Se svými 30 km délky a povodím o rozloze 80 kilometrů čtverečních se Krounka rozhodně k významným českým řekám neřadí. Avšak atraktivní přírodní okolí umocněné vyšším jarním průtokem pasuje malebnou říčku k místům turisticky velmi přitažlivým. Důkazem je putování po 20 km dlouhé červené značce z Krouny na hrad Košumberk, pod kterým se Krounka vlévá do o něco větší Novohradky.
Pokud chcete jít celou dobu převážně dolů po proudu říčky, pak začněte v Krouně na severním úpatí Žďárských vrchů. Krouna se dvěma zdaleka viditelnými kostely – katolickým a evangelickým – se nejvíce „proslavila“ železničním neštěstím dne 24. 6. 1995, které je co do počtu obětí rekordní v novodobé historii ČR. Plně naložené nákladní vagóny o rychlosti až 100 km/h ujeté při posunování se tu srazily s protijedoucím motoráčkem plným mladých lidí jedoucích na taneční zábavu do Otradova. Devatenáct z třiadvaceti pasažérů nepřežilo. Nenápadný pomníček obětem se krčí pod železničním náspem za silničním přejezdem u zastávky Krouna.
Železniční zastávka Krouna je zároveň východiskem k putování po červených značkách do údolí Krounky. Zpočátku je třeba vzít zavděk silnici a projít celým Otradovem, kde říčka teče prostředkem vesnice v umělém, kameny vydlážděném korytě. To se však změní hned za posledními domy, kde začíná první z velmi hezkých pasáží výletu.
Krounka vtéká do lesního údolí a přírodní řečiště mění několikrát prudce směr v závislosti na puklinách v podložních hlubinných vyvřelinách.
Krounka pod Otradovem
V korytě se objevují velké bochníkovité balvany evokující představu horského prostředí. Z pohodlně vedené značené cesty jsou ne vždy všechny krásné scenérie vidět, tak se občas vyplatí opustit značky a postupovat podél břehu.
Kolem letních táborů do Šilinkova dolu
Procházkový terén lesem kolem šumící řeky vás brzy přivede k areálu velkého letního tábora Barrandov. Vypadá velmi udržovaně, což u podobných zařízení nebývá zvykem. Opodál se z velké cedule dozvíte, že název Barrandov není žádná náhoda a že sem již od 50. let 20. století jezdí děti slavných českých režisérů a filmařů.
V roce 1990 se tu natáčel film z pionýrského táborového prostředí Pějme píseň dohola, kde debutovala tehdy čtrnáctiletá Anna Geislerová. Tábor žije a je o něj velký zájem i v současnosti.
Na další letní tábory narazíte za Kutřínem, který je východiskem k návštěvě Šilinkova dolu, nejatraktivnější partii údolí Krounky. V Kutříně zaslouží pozornost kaple z roku 1901 a hospoda Přístav s oficiálně přiznaným přídomkem „trampská“. Letní tábor Skanska níže po proudu říčky zaujme honosnou lávkou přes řeku, kulisami letního divadla a přírodními záchodky. Po zimě vše trochu omšelé, nicméně letní táborové turnusy 2018 se už připravují a zaplňují.
Letní tábor Barrandov
Letní tábor Skanska
To další tábor TJ Kolín vypadá, že už má svá léta za sebou. Narazíte na něj u bývalého mlýna Šilinkův důl, kde je v provozu restaurace s ubytováním a sportovišti. Když ještě mlýn fungoval, trávil v něm jako dítě několikrát prázdniny básník Adolf Heyduk (1835–1923), rodák z nedalekého Rychmburka.
Nultá česká ferrata pro každého
Šilinkův důl je nejkrásnější a přírodovědně nejcennější partií Krounky, říčka tu vytváří na čtyřech kilometrech několik meandrů v hlubokém zalesněném údolí. Z příkrých svahů vyčnívají tmavá a silně rozpukaná drobová skaliska, z nichž se sypou někdy až do vody haldy ostrého kamení.
Ve vodě žijí populace mihule potoční a vranky obecné, na březích se můžete setkat s pěti druhy obojživelníků, ledňáčkem i čápem černým. Podle pověsti se v tůních říčky kdysi dávno koupal zchudlý šlechtic a při potápění si přilepšil, na dně našel lesklé stříbrné šilinky. Tato měna německého původu s velmi různou hodnotou se v Čechách objevovala v 16. století.
Značená stezka Šilinkovým dolem vede po pravém břehu a skalní pasáže zpočátku obchází po příkrých pěšinách shora. U posledního meandru však značkaři připravili návštěvníkům zpestření v podobě čtyř malých žebříků a fixních řetězů přímo nad vodou. Takový miniaturní „Prielom Hornádu“.
Krounka v Šilinkově dole
Nultá česká ferratka v Šilinkově dole
Úvazky určitě nejsou potřeba, nicméně za deště a vlhka je ostražitost na místě. Některé mapy uvádějí, že trasa Šilinkovým dolem je za mokra neschůdná. Místo označované též jako nultá česká ferrata (neboli zajištěná cesta) je ideální lokalitou pro první seznámení dětí s železnými technickými pomůckami při turistice.
Z Rychmburka na Košumberk
Nádherné přírodní scenérie Šilinkova dolu okořeněné mírným adrenalinem nulté ferraty vyniknou zejména v jarním období, kdy korytem říčky protéká dostatek vody a lesy bez listí jsou ještě průhledné. Platí to i pro samotný závěr Šilinkova dolu, kdy se na protilehlém svahu objeví vydatný vodopád přetékající z mlýnského náhonu a kousek opodál na obzoru silueta hradu Rychmburk.
Hrad vypadá lákavě, avšak prohlédnout si ho lze pouze zvenčí nebo z malého nádvoří. Slouží totiž jako domov pro duševně nemocné. Moc hezké jsou také uličky přilehlého městečka Předhradí, dříve Rychmburka. Tady se nabízí výlet ukončit a po odpočinku v hospůdce se odebrat na železniční nebo autobusovou zastávku. Časově zvládnutelné je však pokračovat po červené značce údolím Krounky dál, jelikož řeka zde svůj tok ještě zdaleka nekončí.
Hrad Rychmburk
Hrad Košumberk
Brankou v hradním příkopu sestupuje neznačený strmý chodníček dolů k lávce přes řeku a za ní se opět spojuje s červenou značkou. Ta už sice během dalších osmi kilometrů nevede důsledně kolem řeky, ale k místům, která stojí za vidění, se několikrát přiblíží. Především tam, kde jsou efektní skalní prahy a peřeje na tvrdých vrstvách rychmburských drob.
Skvělou tečkou za přechodem údolí Krounky je výstup na zříceninu hradu Košumberk, která se vypíná kousek nad soutokem Krounky a Novoradky. Z hradu je pěkný výhled na město Luže s poutním kostelem. Geologové se zde mohou potěšit černou čedičovou skálou na nádvoří dokládající sopečný původ hradního návrší. K hradu přiléhá postupně rekonstruovaný areál historického pivovaru, který slouží zatím jen jako stylový penzion v kulisách počátku 19. století.
Může se hoditItinerář trasy: Jak se tam dostat Mapa |
