Sami jsme si vařili, káceli soušky, sekali dříví na oheň. Večer jsme zpívali s kytarou u táboráku a ráno se myli v peřejích. A taky se někdy nemyli a pak jsme trochu smrděli.
Jeli s námi tři dospělí. Naše třídní Ilona Šimánková a tělocvikáři Zdeňka Nedvědová a Martin Šmíd, šéf kurzu 2.E. Už jsem ho poznal blíž v zimě na lyžáku, a tak jsem věděl, že se nebudeme nudit. Není to takový ten klasický komandující kantor. Spíš člověk, který má pořád vše pod kontrolou, ale žáci cítí volnost. A tak to bylo i na vodě.
Šmíd říkal, že musíme mít z řeky respekt, ctít pravidla bezpečnosti, ale zároveň se v lodi nebát, protože Vltava je lehká, když není velká voda. A že si máme vychutnávat přírodu, splynout s ní a na tábořištích si po sobě uklízet. A taky že alkohol k vodě nepatří. Jak z hlediska bezpečnosti, tak i kvůli pravému duchu vody, kterou si člověk může víc užít i bez toho.
Nakonec se ukázalo, že měl pravdu. Brzy jsme opravdu zjistili, že žádné hospody nepotřebujeme. Jedli jsme, co jsme si nakoupili na místě, a večeře si sami udělali. Já jsem se naučil od jedné spolužačky konečně vařit. Docela se mi povedlo rizoto s hráškem a tuňákem.
Jez Vyšší Brod
Vyšší Brod. Pod jezem
Pondělí: Mobby Dick a Čertova stěna
Od spolužáků z vedlejší třídy jsme si přebírali školní vodácké vybavení v Boršově nad Vltavou. Pak jsme jeli za přívěsem a loděmi proti proudu Vltavy do Vyššího Brodu a ubytovali se v kempu Pod Hrází, kde jsme si rozebrali kánoe a hned jsme šli trénovat na řeku.
Já jsem si vybral plavidlo Mobby Dick a (už dávno před kurzem) háčka. Učili jsme se přitahovat, odlamovat, kormidlovat. Pádlovali jsme ve stoje a vyměňovali jsme si za jízdy místa.
Večer jsme se vypravili k vyhlídce nad Čertovou stěnou, dívali se dolů k řece k bájným Čertovým proudům, kde už jen málokdy teče voda v mohutných peřejích jako kdysi, než byla postavena Lipenská přehrada.
Úterý: Týpí s ohněm a kytarou
Druhý den začal prohlídkou kláštera ve Vyšším Brodě se zajímavou sbírkou historických obrazů. Teprve pak jsme naskákali do jedenácti lodí a vypluli k Rožmberku nad Vltavou.
Zdolali jsme tři jezy na poměrně klidných vodách Vltavy, minuli hrad Rožmberk a po meandrující řece dorazili do Zátoně. V kempu Branná na nás čekalo týpí s ohništěm. Nejdřív jsme si ale museli dojít do lesa pro dřevo. Pak jsme vařili. A hlavně až do půlnoci zpívali u ohně, zatímco náš učitel Šmíd hrál na kytaru. Bylo to krásné.
Středa: Noční rafty v Českém Krumlově
Třetí den jsme dorazili okolo papírny ve Větřní a Papouščí skály do Českého Krumlova. Vltava obtéká staré město a na řece jsou čtyři jezy. Na jednom z nich jsme se cvakli. Přes loď se přelila obrovská vlna, ani jsme nevěděli jak.
Odpoledne jsme při procházce zjistili, jak pěkný je Český Krumlov. Určitě by stálo za to toulat se jeho romantickými ulicemi a parky celý den. Rád bych se podíval do muzea Egona Schieleho, do pivovaru či židovské synagogy. Ale nestihl jsem ani vylézt na zámeckou věž, protože učitel mě vzal na tréninkovou přírodní skálu, kde se dá bezpečně šplhat bez jištění.
Večer jsme si užívali tři hodiny nočního raftování. Nad námi zářil osvětlený zámek a my jsme řádili na jezech tak dlouho, až nás kantoři opravdu museli zahnat, abychom už šli spát do kempu (Nové Spolí).
Noc pod širákem
Ráno jsme pluli z Českého Krumlova ke klášteru Zlatá Koruna. Vltava se tu krásně točí a skáče peřejemi uprostřed krásných lesů a luk.
Pod Zlatou korunou jsme se zastavili na vyhlášené pšeničné placky, které v proslulém vodáckém občerstvení „U maringotky“ pečou podle staré receptury na kamnech přímo u řeky. Mají je s povidly, tvarohem nebo skořicí.
Utábořili jsme na Dívčím Kameni. A zase jsme zpívali u táboráku a hráli různé hry dlouho do noci. Přespali jsme v lese pod širým nebem u zříceniny hradu. A když jsme se ráno probudili, bylo nám líto, že to tak rychle uteklo. A že po poslední krátké plavbě předáme v Boršově vodácké vybavení další třídě našeho gymplu Na Vítězné pláni, kterému za toto fantastické dobrodružství děkujeme.
