místě sedm hodin. Za tu dobu zažiji mlhu, déšť, slunce i opětovný déšť, průtrž mračen a nepříjemný vítr. Díky tomu, že byl prostor se tam zastavit, sednout, nasávat atmosféru a nikam nespěchat (oproti některým turistům, kteří to se svými průvodci doslova prolétli), mohl člověk vnímat to skutečné kouzlo místa, které je dodnes zahalené rouškou tajemství.

Napište svůj cestopis

A po prvotním ranním šoku tak opouštím Machu Picchu s vděkem, že jsem takovou krásu a unikátnost mohla spatřit na vlastní oči. Určitě bych každému doporučila nastudovat si předem mapu areálu, protože je tam hodně možností, co se dá vidět a na co se můžete podívat, ale jakmile to přejdete, tak vás zpět nepustí.

Při druhém „kole“ jsem se vydala asi na dvoukilometrovou procházku mimo hlavní část areálu k Puente Inka (most Inků). Jdete úzkou cestičkou podél skály, bez zábradlí, bez bariér, a pod vámi velký sráz. Místy jsem měla i strach a dobře mi to nedělalo, ale i taková zkušenost stála za to. Ještě více znásobí dokonalost a propracovanost tak fascinujícího místa.

Zpět dolů do vesnice jsem šla opět pešky a v závěru se mi už nohy motaly jedna přes druhou. Byla jsem však ráda, že nemusím spěchat na vlak, že odjíždím do Cuzca až další den, a že můžu ten den v klidu zakončit nějakou tradiční peruánskou večeří v Machu Picchu Pueblo.

Zdolané kilometry i výškové převýšení jsem pak ještě pár dnů v nohách pociťovala, ale se vším všudy to byl unikátní, intenzivní a nezapomenutelný zážitek.

Pak se ale mračna roztrhala a skrze ně prošlo slunce. A přede mnou se rozkryla nádhera.

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Mnohem lepší než Thajsko. Kambodža vás okouzlí vstřícností i památkami

21. března 2024

Kambodža byla loni zvolena asijskou vedoucí kulturní destinací. My jsme si její návštěvu...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

Láska na druhé sousto. Japonská kuchyně je plná nástrah i úžasných chutí

28. března 2024

Seriál Když jede člověk do Japonska, nevezme si s sebou zásobu paštik, to se rozumí tak nějak samo sebou....

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Výlet do thajského ráje. Některé ostrovy tu většina Čechů ještě neobjevila

27. března 2024

Premium Když se řekne dovolená v Thajsku, většina lidí si představí ruch a vřavu největšího z ostrovů...

Znovuzrozená z popela. Navzdory děsivé minulosti má Varšava co nabídnout

26. března 2024

Premium Kdo se rád toulá křivolakými uličkami s kamennou dlažbou a obdivuje hlavně středověká náměstíčka s...

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...