Zaniklé tratě
Sledovat další díly na iDNES.tvStavbu dráhy přes Moldavu v Krušných horách vyvolala ve druhé polovině devatenáctého století potřeba dovážet do Saska české hnědé uhlí. Že je možné vést železnici náročným horským terénem, dokázala už Buštěhradská dráha svými tratěmi přes Vejprty a později i Reitzenhein (o ní byl 9. díl Zaniklých tratí). Když se nově vzniklá Pražsko-duchcovská dráha dozvěděla, že se o stavbu nové tratě snaží i v Německu, pustila se do plánování.
Kvůli finančním těžkostem stavba z české strany postupovala pomalu. V roce 1877 dojely vlaky z Mostu do Hrobu, teprve o sedm let později dosáhla krušnohorského hřebene v Moldavě (projet se po současné trati 135 můžete zde). Oficiální provoz byl na přeshraniční dráze zahájen 18. května.
Přechodovou stanicí se stala rakouská (česká) Moldava. Vznikla tam velká nádražní budova, společná výtopna pro české a saské lokomotivy, několik skladišť a drážní vodárna. Cestující museli na hranicích přestupovat, osobní vlaky do sousedních zemí zajížděly jen výjimečně.
Nákladní doprava dosáhla vrcholu před první světovou válkou. Stanice Moldava odbavila denně až deset párů nákladních vlaků o pětačtyřiceti vagonech, každý s hmotností deset tun. Po vzniku Československa tato frekvence opadla na polovinu.
Druhou světovou válku dráha přečkala pod správou Říšských drah, poprvé byly zavedeny přímé vlaky Freiberg–Most. Konec války přinesl také konec mezistátní dopravy. Wehrmacht vyhodil 7. května do povětří dva mosty a provoz do Krušných hor ustal.
Freiberské zhlaví stanice Moldava roce 1912 a 2022
Zatímco vlaky z české strany se na Moldavu rozjely v roce 1946, z německé strany je od té doby trať nesjízdná. Těsně za hranicemi zmizely po roce 1945 koleje. Pověsti mluví o válečných reparacích Sovětskému svazu, žádné dokumenty ale neexistují. V každém případě Němci nakonec vytrhali celý úsek mezi Moldavou a stanicí Hermsdorf-Rehefeld.
Ani zbytek dráhy nebyl v bezpečí, a to i přesto, že si trať z Freibergu oblíbili výletníci. Ještě v roce 1963 východoněmecké dráhy vybudovaly zastávku Teichhaus, už o devět let později ale zrušily úsek z Hermsdorf-Rehefeldu do Holzhau.
Tento stav vydržel dosud. O obnově tratě se mluví od roku 1989. Obyvatelé i politici z obou stran hranice jsou pro, ale k realizaci zatím nedošlo, byť se na ní zvolna pracuje.
Unikátní fotky jen ve videu
S kamerou jsme se vydali po stopách zaniklé tratě. Začneme na Moldavě, kde si prohlédneme jak budovu výtopny, tak zbytky čtrnáctimetrové točny. Pořádně se podíváme i na hraniční most, pod kterým vlaky z Čech do Německa musely projet.
Z pozůstatků po historické železnici objevujeme několik kilometrovníků, zbytky drátovodu a na německé straně také pražce s letopočtem 1938. Podíváme se také do míst, kde z tratě odbočovala vlečka do uhelných skladů.
Těleso dráhy slouží na německém území jako lesní cesta, v zimě na ní je lyžařská stopa. Před stanicí Hermsdorf-Rehefeld, kam jezdila saská královská rodina, objevujeme krásný kamenný most.
V reportáži jsme použili unikátní snímky, které ve fotogalerii u článku nenajdete. Uvidíte tam běžný provoz ve stanici Hermsdorf-Rehefeld a také poslední vlak, který z ní v roce 1972 odjel.
Dál se dozvíte, co se stalo s ocelovým mostem před zastávkou Teichhaus, a ukážeme vám i autentické záběry z jeho zničení. Dozvíte se též, proč je dobré se při objevování zaniklých tratí dívat pod nohy.
Cestou do Holzau objevíme několik mostků a propustků. Těleso dráhy už od Moldavy lemují kolejnice zapíchnuté do země, které určovaly niveletu trati. Ostatně známe je už z dráhy z Nového Údolí do Waldkirchenu (Zaniklé tratě, díl 57).
Samozřejmě dojdeme až do Holzhau, kde potkáme německý motorák, který by mohl v případě obnovy tratě jezdit až na Moldavu, možná do Mostu. Přestože některé úseky Freiberské dráhy jsou bez provozu skoro osmdesát let, nevypadá to, že by obnova trati byla neřešitelná. Pokud tedy místní z obou stran hranice dotlačí všechny zodpovědné k tomu, aby po letech začali konat.