Sobota 29. ledna 2022, svátek má Zdislava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 29. ledna 2022 Zdislava

Čtenáři cestují: Jak jsem s malým stanem a velkým psem přešla Šumavu

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za dobrodružstvím nebo se seznamují s místními obyvateli a jejich odlišnými zvyky. Čtenářka iDNES.cz Vilma Tůmová se rozhodla přejít Šumavu, za pět dní ušla 154 kilometrů.

Čtenářka Vilma Tůmová přešla v létě Šumavu, společnost jí dělala fenka Ruby. | foto: Archiv soutěže

Můj projekt: přechod Šumavy, 154 km, 5 dnů. V noci na poslední srpnový den mi tak bušilo srdce, že jsem si musela vzít prášek na spaní. Asi se tak těším, jen o tom nevím.

Vycházím od rodičů z Málkova chvíli po osmé, posilněna vajíčky. Hned za první zatáčkou mi zastaví pán, jestli nechci popovézt. Nééé! Jde se docela dobře, a když si na silnici musím připřáhnout fenku Ruby, tak skoro letím. Bohužel, polní cesta, která zde podle mapy měla být, končí v kukuřičném poli. Tak zpět a po silnici, co se dá dělat.

Ve Střelských Hošticích jsem v poledne, ale naštěstí nepotkávám hospodu, a tak pokračuji dál do Horažďovic, kde usedám v půl třetí k výpečkům se zelím naprosto vyčerpaná a hladová. Dělím se s Ruby o knedlíky i kousek masa a v cukrárně o zbytek dortu. Jednou jsme parťáci, tak jakýpak copak. Na večeři jí kupuji kus hovězího žebra a ještě doplňuji vodu.

Nastává chvíle, kdy batoh už nejde zvednout. Od teď už musím vyhlížet stráň nebo lavičku, protože při posledním pokusu jsem byla jak brouček převrácený na záda, který bezmocně máchá nožičkama.

Z Horažďovic se škrábu na hrad Prácheň, ale stojí to za to. Jen kdyby Ruby nevyla na celé okolí, když zmizím na chvilku v kostele. Ovšem v hospodě mě pustila i na záchod a ani neodtáhla stůl, ke kterému byla přivázaná. Za Žihovicemi už hledám místo na stan, ale jako na potvoru jsou buď všude lidi, nebo zorané pole. Nakonec končím na louce u potoka a doufám, že mě z cesty není vidět.

Je! Nějaký výrostek na motorce zastavuje a zkoumavě mě pozoruje. Ale co, mám „ostrého“ psa, když tak ho vypustím. Jdu se umýt do potoka a jejda, uplavalo mi mýdlo. Tak tím jsem s mytím skončila. Odplížím se do stanu, kde už si mezitím ustlala Ruby ve svém apartním oblečku, rozdělíme se o čínskou polévku a jdeme spát.

Úterý 1. září: 31,5 kilometru

Někdo nám sahá na stan, cosi se plíží kolem a hrozně funí. Kdo to proboha řve? Ruby, a ty jako spíš? A je ráno. K snídani vločky zalité teplou vodou, Ruby nechce nic v očekávání věcí příštích. Vyrážíme a hned v první vesnici bloudíme. V další také. Kurňa, to značení stojí za prd! A když si do třetice zacházím v lese skoro tři kilometry, tak pak jdu poctivě od značky ke značce.

Napište svůj cestopis

Do Sušice mě to táhne přes Chmelnou do děsného kopce, těším se na výhledy a co tu je? Trailová trať pro cyklisty! Po patnácti kilometrech vrazím v Sušici do první hospody a jak již tradice velí, i cukrárna s kávičkou a dortíkem musí být. Musím nabrat síly, tuším, že to nejhorší teprve přijde.

Dostat se ze Sušice na Dobrou Vodu je jeden obrovský kopec. Ale je tu krásně. Občas se odnikud zjeví samota, kde žijí lidé, pasou se ovečky a krávy a pak zase dlouho nic. Z Hartmanic už se opravdu plazím a kdybych natáhla ruku, dotknu se snad cesty před sebou. Co cesty, asfaltky! Ale vidina teplé sprchy u přátel Miliho a Janiny mě žene vpřed. Čeká mě vřelé přivítání, teď už jen postavit stan a můžu do tepla.

Jenže Ruby musí zůstat venku, a i když se jí snažím ukázat teplé místečko ve stanu, tak celou dobu krouží kolem baráku, stojí na zadních, žádostivě nakukuje do okna, jestli je panička naživu a fňuká. Já se cpu výbornou smaženicí, pomáhám čistit dva koše pravých hřibů a je dobře. Po desáté se odbelhám i s Ruby do stanu a ejhle! Ona je docela zima. Ruby má sice obleček, ale ještě na ní navlíkám pláštěnku od batohu. Vzhledem k tomu, že jí má na sobě i ráno, tak jí asi fakt zima byla.

Ruby svou paničku celou cestu statečně následovala, ale i ona měla večer dost.

Středa 3. září: 28 kilometrů, převýšení 1000 metrů

Dnes mělo celý den pršet a ani kapka. Vychází sluníčko, pode mnou se valí mlha a chystá se krásný den. Vyrážíme směr Prášily, cpu se malinami, kochám se, ale co to? Jé hřib, velký jako moje hlava. A další! A támhle taky! To bolí, jen tak procházet alejemi hřibů a nechat je tady.

Po obědě a tradiční cukrárně v Prášilech, kde Ruby dostává od paní půlku větrníku, takže se s ní nemusím dělit o svůj, míříme na Prášilské jezero a Poledník. Potkávám pána, který mě propichuje zkoumavým pohledem a nakonec mi oznamuje: já vás už viděl! Kousek za Sušicí! Co děláte tady? A také míjím výletníky, kteří táhnou dolů plné bundy hřibů.

U jezera jsme celkem tři a na Poledníku také. Tomu říkám nával. Teď už jen dvanáct kilometrů z kopce na Modravu a mám to dnes za sebou. Z kopce sice jo, ale po asfaltu. Jak tohle bolí! Ještě že mě pan doktor naučil aktivovat si nohy, tudíž nemám křeče, na které trpím. Cestou poslouchám audio o sériovém vrahovi, který svým obětem vytrhl zubama ohryzek, snědl ho a vysál z nich krev. Doufám, že na tom nouzovém nocovišti nebudu sama.

Za pět dní a více než sto padesát kilometrů si člověk báječně vyčistí hlavu.

A nejsem. Je tu asi pět stanů a většinou samé holky. Jdu do řeky spáchat hygienu, ale jen tak lehce. Namočit nohy a obličej, sníst paštiku ze sóji s houskou a zalézt do stanu. Děvče vedle mne říká, že už v noci mrzne, tak dnes Ruby balím i do své bundy, pláštěnky, mikiny a ještě celou do pláštěnky od batohu a doufám, že nezmrzne. Ta lehne a neví o světě. Já o něm možná vědět budu, protože spíme na dřevěných odštěpcích a bez karimatky mi to připomíná fakírovo lože. 

Čtvrtek 3. září: 33,1 kilometru, převýšení 770 metrů

Vstávání do mrazu je fakt nechutné. Na stanu je jinovatka, Ruby vykukuje zpod pláštěnky a už vím, proč jsme se k sobě v noci tak tiskly. Ovšem večer se také nevyvíjel úplně podle mých představ. Se setměním se na nocoviště nahrnula partička postarších pánů, ale Ruby si naštěstí hned zjednala respekt. Jen furt mudrovali, jak může být ten pes velký, když se do toho stanu sotva vejde člověk. Netušili, že malý člověk má velkého psa.

Jeden z nich si pár centimetrů ode mne začal budovat přístřešek. Při každém jeho kroku se otřásla zem a hlava mi nadskočila. Pak mne pojalo zlé podezření a zeptala jsem se, zda náhodou nechrápe. Prý ne. Měl pravdu, protože tyhle zvuky se tak nazvat nedaly. Za hlubokým hrdelním chrápnutím se neslo hlasité sténání ukončené mluveným slovem a jemným prdíkem. Není nad kempy!

Šumava nabízí nádherné výhledy a spoustu dechberoucích zákoutí.

Snídám ve spacáku a do stanu se začíná opírat sluníčko. Už musím vylézt, čeká nás krásný den. Věci se dějí. Díky tomu, že hledám víčko od petky, které nenajdu, tak najdu svou nabíječku od hodinek, kterou nehledám. Leží na zemi mezi odštěpky. Vyrážím směr prameny Vltavy, ale cesta je buď asfaltka nebo štěrk, fakt nuda.

Konečně scházím z Bučiny na Knížecí pláně, kde mě čeká zasloužený oběd. Cestou potkávám spoustu cyklistů, a to nebaví mě ani Ruby. Z Knížecích plání volím červenou značku, sice je to do Strážného o pět kiláků delší, ale cesta je překrásná. Nádherné pastviny, krávy střídají ovečky a já mám jen jediný problém. Nahoře na pláních se mě zeptal jeden mladík, kam jdu a já mám od té chvíle pocit, že mě pronásleduje a chce znásilnit. Pořád se ohlížím a přemýšlím, co si počít. 

Před sedmou jsem na nocovišti nad Strážným, ale ouvej, nemám skoro žádnou vodu. Naštěstí jsou všichni spolunocležníci hodní a skládají kapku ke kapce, až mám plnou láhev.

Pátek 4. září: 32,3 kilometru, převýšení 563 metrů

Už nikdy bez karimatky! Jak strašně bolí každý sebemenší pohyb, když ležíš na tvrdé zemi. Ale když se ráno budím, nebolí nic. Cest ze Strážného na Plešné jezero je více, takže nakonec zabloudím. Naštěstí se zjevují kouzelné babičky s mapou.

Ve Stožci si dávám lišky se špeclemi, dobíjím aspoň hodinky a hurá po silnici na Černý kříž. Na Jeleních vrchách se dělím s Ruby o párek, čučím do sluníčka, lízám nanuk a nikam se mi nechce. Na Plešné jezero vede zase asfaltka, nohy sténají, asi jsem si natáhla lýtkový sval.

Šumava nabízí nádherné výhledy a spoustu dechberoucích zákoutí.

Nad jezerem zapadá sluníčko, vážky bzučí a na větvi mě sleduje ptáček. Nikde nikdo, zázrak! Rychle se svlékám a lehám si do vody. To je ale pocit, se po třech dnech trošku umýt. Za chvilku přichází mladík, vypadá to, že se bude také koupat, ale vzdává to. Prý je to zakázané. Opravdu?

Scházíme společně k nocovišti, které se za chvilku zaplňuje lidmi. Končí nám poslední den putování. I když to bylo náročné, tělo se vzpouzelo a bolelo, stálo to za to. 

Sobota 5. září: 33 kilometrů, převýšení 580 metrů

Budím se do krásného dne a jako vždy vyrážím v 8:10, teď už jen směr dolů a dolů do Nové Pece. Je mi tak nostalgicky, že cesta končí, ale věřím, že to nebylo naposledy. Jsem tak plná energie, že bych šla nejraději dál a dál a dál.

Po devíti kilometrech jsem v Peci a jdu si zaplavat do Lipna. Ne že by se mi tak chtělo, ale přece jen je nějaká hygiena potřeba. K obědu mám konečně smažák s hranolky a pak už jen kochací cesta vláčkem k našim.

PS: V neděli se vracím na místo činu do Prášil a přinesu patnáct kilogramů praváků. Počkali tam na mě.

Poté, co Vilma došla do cíle, se na místo, kde rostly praváky, vrátila. Takovou...
Autoři:

Praha na dlani. Podívejte se na ni z ptačí perspektivy

  • Nejčtenější

KVÍZ: Do Lundenburgu! Poznáte nádraží podle názvů z dob Rakouska-Uherska?

Do roku 1918 měla většina železničních stanic a zastávek svoje názvy nejprve v němčině a až poté v češtině. V...

Majaland pohltí vaše děti na hodiny. Atrakce si raději užijte v týdnu

Vyjeli jsme otestovat nový zábavní park poblíž pražského Letiště Václava Havla. Majaland se malým návštěvníkům otevřel...

Lyžařské překvapení v Rakousku: Skiareál Hinterstoder vás opravdu dostane

Že bych tam jela dobrovolně na hory, to mě nikdy nenapadlo. Český lyžařský hit konce minulého století jsem pokaždé...

To nejlepší z hor Česka: Novohradské hory jsou tichým liduprázdným krajem

Téměř nekonečné lesy, křišťálově čisté potoky a mnohé stopy po zaniklých lidských sídlech. Novohradské hory na...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Češi vyrazili v dodávce na zamrzlý sever, drsný kraj splnil očekávání

Vždy jsme toužili jet na sever, do zemí ponořených do šera, kde pod nohama křupe sníh a na noční obloze tančí královna...

Naši zemi by neubránila ani desetkrát větší armáda, říká armádní generál Opata

Premium Přes tři roky šéfuje armádě a nejvíc mu pije krev byrokracie. Když je nejhůř, oblékne maskáče a vyrazí z kanceláře...

Situace se obrací. Dřív byl vstřícný západ, dnes vyrazte s obytňákem na východ

Premium Nemám rád kempy s jejich davovou atmosférou, hlukem a stísněným prostorem a hotely jsou pro mě nenávratně statické,...

Recept na dlouhověkost? Chirurg Pafko vysvětluje, čím si zkracujeme život

Premium Profesor Pavel Pafko o tom, proč si u televize neotevře lahváč, o malém štěstí pro každý den a taky o poučném úrazu na...

  • Další z rubriky

Čtenáři cestují: přechod jižního ledového pole v Chile prověřil naše limity

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za...

Čtenáři cestují: liduprázdná Namibie před covidem byla splněným snem

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za...

Čtenáři cestují: na dva týdny ve Švýcarsku se vyplatí dobrý a pečlivý plán

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za...

Čtenáři cestují: Otestoval jsem rychlík z Irkutsku do Ulánbátaru

Někteří cestovatelé preferují samotu a opuštěnou přírodu, jiní si vychutnávají polehávání na pláži, další se hrnou za...

Mysleli, že mám miliony. A já žila na ubytovně, vzpomíná Nicol Lenertová

Premium Na biologického otce si Nicol Lenertová už nevzpomíná, jen říká, že byl pro ni i její mámu nebezpečný. Během dětství...

Za*raný zpátečnický příběh, opřel se Dinklage do Disney kvůli Sněhurce

Plán natočit novou verzi Sněhurky a sedmi trpaslíků příliš nepotěšil amerického herce Petera Dinklage. Obvinil...

Do Česka poprvé připlula loď naložená uhlím z Austrálie. Má pomoci Ostravsku

Do Děčína v sobotu ráno poprvé připlula po Labi loď naložená černým uhlím z Austrálie, informovala Česká televize a...

Devadesátky: Hlavně nehraj jako já, řekl Vetchý Bartošovi o společné postavě

Postavu Tomáše Kozáka v Případech 1. oddělení hraje Ondřej Vetchý. V mladší verzi policisty v Devadesátkách se proměnil...

Streamer koupil krabici s Pokémony za 72 milionů, obsah byl bezcenný

Americký youtuber Logan Paul opět dokázal zaujmout nad rámec své sociální bubliny, i tentokrát však jeho vystoupení...