Čtenáři cestují: Ostřílení harcovníci si vyzkoušeli trochu jiný Island

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za dobrodružstvím nebo se seznamují s místními obyvateli a jejich odlišnými zvyky. Čtenář iDNES.cz Jan Sucharda vyrazil na Island na nejlepšího lososa na grilu.
Jsme na Marsu? Ale kdeže! Jsme v islandském vnitrozemí v oblasti Kverkfjöll. Do...

Jsme na Marsu? Ale kdeže! Jsme v islandském vnitrozemí v oblasti Kverkfjöll. Do civilizace je to odtud „pouhých“ dvě stě kilometrů. | foto: Jan Sucharda

Už druhý týden jsme jezdili po Západních fjordech Islandu, vymetali kdejaký bohem zapomenutý a turisty nenavštěvovaný kout, fotografovali a po večerech si dělali lukulské hody.

Já je mít nemusím, mně stačí při cestování po Islandu instantní polévky, mazací sýr, chléb a maximálně si někdy koupit párek. Zdlouhavou přípravu jídla považuji za ztrátu času, jídlo pro mě není cíl, ale jen prostředek proti smrti hladem. A na formě mi až tak moc nezáleží. Ale kamarád, s nímž jsem cestoval, si potrpěl na dobré jídlo a jeho obřadnou přípravu, a tak jsem denně usedal k bohatě prostřenému kempovacímu stolku, jako bych byl v dobré restauraci. Jen kolem mne nechodil číšník s ubrouskem elegantně přehozeným přes ruku.

Na výpravu jsme jeli naložení až po střechu, ale celníkům jsme s velkým štěstím proklouzli.

Už když jsme nakládali jeho věci do auta, mohl jsem tušit, že podstatnou část našeho islandského putování budou tvořit právě ty večerní hostiny. Skládací gril, dva pytle dřevěného uhlí, sada nožů, prkénko téměř o velikosti fotbalového hřiště, spousty sáčků s nejrůznějším kořením, ve sklenicích nakládaná zelenina a okurky, zavařené maso, krabice s lahvemi vína, kartony piv…

V duchu jsem si s hrůzou představoval, jak bude po vylodění v Seyðisfjörðuru probíhat celní kontrola. Auta tu zůstávají stát v několika pruzích na betonové ploše a před výjezdem z ohrazeného prostoru stojí celník, který ukazuje, jestli auto může vyjet rovnou ven, nebo jestli půjde na kontrolu. K ní tu slouží čtyři garáže – dvě menší pro osobní auta a dvě velké pro autobusy a velké karavany.

Černá Sahara – cesta k Veiðivötnu

I když jsem na Island autem cestoval mnohokrát, celní kontrola v přístavu mě ještě nepostihla. Ale statistika je neúprosná, jednou ta kontrola, kdy celníci prohrabou v autě každou skulinku, jistě přijde.

Na Islandu je všeobecně dost draho a alkohol se dá koupit jedině ve speciálních obchodech Vínbudin. V supermarketech lze koupit jenom islandské „pivo“ s 2,3 procenta alkoholu. Vyrábějí ho několik druhů – jedno v zelených plechovkách s hrdým názvem Pilsner. A samozřejmě celní předpisy dovolují dovoz jenom velmi malého množství pití a potravin. A mnohé potraviny, jako máslo, sádlo, sýry, uzeniny, maso atd., se nesmí dovážet vůbec.

Jenže už při nakládání auta bylo jasné, že děláme všechno pro to, aby případný průšvih s celní kontrolou dosáhl grandiózních rozměrů. Bezcelní dovoz potravin a alkoholu je velmi omezen a pokuty za překročení limitů jsou brutální.

Znovu jsem si vybavil historku, která se už léta traduje – islandští celníci prohledali autobus a zabavili veškerý alkohol i jídlo a ještě musela cestovní kancelář zaplatit tučnou pokutu za porušení celních předpisů. Účastníci zájezdu, kteří si vezli bohaté zásoby, se rázem ocitli bez nich. Žádné paštiky, řízky, klobásy, tyče salámu, láhve se slivovicí, pivo v plechovkách… A čtrnáctidenní pobyt právě začínal. Jedna z turistek později rozhořčeně popsala celou příhodu, na Island navždy zanevřela a islandské celníky nazvala celními hyenami.

Vodopád Hraunfossar

„Doufám, že máš na účtu dost peněz, protože až nás celnické hyeny vyhmátnou, tak se nedoplatíme,“ varoval jsem bezúspěšně kamaráda při nakládání dalších krabic s potravinami, vínem a pivem.

„Jen se neboj, tvoje auto přece nemohou kontrolovat, vždyť už jsi napůl Islanďan. Nemáš ještě čestné občanství? Ne? Tak to přijde už brzy,“ nenechal se odradit.

Kupodivu jsme projeli bez zádrhelu. Celník u výjezdu jenom mávl, že můžeme rovnou vyjet ven. No vidíš, škoda, že toho vezeme tak málo, řekl kamarád, když jsme projížděli bránou celního prostoru. Samozřejmě ani ty velké zásoby z domova nestačily, a tak jsme dost často vtrhli do obchodu a bílili regály. Tedy já ne, ale můj spolucestující.

Koupání v termálech

A ještě jedna věc nesměla při našem společném putování chybět – koupání v termálních bazénech. Ale ne těch běžných plaveckých, které jsou skoro v každé vesnici, ale pokud možno přírodních nebo aspoň něčím zvláštních.

Islandské hot poty jsme si náležitě vychutnávali.

Kamarád jich spoustu vyhledal na internetu, vytiskl jejich fotky a popis, kde je najít. Některé jsem znal z minulých cest, další byly pro mě novinkou. Občas jsem zapochyboval, jestli hlavním účelem naší cesty je opravdu fotografování. A tak jsme na Západních fjordech máčeli svoje těla v Krossneslaugu, úžasném bazénu přímo na kamenité pláži na samém břehu moře, v hot potech naproti kostelu na poloostrově Drangsnes, ve volně přístupném bazénu Reykjafjarðarlaug u silnice číslo 62 nebo v malém přírodním hot potu Hellulaug na břehu moře nedaleko Flókalunduru.

Tam jsme se potkali se skupinkou Italů, kterým velela žena se vzhledem a pokožkou staré ještěrky. Ale vytřela nám zrak – chvíli seděla s ostatními v horké vodě, pak vyběhla na kamenitou pláž a hup do ledového moře. Plavala v něm asi pět minut, pak se vrátila do hot potu a za chvíli ledovou koupel opakovala. Nenechali jsme se vyprovokovat k následování a v klidu popíjeli z plechovek české pivo. Prostě, všechno mít nemusíme, říkali jsme si.

Tenhle obrázek není z Kréty ani z Maroka, ale opravdu z Islandu. Rauðisandur na Západních fjordech

A teď jsme směřovali k bazénku Pollurinn za vesnicí Tálknafjörður. Ve vsi je standardní velký plavecký bazén, ale kamarád měl vyhlídnutý jiný. Na fotce, kterou si stáhl z internetu, se v mělkém bazénku s výhledem do fjordu válelo několik krásných dívek. Za jízdy mi ukazoval ten obrázek: Koukni, kdo nás tam čeká. Ty holky byly opravdu moc hezké, žádné vyschlé ještěrky.

Nikdo nás tam nečekal. Zato velká žlutá tabule s červeným orámováním upozorňovala, že bazén není hlídán, koupání je na vlastní nebezpečí a každý si zodpovídá za své věci. A ještě tabulky s několika piktogramy srozumitelnými i pro lidi z druhé půlky zeměkoule: zákaz přenocování ve stanu i v karavanu, zákaz rozdělávání ohně, zákaz volného pobíhání psů a zákaz kadění. To je nová značka, jejíž vznik si vynutil příliv turistů a jejich barbarské chování.

Nová cedule na základě islandských zkušeností s turisty.

Pollurinn jsou tři malé mělké bazénky s hloubkou tak maximálně třicet centimetrů, vhodné tak akorát pro ležení. Modrá barva, kterou byl kdysi beton natřen, se na mnoha místech loupala a místo ní se usazovala nevzhledná zelená řasa. Nic vábného, ale když už jsme tento nepříliš známý hot pot našli, tak vykoupat se byla prostě povinnost. Voda byla příjemně horká a výhled do fjordu pěkný. Být tu ještě ty hezké holky z internetu, k dokonalosti by nechybělo vůbec nic.

Asi po hodině jsme se sbalili a vyrazili zpátky k vesnici. „Jé, podívej, co to je?“ zavolal kamarád, když u jednoho baráku bez oken, snad nějaké stodoly či skladiště, uviděl malý přístavek zhotovený z latí s nataženou igelitovou fólií. V horní části se skvěl rukou neuměle napsaný velký nápis: Sjálfsafgreiđsla freskur fiskur – Self service fresh fish. 

Islandská sámoška

„No, to je krám, obchod s rybami, sámoška,“ zasmál jsem se. V dřívějších dobách takové samoobslužné obchůdky nebyly žádnou velkou výjimkou, ale s rostoucím turistickým ruchem postupně vymizely. Nejspíš z nich mizelo zboží bez zaplacení a možná i kasičky.

Jeden takový ale stále zůstává u nejteplejšího islandského pramene Deildartunguhver poblíž Reykholtu na západě ostrova, kde se takto prodávají pytlíky s rajčaty z místních skleníků, ale tam je to spíš folklór pro turisty.

Poctivý nákup

Západní fjordy, kde jsme se pohybovali, ještě naplno turistická tsunami nezasáhla. Obchůdek snad prosperoval a dobře sloužil místním občanům i návštěvníkům. Zastavil jsem a kamarád hned vyrazil k igelitové budce. Pobyl uvnitř snad jen minutu, pak vykoukl a zavolal: „Tak tady už taky zavedli EET!“

Uvnitř stál skříňový chladicí box plný balíčků s nejrůznějšími rybami, na každém uvedena cena v islandských korunách i eurech. Naproti stolek s kasičkou, tác s kousky černého chleba, na nichž byly plátky lososa, a cedulka s dvojjazyčnou výzvou: taste/smakke. Uprostřed stolku ležel velký sešit, kam každý kupující napsal, co všechno koupil, kolik zaplatil a mnozí ještě připojili svůj podpis nebo i pochvalnou větičku: Thank you. Very good! Great fish!

Kamarád vytáhl z boxu několik balíčků lososa. Potom zapsal všechno do sešitu, krasopisně se podepsal a do kasičky dal příslušnou sumu v eurech. Večer nás čekala velká hostina z čerstvých ryb. Už se mi začínaly sbíhat sliny na jazyku, přece jen losos na grilu je nakonec fakt lepší než čínská nudlovka…

Fumarola v oblasti Hveravellir

Autoři:

Nádraží Praha Vršovice

  • Nejčtenější

Svezte se nostalgickými a zážitkovými vlaky, máme jejich soupis

1. října 2021,  aktualizováno  27.3 14:07

Aktualizujeme Máte rádi vlaky a chcete zažít něco extra? Vyzkoušejte mimořádné nostalgické a zážitkové jízdy. Po...

Vstup zakázán! Ostrovu Morgan vládnou tisícovky pokusných makaků

25. března 2024

Mohutné duby porostlé chomáči lišejníků, husté křoviny a šest úzkých písečných pláží. Morgan Island...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

KVÍZ: Poznáte země světa podle jediné fotografie?

22. března 2024

Existují místa, která jsou tak výjimečná, že se dají zařadit pouze do jedné konkrétní země. Poznáte...

Nejpomalejší rychlík světa. Ledovcový Express nabízí úchvatnou jízdu

25. března 2024

Tentokrát jsme se za švýcarskými panoramaty vydali s vlaky Rhétských drah, tedy typicky červenými...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Na palubě české La Grace: Vlny tu kradou jídlo a medúzy ucpávají kohoutky

26. března 2024

Dnes brzy ráno odstartoval ve Francii největší námořní festival ve Středozemním moři. Letos má i...

OBRAZEM: Nejdivnější armáda světa. Tisíce mužů chrání posmrtný klid císaře

29. března 2024

Až osm tisíc bojovníků bylo zrozeno z hlíny, podobně jako golem, aby chránili posmrtný klid jednoho...

Český výletník: Říkali mi, že v Kolíně nic není. Tak jsem tam vyrazil

29. března 2024

Všichni si myslí, že ho znají, protože přes něj jezdí každý někam vlakem. Ale doopravdy ho zná...

Děravé království v údolí Loiry. Nejen zámky, ohromí skalními domy i koktejly

28. března 2024

Premium V některých se pěstují houby, v jiných zpracovávají jablka, v dalších farmáři chovají bource...

Sedadlo v třinácté řadě v letadlech nehledejte. Chybí tu i další čísla

28. března 2024

Třináctka má v Evropě pověst smolného čísla. Pokud se vám ale podařilo zasednout v letadle na...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...