"Zaznělo pět divných úderů, kdy se asi srdce nalamovalo, a najednou prásk ho," vzpomíná na tehdejší nečekanou situaci Tomáš Stařecký krátce poté, co teleskopické rameno jeřábu vyneslo do výše několika desítek metrů srdce nové, vážící téměř 400 kilogramů. Je přesnou kopií toho původního.
"Během léta nám Zikmund chyběl jen dvakrát. Běžně se totiž používají ve Svatém Vítu jen dva zvony. Zikmund se k nim přidává pouze při velkých příležitostech, svátcích církevních i světských," říká zvoník.
Legendy a zvony
Podle legend nevěstí poškození či zničení zvonu pro český národ nic dobrého - srpnové záplavy by tomu odpovídaly. "Nejsou pro to žádné podložené důkazy," uzavírá rovnou téma "nadpřirozena" zvoník.
K rozhoupání Zikmunda je zapotřebí čtyř lidí a další čtyři je musí střídat. I v dnešní době se do Svatého Víta mohou zájemci přijít na zvonění podívat. "Přijdou jednou, dvakrát, desetkrát a někdy se z nich také stávají zvoníci nebo i zvonice," říká ze zkušenosti Stařecký a dodává, že katedrála má v současnosti téměř čtyřicet dobrovolníků.
|
Stránky zvoníků z katedrály sv. Víta |
Pokud se někdo přijde jen podívat, a není tudíž vystaven dunění častěji, rozhodně podle něj neohluchne. Větším útokem na zvukovody je podle něho technoparty. Jako ochranu proti nadměrnému hluku však raději používá špunty do uší.
Zájem o starou Prahu a památky ho přivedl ke zvonění už v mládí. "Teď se snažím zvonit všude, kde to jde, je to takový můj koníček," říká muž, kterému je přes čtyřicet let a své zálibě se věnuje více než polovinu života.
A když jede někam do zahraničí? "To by bylo, abych si nezazvonil," říká s úsměvem muž, který ve městech chodí rovnou za místními zvoníky nebo se k nim už předem objednává elektronickou poštou. Stařecký je hrdý na to, že i za minulého režimu se v chrámu svatého Víta podařilo udržet tradici ručního zvonění.
