Z nemocnice v Josefově je chátrající legenda. Podaří se ji zachránit?

Bývalá vojenská nemocnice v Josefově je bezútěšně opuštěná. Operační sály a nemocniční pokoje už nic nepřipomíná. V posledních letech ji využívají pouze filmaři jako kulisu pro natáčení filmů a seriálů. Zastupitelé města zatím usilovně hledají způsob, jak celý areál přivézt zpět k životu.

Ani se nechce domýšlet, kolik stovek lidí zemřelo v bývalé vojenské nemocnici v Josefově ve východních Čechách. A to od krveprolití u Hradce Králové v roce 1866 až do roku 1991, kdy z Jaroměře odešel poslední sovětský voják.

V nemocnici se umíralo také za první světové války, protektorátu (kdy se zde usadil wehrmacht) i v době, kdy se tu léčili veteráni z konfliktu v Afghánistánu.

Nemocnice se začala stavět v roce 1785, dokončena byla po dvou letech a součástí pevnosti Josefov se stala v roce 1789. Její kapacita byla neuvěřitelná, v jeden moment zde mohlo být umístěno až 1 200 vojáků.

Dnes je z ní město duchů, celý lazaret jako by zůstal zakonzervovaný v čase. Desítky místností jsou vybydlené a na člověka tu dýchá mrazivá atmosféra. Operační sály, bludiště nemocničních chodeb, rozbitá okna, dveře, rozpadající se omítka na stěnách, to vše se proměnilo ve fascinující kulisy smrti.

Sovětskou éru špitálu tu dodnes připomínají nápisy na zdech a dveřích v azbuce, obrázky s pohádkovými motivy v dětském oddělení nebo pěticípá hvězda a srp s kladivem u hlavního vchodu.

Ponuré chodby a místnosti ve druhém patře si oblíbili filmaři, točil se tu například válečný snímek Jana Hřebejka Musíme si pomáhat nebo díly z televizního povídkového cyklu Škoda lásky. Zavřenou nemocnici si pronajal i americký filmový štáb, který zde natáčel historický velkofilm Úkryt v zoo (The Zookeeper’s Wife).

Zatímco druhé patro nemocnice je i díky filmařům stále poměrně zachovalé, první podlaží je v mnohem horším stavu, na zemi se povalují odpadky i nábytek. Nachází se zde i původní kinosál, který je stejně jako ostatní místnosti bezútěšně opuštěný.

Bývalá vojenská nemocnice v Josefově-Jaroměři.

Jaroměř se majitelem objektu stala v roce 2006, kdy nemocnici převzala od Armády České republiky. Od té doby město usilovně hledá způsob, jak chátrající objekt lazaretu oživit.  Objevilo se několik nápadů, například přestavba na věznici.

V roce  2018 představil zastupitel města Milan Libich veřejnosti projekt, podle kterého by se nemocnice mohla přestavět na sanatorium pro raněné vojáky, policisty, hasiče a další záchranáře.

Bývalá vojenská nemocnice v Josefově

„Mezi lidmi z armády nebo složek IZS je celá řada těch, kteří při své práci utrpěli zranění a potřebují pomoc. Nemají v tuto chvíli žádnou možnost využít areál jen pro ně, kde by dostali potřebnou pomoc,” tvrdil v roce 2018 Libich. V té době se náklady na rekonstrukci objektu odhadovaly na jednu miliardu korun.

Bezesporu zajímavý nápad ale nakonec oporu u státu nenašel. „Každé ministerstvo má své vlastní léčebné zařízení, kde se stará o své lidi. Na výstavbu společného objektu, kde by se při léčení mohli potkávat lidé z příbuzných oborů, nebyl u žádného z oslovených subjektů dostatek vůle,“ říká Jan Žíla, vedoucí odboru majetku města Jaroměř.

„V současné době zde provádíme nejnutnější rekonstrukce a hledáme další způsoby, jak objekt bývalé nemocnice využít,“ doplňuje Žíla.

Z historie vojenské nemocnice Josefov

Všechny místnosti vojáci vybílili vápnem, topilo se v železných kamnech, podlahu tvořily silné fošny. Postelemi byly obyčejné vojenské kavalce se slamníky.

Roku 1831 zde vypukla epidemie cholery. Mnoho lidí o několik let později zemřelo na horečku neznámého původu.

Když v roce 1866 hrozilo nebezpečí války s Pruskem, vojáci zvýšili počet lůžek a otevřeli další operační sály. Stovky raněných sem dovezli přímo z bitvy u Hradce Králové a v lazaret se tehdy změnilo i josefovské nádraží, protože raněné už nebylo kam dávat.

Ke konci 19. století tu vojáci zřídili internu, chirurgii, oční, zubní a kožní. V roce 1910 sem natáhli elektřinu a teprve o dva roky později vodovod.

Za první světové války se počet lůžek zdvojnásobil, v krátké době sem dopravili přes šest tisíc zajatců. Přibývalo zemřelých na choleru.

Za protektorátu využívalo budovy vládní vojsko, nemocnici obnovili Češi až po roce 1945.

V roce 1968 ji obsadila sovětská armáda, mimo jiné zde lékaři ošetřovali raněné z války v Afghánistánu. Poslední ruský voják odešel v roce 1991.