Poslední mohykáni Železných hor. Vydejte se do srdce divokého pralesa

Nespoutané pralesy nejsou výhradně doménou našich hraničních pohoří. Jeden se ukrývá i v Železných horách. Na rozdíl od šumavského Boubína, Žofínského pralesa či beskydského pralesa Mionší, které jsou návštěvníkům zapovězené, vede napříč staletým porostem Polomu značená stezka.

Díky ohromné rozmanitosti přírody a úchvatným zákoutím se Železné hory právem zařadily mezi chráněné krajinné oblasti. Zároveň patří i k vyhledávaným centrům cestovního ruchu. Návštěvníky přitahuje lenošení u břehů přehrady Seč, romantické trosky hradu Lichnice nebo keltský skanzen poblíž Nasavrk.

Mezi zajímavostmi Železných hor si maximální pozornost zaslouží přírodní rezervace Polom, která představuje jediný dochovaný zbytek původního pralesa na území Železných hor. Ve zdejší rezervaci sice panují zákonná omezení pohybu, ryzí přírodu tu ale poznáte na vlastní kůži, aniž byste se dostali do střetu s její ochranou.

Už od prvních kroků vás obklopí poslední obří mohykáni Železných hor, proti kterým je pocestný s baťůžkem jen bezvýznamný titěrný tvor.

Počátkem předminulého století se v širším okolí Nasavrk košatily rozlehlé fragmenty původních pralesů, kde společně rostly jedle, buky i smrky. Poté začaly ubývat. A do regionu vtrhly smrkové monokultury.

Nynější přírodní rezervace měla štěstí. Nejprve tu v půli devatenáctého století fungovala srnčí obora, takže se tu tolik nekácelo. A už tenkrát ji zdobily mohutné staleté stromy. Majitel panství navíc v části území radikálně omezil hospodaření a vyčlenil z ní takzvaný „dekorační les“ aneb dobovou češtinou „krasoles“. To byl první krůček k ochraně. Počátkem minulého století již odborníci upozorňovali, že zdejší porost se podobá hlubokým pralesům uherských Karpat a Bukoviny.

V prosvětleném ostrůvku bují nový život.

V roce 1933 se dřívější „krasoles“ stal přírodní rezervací. Sice nešlo čistě o bezzásahovou zónu, protože lesníci odtud stále odstraňovali padlé trouchnivějící kmeny, nicméně ochrana území dostala oficiální razítko. Navíc zde byly znovu záměrně vysazovány jedle. Postupně se ochrana zpřísnila.

Napříč džunglí

Nynější přírodní rezervace Polom se skládá ze dvou oddělených částí. Tou rozsáhlejší prochází zelená značka, která propojila Horní Bradlo a Hlubokou. Z Horního Bradla navede motoristy k pralesu dokonce směrovka. My se do něj noříme za Horním Bradlem.

Májové slunečno najednou přeruší deštík, modrou oblohu vystřídá šeď a vlhký vzduch voní tlejícím dřevem. Kolem pronikavě září mladé bukové listí, které teprve nedávno vyrašilo z pupenů na větvích. Tato ostře zelená clona nás bude doprovázet po celou cestu Polomem.

I obyčejný šťavel dokáže okouzlit.

Teď v pralese nejvíce spatříme buky a smrky. Původních starých jedlí se zde udrželo nanejvýš deset.

Krásná zákoutí nás provázela hned od začátku v místech, kde se průzračný potok klikatil vedle mohutných kmenů. Pomalu jsme se ponořili do nepřehledné džungle. Okolo nás se povalovala torza lesních obrů obrostlých choroši a prosvětlené plácky obsadily nové mladé kmínky. V porovnání se standardním hospodářským lesem bilo do očí ukázkové přirozené zmlazení a rozdělení porostu na víc pater.

Pamětník epochy českého baroka

Značená stezka občas připomíná kvůli popadaným kmenům překážkovou dráhu. V těchto místech výjimečně zasáhne v bezzásahovém území motorová pila, aby cestu zprůchodnila. I přesto postupujeme pomaloučku. Každou minutou se objeví působivé scenérie: od bizarně propletených silných kořenů přes kmeny nahlodané dutinami až po neprostupná prameniště. Mezi stromy se ozvalo dlouhé teskné kvílení datla, vysoko nad námi tlumeně zaskřehotal krkavec.

I uvnitř přírodní rezervace se během minulých sezon vyřádil lýkožrout smrkový. Oproti sousedním smrčinám, které kůrovec totálně zdecimoval, se zde dost smrků udrželo. Byť je kalamita pročistila. To je další pozitivum smíšeného porostu.

Smrk se sem rozšířil hlavně z okolních monokultur, aktuálně se v ochranném pásmu vysazuje skladba dřevin blízká přirozenému lesu.

Ze zdravých stromů hrají prim monumentální buky. Kapitálním kolosům pralesa však dlouho vládla ohromná vysoká jedle, která získala výstižné pojmenování Královna (případně Stará královna). Ta se dožila úctyhodného věku okolo 320 let, když v roce 1905 padla k zemi. Teď ji připomíná už jen toponymum části polesí nazvané U Staré královny. Mapa však ukazuje, že rostla mimo nynější rezervaci.

I teď má Stará královna své následovníky. Před lety se tu uskutečnil dendrologický výzkum, který uvnitř pralesa objevil buk, jehož stáří experti tehdy určili na přibližně 360 let. Semenáček stromu tedy vyrašil někdy za těžkých časů těsně po třicetileté válce před nástupem vrcholu českého baroka.

Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz

Může se hodit

Zdejší úsek zelené značky tvoří součást dálkové pěší trasy s názvem Vlastivědná stezka krajem Chrudimky, která je sympatickou výzvou pro pohodový vícedenní vandr. Kromě Horního Bradla lze jako východiska využít také osady Polom a Hlubokou, do kterých jezdí autobusové spoje z Trhové Kamenice. Totéž platí i pro horní Bradlo. O víkendu se ale veřejnou dopravou k pralesu nedostanete.

Za větru výpravu odložte
Náš výlet do pralesa Železných hor jsme původně plánovali koncem dubna, nicméně v původním termínu mě silně znejistila předpověď počasí, která zrovna slibovala hodně čerstvý vítr. Přece jen se jedná o bezzásahové území, kde nekompromisně vládne příroda. Ihned u hranice chráněného území nás přivítaly výstražné informační tabulky, které upozorňovaly na nebezpečí pádu suchých větví a stromů. A současně připomínaly, že každý návštěvník sem vstupuje výhradně na vlastní odpovědnost.

Internet
https://zeleznehory.ochranaprirody.cz/
www.zeleznehory.net
www.bradlo.cz