Mallorca v prosinci je parádní. Turisté tu jsou, ale v rozumném množství. Anglicky se hovoří všude a cestovat veřejnou dopravou není žádný problém. I když auto se dá v tuto dobu půjčit za srandu, za 10 eur (260 Kč) na čtyři dny, tuto verzi nedoporučuji. Všude po Palmě jsou placená stání, takže auto si půjčte jen v případě, že byste bydleli jinde než v hlavním městě. Na druhou stranu díky mimosezoně jsou jiná města „mrtvá“. Cestu jsem si zaznamenal formou deníku:
Úterý, 4. prosince: Sehnal jsem zpáteční letenku na Mallorcu za čtyři eura (110 Kč). Z Berlína. Frčím sám, s malým batůžkem. Na letiště Berlín Tegel jsem se sice dostal, ale... v autobuse z Prahy jsem si ve spánku poslintal mikinu.
Po vystoupení kdesi na autobusáku ve městě, kde nejsou kopce, podzemka jezdí nad zemí a všichni hovoří řečí jiného kmene, jsem měl pocit, že jsem na Jamajce. Všude samý černoch a odér z prapodivných „cigaret“.
Zavzpomínal jsem, jak je to v Berlíně s dopravou (díky za podporu a rady při předchozích návštěvách u našich přátel). Letiště klasická nuda a již druhé německé hnusné kafe (zase na druhou stranu jsem netroškařil a dal si large, tak si ten kbelík vychutnám delší dobu).
Středa, 5. prosince: Kupodivu letenka zafungovala a jsem tu od včerejšího odpoledne. Zajímavé bylo, že ani letenka za ty peníze nezabezpečila naplnění letadla, které bylo obsazené tak ze třetiny. Paráda - celá trojsedačka pro mě. Letěl jsem sice nějakým uhlákem, ale letěl.
Ve středu se nic zvláštního už nestalo, coural jsem se celý večer starým městem a rozvíjel své esperanto ... „Una cerveza seniorita, por favor.“ Protože španělsky neumím nic jiného, měl jsem k večeři pivo a vylosovanou položku z jídelního lístku, což naštěstí byly nudle s něčím.
Hostel Fleming je fajn, jsem tu jako Rockefeller. Mám pořád šestilůžák jen pro sebe a k tomu střešní terasu. Dnes jsem nachodil velmi úspěšné kilometry. Vyšel na hrad Castell de Bellver s krásnými výhledy na město, které se nekonaly, protože byla mlha. Šel jsem si spravit chuť do vojenské pevnosti Castell de Sant Carles, která se nekonala, protože jsem přišel po zavíračce... Doufám, že čtvrtek bude vypadat lépe. Ladím zítřejší formu vínkem na terase.
Čtvrtek, 6. prosince: Od včera mám nové spolubydlící, jsou to dvě Němky. Národnost je tak jediné, co jsem z nich dostal. Dnes jsem vyrazil za hranice města autobusem. Kdo by ovšem tušil, že autobusy budou ve čtvrtek jezdit podle nedělního jízdního řádu? Aha, státní svátek...
Dorazil jsem do městečka Valldemossa, kde má domek i Michael Douglas. Když je městečko dobré pro Michaela, bude dobré i pro mě. A dobré fakt bylo! Minimum lidí, krásné uličky. Jelikož je to městečko menší, než nákupní centrum na Chodově, měl jsem ho za dvě hodiny prochozené komplet. Včetně vyhlídky, která se nekonala, protože ve věži nebyly schody.
Přesun do Port de Soller byl adrenalinová cesta. Bohužel jsem neměl čas vyskočit ve městě Deià - vypadalo drsně a krásně. Zbytek odpoledne jsem si užil u vody, dal si nějaké cervezy a pak přesun zpět do Palmy.
Neodolal jsem a dal si smažené churros. Při pokusu naplánovat další den jsem se rozhodl, že pouze osud povede mé kroky a na nádraží nasednu na první autobus, který se namane, a pojedu na konečnou. Držte mi palce.
Pátek 7. prosince: Zazvonil zvonec a Mallorcy je konec. Na dnešek jsem neměl žádný plán a po vzoru mého oblíbeného románového hrdiny Jacka Reachera jsem prostě přišel na zastávku, nasedl na první autobus a koupil si lístek na konečnou.
V Rusku bych to nezkoušel, tady mě osud zahnal do městečka Portocolom na východním pobřeží. Krajina byla oproti kopcovitému západnímu pobřeží docela nuda, městečko až strašidelně liduprázdné, holt není sezona. Tak jsem se lehce prošel po okolí, strávil mnoho času u výhledu na maják (mám pro ně slabost, musel jsem být v minulém životě strážce majáku), a prošmejdil město, kde bylo téměř vše zavřené.
Cíl tohoto výletu - pít kávu a u toho číst knihu na pláži.
Naštěstí nebyl zavřený podnik u Mariny, kde jsem si splnil cíl tohoto výletu - pít kávu, cervezu a u toho číst knihu na pláži. Věci k vám přijdou samy, stačí si je jen přát. A přát si je dostatečně konkrétně a dostatečně silně.
Po návratu do Palmy mě přepadla chuť zajít i na místní pláž. Dorazil jsem tam patnáct minut před západem slunce, který byl až kýčovitě krásný.
Lowcost výlet na Mallorcu
|
