Ještě v roce 2010 mi bylo Německo velmi vzdálené. Cizí. Nelákavé. Tvrdé. S přídechem známých válečných skutečností. A ani moje jediná návštěva této země – krátký služební pobyt na veletrhu v Düsseldorfu – na tom tehdy nic nezměnila.
Jenže... Pak se dcera rozhodla vyrazit do světa jako dobrovolnice. A protože studovala čínštinu, chtěla samozřejmě do Číny. Vypadalo to nadějně, ovšem nakonec to nevyšlo. Ale přišla alternativní nabídka, místo Číny Bavorsko.
Připadalo nám to mírně ujeté. Dobrovolnicí v bohatém Bavorsku, v Německu? Ale stalo se. Mírně nervózně jsme zavezli dceru do jakéhosi Aschau am Inn. Dceru tam čekalo roční dobrovolničení ve velkém zařízení pro zdravotně a sociálně znevýhodněnou mládež.
My jsme navázali kontakt se salesiány, kteří zařízení vedou, a vlastně tak navázali kontakt s celým Bavorskem. A já se do toho Bavorska postupně úplně zamiloval. K dnešnímu dni už mám za sebou asi pět desítek návštěv této barvité země. Ať již v podobě pobytů (zejména v Aschau am Inn), nebo v podobě výjezdů z českého příhraničí. Vlastně se pro mě Bavorsko stalo synonymem pro dobrý výlet, dovolenou.
Nebudu se zde zmiňovat o notoricky známých pojmech jako Mnichov, Neuschwanstein, Regensburg, Zugspitze, Ludvík II., Sissi. Uvedu jen, že oblíbeným osvěžovadlem se (nejen) pro mě stal bavorský weissbier, tamní pšeničné pivo. Vlastně už jiné pivo ani nepiju. Ale třeba takový weisswurst s preclíkem (ovšem originálním!) či další dobroty také nejsou k zahození. Podobně jako dobré bavorské kapučíno s něčím k tomu v bavorském bäckerei.
Kromě piva a pravého preclíku našel v Bavorsku ještě jinou vášeň, za kterou se tam neustále vrací: kláštery a poutní místa.
Ovšem ani to není všechno. Téma, které mě uchvátilo opravdu mimořádně, jsou bavorské kláštery. Některá z těchto civilizačních center mají v Bavorsku kořeny ještě poměrně hluboko v 1. tisíciletí. Což moji duši milovníka historie mimořádně oslovuje. Stejně jako duchovní náboj řady těchto míst a nádhera jejich chrámů.
Užívám si stále fungující staré klášterní pivovary, objevuji klášterní výrobny likérů, sýrů, navštívil jsem světoznámý klášter s poutním místem Andechs. Rodiště sv. Hedviky, patronky Slezska a Polska, je cílem tisícovek turistů, kteří si pochutnávají ve zdejším hostinci na klasických vepřových kolenech a dalších dobrotách, zapíjených skvělým místním pivem.
Postupně jsem se dostal až do stavu, kdy dnes mám zpracovánu podrobnou databázi bavorských klášterů a k tomu ještě i databázi bavorských poutních míst. Velkých i malých, existujících i neexistujících, stále funkčních i nefunkčních. A počet položek této mé databáze se už zvolna blíží tisícovce, a podobné je to i s databází poutních míst.
Takže denní program v Bavorsku je pro mě uspokojivý pouze v případě, kdy navštívíme alespoň čtyři až pět klášterů či poutních míst. Koronavirus, bohužel, přinesl mým výpravám dočasný útlum. Ale už brzy jistě...
Aschaufest
