V první polovině 19. zažívala Praha, tehdy ještě pořád svázaná hradbami, ale i obce kolem ní, které už jsou dávno součástí metropole, mocný stavební boom. Pražané potřebovali stavební a palivové dřevo. Jenže kde ho vzít? Na západ od Prahy, v křivoklátských lesích knížete Fürstenberga, a dál směrem na Plzeň, bylo dřeva dost. Ale jak ho do Prahy co nejlaciněji dostat?
Shodou náhod pracoval na fürstenberském panství František Josef Gerstner, otec slavné koněspřežné železnice do Lince, a tak není divu, že vznikla myšlenka vybudovat mezi Plzní a Prahou tentýž dopravní systém. Dráha se začala vyměřovat podél Berounky, ale ukázalo se, že stoupání od Nižboru do Lán by bylo příliš velké.
Jako schůdnější se po čase ukázalo soustředit se jen na první část trasy, z Lán přes Rynholec na Vejhybku (dnešní stanice Kladno) a přes Hostivice až na Brusku k pražským hradbám. K projektu se přidali i majitelé okolních panství, včetně státního tajemníka Metternicha, který koupil panství Plasy.
V roce 1828 se začalo stavět u obce Kačice a práce postupovaly směrem na Prahu. Už v roce 1831 koněspřežka dosáhla hradeb a byla plně zprovozněna. Kolejnice byly na rozdíl od linecké úzkokolejky litinové postavené na kamenných pražcích, což ovšem přinášelo značné potíže. Pod těžkými vozy se dřevem křehké kolejnice praskaly a musely se nákladně vyměňovat. Navíc ani výnos z přepravy nebyl příliš valný.
Už po několika letech se koněspřežka dostala do potíží, v roce 1834 byla na prodej. Nikdo o ni neměl zájem, a tak ji za zbytkovou cenu odkoupil kníže Fürstenberg. Naštěstí se podařilo ekonomickou situaci stabilizovat a navíc byl zbaven povinnosti protáhnout trať až do Plzně.
Zhruba v tu dobu se začalo na Kladensku těžit uhlí. Fürstenberg sice uvažoval, že dráhu protáhne z Vejhybky do Kralup, svoji šanci ovšem propásl. Koncesi na tuto železnici totiž získalo Kladenské kamenouhelné těžířstvo v čele s Vojtěchem Lannou a bratry Kleinovými. Fürstenberg měl v kapse jiný trumf, Vídeň mu povolila přestavbu koněspřežky z Kladna do Prahy na parostrojní provoz.
Jenže se ukázalo, že kníže na takový podnik nemá peníze. Nakonec se tedy domluvil s konkurencí (Lannou a Kleinovými), aby spolu založili v roce 1852 společnou firmu Buštěhradská dráha. Fürstenberg se v ní stal největším akcionářem. Od roku 1861 se koněspřežka používala i pro dopravu cestujících. Úsek Praha–Kladno byl na parní provoz přestavěn až o dva roky později.
Pár dalších let koněspřežka fungovala mezi Kladnem a Lány, respektive pilou na Brejlu v údolí Klíčavy, postupně byl provoz utlumen i tam. Po roce 1870 zbyl jen koncový úsek z Rynholce a i ten byl nakonec zrušen (v roce 1873) a trať koněspřežky byla definitivně opuštěna.
Pátrání plné objevů
K natáčení těchto Zaniklých tratí jsme přistupovali se zdravou skepsí. Přece jenom, jaké památky na trať můžeme najít po více než 150 letech od jejího zrušení. Ach, jak jsme se mýlili. Po dlouhém hledání průvodce jsme narazili na ing. Jindřicha Hubku z Kladna, který nejenže celou trasu koněspřežky s kolegou prošel, on ji prošel navíc s detektorem. Většího znalce dochovaných částí dráhy jsme snad najít nemohli.
Nálezy, které provedl v letech 2021 až 2023, jsme si sice prohlédnout nemohli, protože je všechny odevzdal do rakovnického Muzea T. G. M., ale všechny jsme si mohli prohlédnout na fotografiích, které při hledání pořídil.
Co všechno objevil? Třeba torzo kolejnice s okem pro uchycení ke kamennému pražci, litinovou podložku, která na zbytku koněspřežky sloužila ještě v roce 1861, nebo kovové hřeby, které sloužily k upevňování podkladnic. A to nemluvíme o zbytcích kamenných pražců.
My jsme samozřejmě nešli pátrat s detektorem, ale s kamerou, abychom vám mohli přinést svědectví o tom, co se z lánské koněspřežky zachovalo. Ukážeme vám třeba téměř neznatelný zářez za kladenskou čtvrtí Rozdělov, místo kde bývala odstavná kolej nebo dva propustky z roku 1829 u dnešní stanice kamenné Žehrovice.
Za Stochovem se po trati projdeme, směrem na Rynholec se z ní stala polní cesta. A pod ní je další propustek ve výtečném stavu, bude mu zanedlouho 200 let. V Rynholci se podíváme na někdejší staniční budovu, stejně tak jako v Lánech. A na konec projdeme nejzachovalejší část tratě mezi stanicemi Píně a Brejl. Ta je uprostřed lesů, takže ji postupně ničí jen čas.
Druhá koněspřežná dráha na evropském kontinentu se sice nedočkala takové proslulosti jako její sestra do Lince, je ale vynikajícím dokladem začátku budování železnice u nás. A možná právě díky tomu, že není tolik zmapovaná, třeba ještě vydá další svoje svědectví.
Pomozte nám se Zaniklými tratěmiMáte doma fotografie nebo amatérské záběry zaniklých tratí z doby jejich provozu? Napište nám a podělte se o svoje poklady, rádi je s uvedením zdroje uveřejníme. Náš e-mail je zanikletrate@idnes.cz Aktuálně sháníme podklady k těmto tratím:
|