Změny klimatu ohrožují už i lesy v Česku

  15:15aktualizováno  15:15
V poslední době se stále častěji objevují zprávy o tom, jak, popřípadě za jak dlouho bude globální klimatická změna ovlivňovat naši existenci nebo kvalitu našeho života. Na dlouhověké organismy ale změna klimatu nepříznivě působí už teď. Jde zejména o rostliny, z nich hlavně dřeviny, jejich společenstva, a tudíž také lesy.

Všeobecně se uznává, že pod označením klimatická změna si nelze představit pouhé oteplování. To nepochybně probíhá a v souvislosti s ním se dočítáme například o tání ledovců, ohrožení tamních živočichů a podobně.

Závažné je však to, že nejde o jakousi plíživou změnu, ale že oteplení provázejí extrémní výkyvy počasí, velká sucha, abnormální srážky, orkány nebo tornáda a podobně.

Za velmi názorné příklady takového ohrožení můžeme považovat naposledy abnormální sucho v roce 2003 u nás nebo nedávné katastrofální postižení lesů v Tatrách. Škody větrem, námrazou či těžkým sněhem (tzv. živelní) se objevují v našich lesích rovněž, a to s menšími výkyvy téměř každoročně. To lze považovat také za daň, kterou platí výnosové lesní hospodaření za rozsáhlé uplatnění smrku na stanovištích, kde se nikdy přirozeně nevyskytoval.

V posledních desetiletích jsou však tyto škody stále větší. Zatímco například v roce 1967 bylo zpracováno 5,5 milionu metrů krychlových dřeva vývratů, v roce 1976 to bylo 5,9 milionu, v roce 1985 celkem 7,5 milionu, v roce 1990 téměř 8,5 milionu a po relativním útlumu v následujících letech došlo opět k nárůstu v roce 2003 - a to na 6,0 milionu metrů krychlových. Tím bylo patrně nastartováno další období zvýšeného ohrožení lesa, jak lze soudit z dosud nesumarizovaných údajů minulého roku.

Nemoci lesů

Uhynutí stromů, ať již způsobené zmíněnými vlivy počasí (živelní kalamity), v důsledku napadení hmyzem (převážně kůrovci), vlivem sucha (vlivy ostatní) či vlivem imisí (exhalační těžba), však obvykle předchází dlouhodobé komplexní působení řady takzvaných predispozičních faktorů.

Použijeme-li příměru a představíme si nastartování a vývoj nemoci u člověka, pak také u rostlin je zdraví (nemoc) dáno jednak zděděnými vlastnostmi a věkem, jednak také působením vnějšího prostředí.

U nich se uplatňují zejména půdní vlastnosti, srážky a zásobení vodou, teplota a její extrémní výkyvy, vliv exhalací a také bohaté spektrum mikroorganismů a zejména hmyzu. Tato skupina fytofágů pak většinou oslabené (nemocné) stromy usmrcuje a v některých případech se podílí přímo na rozpadu lesa.

Stromy bez listí

Ztráta vitality v důsledku výše popsaných vlivů se u dřevin projevuje nejdříve jako úbytek jehličí nebo listí (defoliace). U jehličnanů, které každý rok přirůstají o výhon a současně si ponechávají ještě několik předchozích ročníků jehličí, dochází k předčasnému opadu starších ročníků. Každý rok opadající listnaté dřeviny oproti tomu v korunách prosýchají a netvoří pupeny.

Defoliace se v Evropě sleduje již od roku 1986, a to v rámci Mezinárodního kooperativního programu Evropské hospodářské komise při OSN (ICP Forests) pozemními šetřeními. Kromě toho také pomocí snímkování ze satelitu (od roku 1984), a proto lze s obavami sledovat, jak se zdravotní stav lesů také v tomto ohledu významně zhoršuje.

Podle pozemního výzkumu se do současné doby snížilo zastoupení zdravých jehličnatých lesů z padesáti procent v roce 1984 na současná pouhá tři procenta. U odolnějších listnatých dřevin kolísá podíl zdravých jedinců kolem dvaceti procent, avšak v suchých periodách se viditelně zhoršuje.

Kalamita již viditelně startuje a její další průběh závisí na tom, jak časté budou epizody sucha a jak bude klesat hladina spodní vody. Může se stát, že les bude rozvrácen najednou na velkých územích jako v Tatrách.

Podle dálkového průzkumu klesl podíl zdravých jehličnanů ze sedmnácti procent (rok 1984) na současných pět procent, u listnáčů dokonce z dvanácti na pouhá dvě procenta.

Z průběhu sledovaných hodnot vyplývá zřetelné zhoršení zdravotních parametrů v suchých letech (období 1992 až 1994 a opět v současné době od roku 2000). Naopak v deštivých letech 1995 až 1997 se stav viditelně zlepšil. Varující je však celkový trend neustálého zhoršování defoliace a oslabení vitality dřevin, následně provázené houbovými chorobami a hmyzími škůdci, z nichž zvláště ti podkorní stromy rychle usmrcují.

Vliv imisí

Zhoršování zdravotního stavu lesa a rostoucí úhyn dřevin se často vysvětluje vlivem znečištění ovzduší. Nepochybně byly imise svého času, během šedesátých a sedmdesátých let, dominantním faktorem, který se při vysokých koncentracích podílel přímo na poškození dřevin a jejich hynutí. Pochopitelně i s účastí počasí a parazitických organismů.

V současné době už lze i takzvané kyselé deště hodnotit pouze jako vliv, který přispívá ke chřadnutí dřevin, zatímco řídícím faktorem se stalo hlavně sucho. Svědčí o tom závislost změn defoliace na počasí jak v průběhu let, tak s ohledem na teplotně-srážkové poměry na území státu.

Jak dál?

Úhyn a rozpad lesa, zvláště smrčin, lesů s borovicí a dubem, můžeme pozorovat již nyní na vysýchavých stanovištích v nížinách, pahorkatinách a zejména na střední, jižní a východní Moravě, ve středních a jižních Čechách. Kmeny stromů suchem praskají a jsou napadány dřevokaznými houbami, což dále zhoršuje zdravotní stav lesa. Dá se říci, že kalamita již viditelně startuje a její další průběh závisí na tom, jak časté budou epizody sucha a jak bude dále klesat hladina spodní vody.

Z trendu nárůstu škod se dá usuzovat na další prudké zvýšení a rozšíření škod také na území lesů středních poloh a posléze i v horských oblastech. Může však také dojít k obdobné situaci jako v Tatrách a les bude rozvrácen na velkých územích jednorázově.

Není sporu, že se les jako takový zachová i přes oteplení, podobně jako se udržel při různých výkyvech počasí v době poledové a později. Jde jen o to, zprůchodnit adaptační mechanismy pro populace jednotlivých druhů dřevin. Je třeba, aby se les více obnovoval přirozeně, pomocí semenáčů, neboť pouze z takových velkých souborů se mohou přirozeným výběrem prosadit jedinci odolnější také například vůči suchu. Pokud by byly v porostech přítomné plodící stromy původních druhů, pak by se takto mohly samovolně vytvořit i odolné směsi dřevin.

Problém je v tom, že lesní hospodářství jako odvětví využívající obnovitelné zdroje energie, a proto společnosti velmi prospěšné, musí udržitelně hospodařit, tzn. aspoň s minimálním ziskem. To bude stále obtížnější, protože výnosová dřevina - smrk - nebude mít s velkou pravděpodobností šanci se na většině území nižších poloh dožít mýtného věku.

Má-li zůstat přiměřený zisk, musí se snížit náklady na lesnické hospodaření. Na pasekách se musí nejprve odstranit nežádoucí nárůsty trav a keřů, pak vysadit sazenice, které se musí ochránit před zvěří pomocí několikaletých opakovaných nátěrů nebo oplocením. Výsadby se musí i dále ožínat, vylepšovat, nahrazovat uhynulé jedince, chránit před hmyzími škůdci nebo drobnými hlodavci. Právě zde platí obecná zásada - co je ekologické, je i ekonomické, neboť jak známo, příroda si počíná velmi úsporně a nemrhá energií.

Lesy už nebude možné uměle zavlažovat, a proto je nutná změna způsobu hospodaření zprvu alespoň v nejvíce ohrožených oblastech. Před státním podnikem Lesy České republiky stojí velký úkol. Diskuse o způsobech řešení sice na přelomu tisíciletí začala, vládou ČR byl dokonce přijat závazný dokument Národní lesnický program (13. 1. 2003), ale zdá se, že tím byla energie na řešení vyčerpána. A tak problém dále pomalu doutná pod povrchem a nebere se vážně. Příčiny ve zhoršování zdravotního stavu lesa se hledají všude možně a nevěří se, že oteplení již nastalo a že bude nabírat na síle. Chybí odborná diskuse, větší pozornost ze strany ministerstva zemědělství a zejména Lesů České republiky a pochopitelně alespoň náznak řešení.

Ing. Radomír Mrkva je emeritním profesorem ochrany lesa a myslivosti na Lesnické a dřevařské fakultě Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně

 

NEMOCNÉ LESY. Stav lesů se významně zhoršuje. Podíl zdravých jehličnanů klesl podle pozemních pozorování z 50 procent v roce 1984 na současná pouhá tři procenta. U odolnějších listnatých dřevin je to kolem 20 procent, avšak v suchých periodách se situace viditelně zhoršuje.

Autoři: ,

Nejčtenější

Máme plno, ale končíme. Stát zrušil rezervace a zavřel Richtrovy boudy

Zavřené Richtrovy boudy v Krkonoších (13.1.2019).

Na seznam zavřených krkonošských bud přibyla další položka. Státem vlastněné Richtrovy boudy nad Pecí pod Sněžkou od...

Vědci odhalili tajemství soch na Velikonočním ostrově. Označují vodu

Velikonoční ostrov - Kráter Rano Raraku - místo, kde sochy moai vznikaly

Po letech dohadů, za jakým účelem byly postaveny mystické sochy na Velikonočním ostrově, přišli vědci s rozluštěním...

SLEPÁ MAPA: Tvrdá lekce zeměpisu. Najděte evropské řeky

Ilustrační snímek

Labe, Temže, Dunaj. Kdo by neznal názvy těchto významných evropských řek. Jejich královnou je jednoznačně Volha,...

Na Poštovnu dorazil jediný dobrovolník, i tak je bouda ze sněhu venku

Odklízení sněhu u Poštovny na Sněžce (17.1.2019).

Jen jeden dobrovolník vyslyšel už ve čtvrtek volání o pomoc z Poštovny na Sněžce. V bílé tmě a extrémním větru...

Koloběžkou do Španělska. Žena z Tanvaldu jela poděkovat za život

Martina Josífek Zelinková na své pouti

V roce 2017, ve 46 letech, jí diagnostikovali zhoubný nádor. Po krátké, ale zničující léčbě sedla na koloběžku a odjela...

Další z rubriky

99 důvodů, proč je Česko nejlepší pro život. Znáte ten stý?

Pravčická brána

Česko je země, kde je radost žít. Redakce magazínu Víkend MF DNES sestavila devět a devadesát důvodů, proč je Česko...

„Moc nečum a upaluj.“ Rozpačité hledání jesenického Mrtvého muže

Vyhlídka Mrtvý muž

Jeseníky jsou plné tajemných míst. Patří k nim i jihovýchodní svahy hory Volyň, kde v hlubokých lesích uvádějí mapy...

V lese páchly ryby a ples tam vůbec nebyl. Kde se točila slavná Popelka

Zadní trakt zámku Moritzburg posloužil ve filmu jako hlavní příjezd na zámecký...

Je to zcela jistě nejznámější saský zámek a pozná ho snad každý Čech. Zahrál si totiž ve vánoční klasice Tři oříšky pro...

Najdete na iDNES.cz