Pelhřimov a Pacov se k sobě mají asi jako Pardubice a Hradec Králové. Jejich rivalita trvá od nepaměti. Za starých časů platilo, že Pacováka nejlíp namíchnete, pokud mu napíšete na adresu Pacov u Pelhřimova – a naopak. Ale nejvíc občany Pacova užíralo, že na okresní úřad museli chodit do Pelhřimova. Proto bylo v devětačtyřicátém roce v Pacově hodně slávy, když se Pacov od Pelhřimova odlepil a stal se samostatným okresem.
Jenže historie nekrvavé řevnivosti tím neskončila. Předsedou pelhřimovského okresního národního výboru byl Karel HRABĚ. Kam se na nás hrabou Pejřimáci, řekli si Pacovští, a do téže funkce ve svém nově zřízeném okrese postavili Václava PRINCE. A vítězství dovršili, když za předsedu okresního výboru Národní fronty zvolili Josefa KRÁLE. Poslední trumf však vynesli Pelhřimáci, kteří u sebe do stejné funkce protlačili samotného – Josefa PAPEŽE!
Pacovští se z toho, jak se vyvázali z područí Pelhřimova, radovali pouhých jedenáct let, tedy do roku 1960, kdy o okres při správní reformě přišli. Tatáž reforma zrušila i okresy Jilemnice a Turnov, které připadly pod Semily. Což se stalo zdrojem pnutí Turnováků vůči Semilákům.
„Turnov má dvakrát víc obyvatel, a tak si Turnováci ustanovení Semil centrem okresu vysvětlovali tím, že v Semilech byli mnohem větší komunisti,“ vysvětluje historik semilského muzea Tomáš Chvátal. „Paradoxní perlička: ze kterého města byl za normalizace předseda ONV v Semilech? Ano, z Turnova. Pokud se bavíme o velikosti obou měst i hospodářském významu, Turnov je nepopiratelně větší a významnější. Při pohledu na mapu je ale zřejmé, proč byly okresním městem pověřeny Semily – leží v srdci regionu. A zeptejte se lidí z Rokytnice nad Jizerou nebo Pasek, jestli by raději dojížděli za okresními úřady do Semil, či do Turnova.“
Historik David Marek z Muzea Českého ráje v Turnově je se semilským kolegou zcela ve shodě. „I když je to pro Turnováky nelichotivé, mám pocit, že jakási rivalita panuje pouze ze strany Turnova. Manželka pochází ze Semil a vždycky říkala, že oni to neřeší.“
