Zaniklé tratě
Sledovat další díly na iDNES.tvVe druhé polovině 30. let 20. století vznikla poblíž Kunovic pobočka letecké továrny Avia. Slovácko totiž tehdy leželo mimo dosah německých bombardérů a nová továrna se dala jednoduše napojit na koleje Vlárské dráhy.
 |
Situace se ale změnila po anšlusu Rakouska, kdy se kunovická fabrika dostala Německu téměř na dostřel. Až do okupace Československa v roce 1939 se továrnu beztak nepovedlo zcela dokončit, místo výroby se tam letadla jen opravovala. A stejné to bylo i za Protektorátu.
Po válce a především po komunistickém puči v roce 1948 bylo jasné, že takzvaný Starý závod nebude novým požadavkům stačit. Počátkem 50. let proto začal na opačné straně letiště u Kunovského lesa růst závod nový, a to včetně zhruba 3 kilometry dlouhé vlečky. Vedení firmy rozhodlo, že bude sloužit i osobní dopravě.
Trasa vlečky LETu Kunovice zakreslená do mapy III. vojenského mapování.
Protože o několik let dříve byla na Vlárské dráze u Starého závodu zprovozněna zastávka a většina zaměstnanců dojížděla do práce vlakem, vedení podniku rozhodlo, že zavede vlastní vnitropodnikovou vlakovou osobní dopravu do závodu Nového.
Lokomotivní vybavení bylo velmi různorodé. Firma odkoupila od ČSD mašinky 310.041 a 320.032, na vlečce se ale objevovaly i zapůjčené stroje jiných řad. Později se mezi Starým a Novým závodem proháněli i Puklík (T211) nebo Rosnička (T334). O směsce osobních vozů ani nemluvě. Zajímavostí je, že se v Kunovicích zaměstnaneckým vlakům říkalo zepelíny, a to podle zkratky ZP, což znamenalo zaměstnanecká přeprava.
Lokomotiva 310 neznámého čísla vyjíždí od Starého závodu. GPS: 49.0403119N, 17.4604361E
V osmdesátých letech LET Kunovice pořídil dvě Singrovky, tedy motorové vozy M240, konkrétně čísel 0113 a 0012, tehdy vyřazované od státních drah. Ty zajišťovaly dopravu až do druhé poloviny 90. let, byť 012 nakonec sloužila už jen jako vlečný vůz.
Nepovedená privatizace a útlum výroby ve druhé polovině 90. let znamenal i konec železniční přepravy. Tehdejší americký majitel neměl příliš zájem o leteckou výrobu, natož o vlečku. A té 1. května 1998 skončila technická způsobilost. Tím tak doprava na vlečce LETu Kunovice skončila. Koleje byly ale definitivně vytrhány až v roce 2020.
Souprava obou motoráků v zastávce Starý závod, 6. června 1996, GPS: 49.0385119N, 17.4606856E
Pátrání na Slovácku
Jako obvykle jsme se vydali do terénu s naší kamerou a „domorodým průvodcem“, odborníkem na slovo vzatým, Leošem Tomančákem. V reportáži vám ukážeme poslední koleje, které dosud leží v zemi, konkrétně v asfaltu před vrátnicí Starého závodu. Objevíme zbytky nástupišť obou zastávek a také několik hektometrovníků nebo telefonních sloupů.
Nálezy podél trati v roce 2025
Možná se zdá, že pět let (natáčeli jsme loni na podzim) od vytrhání kolejiště je krátká doba, ale opak je pravdou. V terénu toho po vlečce už moc nezbylo. Ale měli jsme jako vždy štěstí. Ukážeme vám přívodní kabely ke světelným výstražníkům na jednom z přejezdů. U Nového závodu se zase dochovala ovládací skříň, ve které vlakvedoucí před odjezdem vlaku spouštěl signalizaci přejezdu. To vše samozřejmě doplněné desítkami fotek z provozu či historickými leteckými snímky.
Starý závod na leteckém snímku z přelomu 40. a 50. let 20. století. GPS: 49.0375289N, 17.4587972E
Sbohem a šáteček
Nebudeme zakrývat, že stý díl Zaniklých tratí je dílem posledním, tedy alespoň posledním dílem pravidelně vydávaným. Většinu zrušených drah jsme prošli a jejich pozůstatky natočili, dál už bychom jen paběrkovali. Nicméně, pokud nasbíráme dostatek materiálů k nějaké trati, není vyloučeno, že vydáme díl ad hoc.
A nakonec drobnou statistiku. Pokud byste si chtěli pustit všechny díly Zaniklých tratí v kuse, zabralo by vám to přes 15 hodin, v pořadu vystoupilo 93 průvodců, z nichž někteří opakovaně v několika dílech. Rekordmanem se stal Jiří Boháček, největší expert na dějiny dopravy na Ostravsku, který vystoupil hned v 11 dílech, na druhém místě se umístil Oldřich Čížek z Pardubického spolku historie železniční dopravy, ten nás provázel 6 díly a bronzovou příčku získal Jan Setvák z Oblastního muzea a galerie Most s pěti zářezy na pražci. Všem jmenovaným, ale i těm ostatním musíme poděkovat, bez jejich nezištné pomoci by Zaniklé tratě nikdy nemohly vzniknout.
Díl 69, Čáslav – Močovice
A musíme poděkovat také vám čtenářům a divákům, že jste nám byli devět let věrní. Někdy více, někdy méně. Jen díky vaší přízni a ohlasu získal náš seriál v roce 2020 zvláštní novinářskou cenu Nadace Open Society Fund za regionální žurnalistiku.
Máme za sebou 100 dílů seriálu Zaniklé tratě, na všech jsme opravdu byli, všechny jsme z větší části prošli. Samotné natáčení bylo vlastně to nejjednodušší prací, daleko složitější bylo shánění historických materiálů, fotek, plánků nebo amatérských filmů, a to nejen v Česku, ale třeba v Polsku nebo Německu, pokud šlo o přeshraniční tratě. V redakčním systému figuruje pod klíčovým slovem „zaniklé tratě“ celkem 5778 snímků. Ale nelitujeme, rozhodně to stálo za to, byla to jízda.
Díl 66, Opava – Chuchelná – Racibórz (PL)
Pomozte nám se Zaniklými tratěmiMáte doma fotografie nebo amatérské záběry zaniklých tratí z doby jejich provozu? Napište nám a podělte se o svoje poklady, rádi je s uvedením zdroje uveřejníme. Náš e-mail je zanikletrate@idnes.cz I nadále sháníme podklady minimálně k těmto tratím:
|
