Zprávy z dráhy
Sledovat další díly na iDNES.tvMěsto Klimkovice, ač blízko někdejší Moravské Ostravy, bylo po staletí v podstatě odříznuté od světa. Severní dráha císaře Ferdinanda ho míjela, všechno zboží museli místní obchodníci a podnikatelé dopravovat povozy.
Není divu, že se klimkovičtí začali zajímat o stavbu dráhy, která by je spojovala se světem. První pokus na konci 19. století zkrachoval. Druhý, v roce 1907, už byl úspěšnější.
Železnice mezi Svinovem a Klimkovicemi se začala budovat v prosinci 1910 a vlaky se rozjely o rok později. Bez státní subvence se ale klimkovičtí zadlužili a než se problém s financováním dráhy vyřešil, jezdily vlaky celé tři roky bez koncese.
Parní provoz se po první světové válce dostal do problémů, dráha začala být ztrátová. Řešení se našlo v roce 1925, železnici koupila Společnost moravských místních drah, která v tehdejší Moravské Ostravě už provozovala tramvajové linky.
Nový vlastník se rozhodl trať elektrifikovat, a tak 16. května 1926 vyjely místo parních vlaků do Klimkovic tramvaje. Trať zůstala stejná, například koleje byly stále původní. Proto až do koncové stanice mohly jezdit klasické nákladní vagony ČSD. Tahaly je speciální elektrické motorové vozy.
Vzpomínka v knize„Tuto jízdu jsem měla ráda. Nikdy mi nepřestala být novou a trochu paradoxní ta tramvaj uprostřed širých polí, lesíků, mezi samotami a vesnicemi,“ píše ve své knize Roky v kruhu spisovatelka Jarmila Glazarová, která část svého života bydlela přímo v Klimkovicích |
Za druhé světové války trať připadla Německu a Říšské dráhy na ní zahájily ostrovní provoz. V roce 1947 se o klimkovickou dráhu začal starat nově vzniklý Dopravní podnik města Ostrava.
Nejméně od poloviny 60. let trať potřebovala rekonstrukci, jenže úřady se k ní neměly. Oprava dráhy se řešila po sobotách jen brigádnicky. Ani to ale nestačilo. V roce 1972 byla zrušena nákladní dopravu a na nový rok 1978 i doprava osobní.
Po stopách dávno minulých
Z dráhy do Klimkovic se toho nezachovalo moc, zbytky tratě přerušila stavba Nové Rudné i dálnice D1. Přesto jsme samozřejmě něco našli. Naším průvodcem byl jeden z nejpovolanějších, Jiří Boháček, správce depozitáře historických vozidel DPO. Klimkovickou trať fotil ještě v dobách tramvajového provozu, sám jel úplně poslední tramvají.
Ukázal nám původní ocelový most přes říčku Porubku, který přežil rozšiřování silnice i koridorizaci hlavní tratě. Zavedl nás k původní zastávce a později tramvajové výhybně Svinov-obec a také k poslednímu dochovanému kilometrovníku.
Ve videoreportáži vám také ukážeme, jakým výhledem se mohli kochat cestující v úseku mezi Přemyšovem a Polankou nad Odrou. Objevíme místo dávno zaniklé výhybny a prozkoumáme také vysoký násep, který dosud Polanku dělí na dvě části.
Pozůstatky klimkovické dráhy
Zavítáme samozřejmě také do koncové stanice v Klimkovicích. Pokud byste nevěděli, kde přesně dráha končila, asi byste nádraží nepoznali. Ale stále stojí, byť je přestavěné na obytný dům. Stejně tak jako vodárna s budovou, kde bývaly za parní éry ubytovávány vlakové čety.
Řešení hádanky z minulého díluPřed měsícem jsem se ptali, zda neznáte účel tohoto patníku, který jsme našli u trasy staré Tišnovky mezi Havlíčkovým Brodem a Žďárem nad Sázavou. Odpovědí nám přišlo hned několik a vesměs se shodovaly. Takže: „Jedná se o označník spojky dálkového kabelu, který je součástí železniční telefonní sítě. Tyto označníky jsou umístěny v terénu, kde nebylo možné spojku spolehlivě zakótovat od pevných bodů v terénu (stavby, sloupy apod.). Tyto kabely jsou od přelomu tisíciletí mimo provoz.“ |
Pokud se vám náš seriál líbí, můžete být jeho spolutvůrci. Máte doma fotografie nebo amatérské záběry zaniklých tratí z doby jejich provozu? Aktuálně sháníme historické snímky dráhy Hostašovice – Nový Jičín, Hlučín – Petřkovice, Otovice - Tłumaczów, Jindřichovice pod Smrkem - Mirsk, Náchod - Kudowa-Zdrój, Slavonice - Fratres, Hevlín - Laa an der Thaya, Novosedly - Laa an der Thaya nebo Černovice – Líšeň. Napište nám a podělte se o svoje poklady, rádi je s uvedením zdroje uveřejníme. Náš e-mail je: zanikletrate@idnes.cz