Keňa má mnoho protipólů. Na jedné straně je to krásná země s mnoha druhy živočichů, od těch nejmenších až po ty největší. Zalesněná savana s neuvěřitelnou vegetací je plná barev, krásné pláže omývá Indický oceán, nádherná rovníková obloha je v noci obsypaná zářícími hvězdami. Zkrátka exotika a sen snad každého dobrodruha.
Je to i bohatá země s velkými mrakodrapy, luxusními auty, stylovým oblékáním a se spoustou možností a příležitostí. Avšak jde o bohatství, které se nachází v prachu a odpadcích. A také tu uvidíte chudobu. Lidé ve vesnicích často přežívají jen díky malému hospodářství. Snaží se uživit rodinu a zajistit dětem vzdělání. Mají těžký život plný práce a odříkání. Ale nestěžují si. Naopak, váží si toho mála, co mají, a jsou za to vděční bohu.
V Keni najdete také naprostou bídu. Uvidíte tu lidi, kteří žijí v plechových domech namačkaných na sobě. Je to místo, kde neexistuje žádný řád a kde člověk přežívá ze dne na den. Místo, kde domov neznamená víc než čtyři plechy. Místo, kde děti často končí na ulici. Místo, kdy jsou lidé okolnostmi nuceni uchylovat se k trestné činnosti a mladé slečny k prostituci. Zde mizí morálka a vyšší hodnoty. Přežívá jen silnější jedinec.
Právě jsme se zamilovali
Již při první návštěvě tušíme, že tu nejsme naposledy. A také že jsme nebyli. Tato země si nás získala svojí divokostí, která se odráží jak v přírodě, tak ve vztazích s místními. Pro nás je to naprosto jiný svět, kde platí jiný řád a pravidla. Svět, kde nacházíme tvrdě pracující dělníky v lomu, zemědělce na poli, pouliční prodavače, muže zapřažené do těžkých vozíků s nákladem, čističe bot, lidi nabízející dopravu na motorce i ty, kdo se na stravu snaží něco vyžebrat.
Přesto, že je tato třída odkázaná na podmínky v daném dni a někdy i na počtu zákazníků, snaží se bojovat a čelit své situaci. Tito lidé, i když nemají lehkou situaci, se umí radovat ze života. I o to málo, co mají, se umí podělit a být tu jeden pro druhého. Ovšem najdeme zde i skupiny lidí, kteří se s životem v Keni nedokázali poprat a skončili na ulici, často pod vlivem návykových látek.
Po pravidelných návštěvách této země je těžké být slepý vůči zdejšímu dění, sledovat hladovějící matky s dětmi, chlapce i dívky, kteří ztrácejí zájem o okolní svět. Není nám to jedno. Chceme pomoct.
Začalo to ve vesničce Gitugu v Muranga county, kde jsme měli možnost navštívit mši pořádanou na statku jedné místní rodiny. Komunita místních křesťanů byla velmi pospolitá. Při mši jsme měli možnost zhlédnout životní podmínky místní rodiny a příležitost zamyslet se nad jejich životy. Nebyli bohatí, ale měli vše, co je potřeba k životu, a díky tomu měli možnost hodnotově růst a rozvíjet se. Takovou možnost lidé ve slumu nemají, každý den tam bojují o život a uspokojení základních biologických potřeb. Na nic jiného nemají energii ani vhodné motivující prostředí.
Díky těmto informacím začíná klíčit plán. Postavíme na vesnici jednoduchý domek, který budeme pronajímat rodinám ze slumu, aby dostaly novou šanci na život. To však ještě netušíme, jak je náročné a téměř nemožné se o něco v Keni pokusit. Ovšem když se chce…
Výběr a koupě pozemku
Volíme pozemek, o nějž se dělí dva lidé. Společně si sedáme, chceme vytvořit dohodu, která bude všem třem stranám vyhovovat. Daří se. Všichni s danou smlouvou souhlasí, nikdo se necítí podveden.
Netrvá to však dlouho. Po všech právních krocích a posledním schválení a zaplacení poslední částky začíná boj. Najednou na pozemek uplatňují nárok všechny zúčastněné strany. Postupně zjišťujeme, že vyhraje ten, kdo dá největší úplatek. Chceme se tomu vyhnout. Po dlouhém dohadování a smlouvání se nám daří převést pozemek na naše jméno. Tato zkušenost nás ovšem naučila, že slovo „slibuji“ pro místní nic neznamená.
Začínáme stavět
Den nezačíná nejlíp, celou noc pršelo. Odnáší to polní cesta do lomu, která je díky tomu rozbahněná a těžko průjezdná. My jsme ovšem nuceni se na dané místo dostat. Máme tam domluvenou schůzku s řidičem kamionu, který na nás má čekat s plným nákladem. Společně pak pojedeme na pozemek, kde postavíme kamenný dům.
Snažíme se najít ochotného řidiče, který nás touto rozbahněnou cestou sveze. Po dlouhém hledání a přemlouvání se na nás štěstí usměje. Mladý kluk je ochotný mě, mého manžela a kamaráda na jedné motorce dovézt do lomu. Po jízdě skoro krokem a pár vyklopeních jsme se zpožděním dorazili na místo srazu. I přes pozdní příjezd jsme na místě nenašli ani auto, ani řidiče náklaďáku, ani připravené kameny. Voláme řidiči. Říká, že je na cestě, ale objevuje se až po dvou hodinách. Po smlouvání o lepší cenu se kolem jedenácté hodiny začínají nařezávat kameny a nakládat do kamionu. Ve tři hodiny odjíždíme s plným náklaďákem na náš pozemek. Cestou se ještě stavujeme ve vesničce, kde kupujeme deset pytlů cementu, čtyřlitrový tank, lopatu a rýč.
Na bahnité cestě pár kilometrů od našeho pozemku zapadáme. Místní kluci nám pomáhají s vyproštěním. Nakonec se vše daří a my jedeme dál. Ne však daleko. Cesta k našemu pozemku je nesjízdná a my musíme náklad vyložit. Věci, které uneseme, schováváme za menší poplatek u místních, kameny, štěrk a písek necháváme na kraji cesty.
Teď musíme vyřešit, jak všechno dopravit k nám na stavbu. Využíváme pomoci místních kluků. Domlouváme se na ceně, oni pak s pomocí vozíku zapřaženého za krávy tahají materiál k nám na pozemek. Tato práce je fyzicky velmi těžká, krávy občas nechtějí spolupracovat a naplněné vozíky často končí ve strouze. Pro kluky je to ovšem životní lekce – mohou na vlastní kůži zažít práci dospělých a sami si poctivě vydělat peníze. Oproti dospělým dělníkům jsme se na ně mohli spolehnout.
Stavba
Při stavbě se učíme být řádní a rázní na pracovníky. Je nutné jim ukázat, že peníze dáváme jen za odvedenou práci. Když se na něčem domluvíme, chceme, aby to dodrželi. Snažíme se jim ukázat, že se práce nebojíme a místo toho, abychom platili přehnanou částku, uděláme si to sami.
Keňská práce je velmi nedbalá, neefektivní a v mnoha případech nefunkční.
Také jsme se naučili vždy odvádět výplatu až po odvedené činnosti. Místní, když nemají motivaci, totiž nepracují. Znovu jsme se přesvědčili, že jejich sliby opravdu nic neznamenají. Stavba nás také naučila nevěřit ani odborným pracovníkům a vše si řídit sami. Keňská práce je velmi nedbalá, neefektivní a v mnoha případech nefunkční. Například nám nastavili malý sklon střechy a teď do bytu mírně prší.
Narážíme i na problém s metrickým systémem – Keňa, jako bývalá britská kolonie, používá takzvané imperiální jednotky. Na rozdíl od metrického systému se jedná o nepravidelný systém, takže jsme zjistili, že je třeba špatně změřená výška dveří a že je potřeba dodělat ještě jednu řadu zdi. S tím jsme nepočítali a museli jsme shánět další kamion s kameny, což nás stálo čas a peníze navíc.
Po mnoha peripetiích, pádech, ale i radostech jsme to dokázali.
Po mnoha peripetiích, pádech, ale i radostech jsme to dokázali. Náš dům stojí. Byla to neuvěřitelná jízda. Každý den jsme se učili něco nového, a to jak ohledně postupu při stavbě domku, tak hlavně o komunikaci s místními lidmi. Ano, dokázali jsme v deseti neuvěřitelných a naprosto hektických dnech postavit dům. A je to dům hodný bydlení.
