Klikněte na přílohu Cesta kolem on-line
Poprvé se nám naskytla možnost nerušeného spaní ve vlaku, a to bez přestupů. V lepším světle se krajina ukázala až v Jindřichovicích pod Smrkem a na konečné Černoucy, kde jsme se s Radkem poprvé rozdělili, abychom časově dohnali itinenář.
Doposud jsme spali pouze v nádražních čekárnách nebo v prostorech jednotlivých stanic, luxusem pro nás určitě byla jedna ubytovna a spaní v sokolovně. Když jsme ale večer přijeli do Trutnova, bylo o nás dokonale postaráno Radkovým kamarádem Janem a jeho přítelkyní. A nebylo by to opravdové setkání přátel, kdyby se neobešlo bez bohatého pohoštění, po němž došlo i na klasické whiskové balady a Radkovy častuškové zápletky s vodkou.
Nakonec je nám ustláno a my zažíváme naši první noc na manželské posteli... Z heterosexuálních zmatků, jak si rozdělit role, nás vysvobozuje až alkoholový spánek. Ani nevím, milé obdivovatelky Radka, jestli Radek chrápe, skřípe zuby nebo kope. Ale nechám to rád na vás.
Na nádraží v Trutnově
Zlaté Slovácko aneb já informace nepodávám
Jinak k železniční cestě je nutno říci, že jakmile přejedete z Moravy do Čech, nastávají podstatné změny k horšímu. Přehlednost v přípojích máte zajištěnu naposledy ve Staré Pace, kde je ještě zvykem umísťovat na nástupiště kovové cedule se směrem přijíždějícího vlaku. Na co si tedy cestovatel zvykne od Slovácka, v Čechách musí rychle zapomenout.
A ještě v něčem je podstatný rozdíl, a to v komunikaci. Jako tataři se s vámi začínají bavit od Šluknovského výběžku, průvodčí jsou zmatení, těžko sbírají ochotu, aby vám vyjeli z nových automatů na jízdenky požadovaný spoj atd.
Za vše mluví historka ve Frýdlantu v Čechách, kde byla vlaková výluka a náhradní dopravu do Liberce zajišťoval autobus. Zeptal jsem se výpravčího, zda by mi nepodal informace, který ze dvou stojících a prázdných autobusů jede do Liberce a on mi odpověděl: „Já informace nepodávám, protože včera kolega podal špatnou a ti cestující ho zmlátili...Nakonec to vyšetřovala policie.“ Opáčil jsem, že je tu čtyřicet dalších lidí, potencionálních svědků mého případného násilného činu a jestli by si to nechtěl rozmyslet a informaci sdělit i pro ně.
Odpovědí nám bylo zaryté mlčení a pak ze sebe vyrazil: „Dojděte se informovat na informace!“, takže opět smůla, protože ty jsou až v Liberci.
Budhista ve vlaku
Radek: česká nuda
Opravdu se dá s trochou nadsázky říct, že jsme severem proletěli jako létavice podzimní oblohou. Na vině bylo naše rozhodnutí ve Veselí nad Moravou, že pojedeme, jak to nejdál půjde a za druhé také to, že vlaky na sebe časově navazovaly.
Naše noční zastávka v Trutnově byla zcela jistě uvolňující, protože jsme se nemuseli starat o spaní, bágly a další drobnosti, které jsme na cestě zažívali už osmý den.
Jenže ten devátý nás čekala složitá cesta do Frýdlantu v Čechách a odtud dvě hraniční obce. Černousy a Jindřichovice pod Smrkem. Raspenavu jsme jen projížděli autobusem, protože na trase Frýdlant – Liberec byla výluka.
Chtěli jsme stihnout přípoj do Liberce a odtud večerní vlak do Hrádku nad Nisou. Martin si vzal na starosti spojení do Jindřichovic pd Smrkem a já trasu do Černous. Docela chápu, že si Martin vybral pro sebe tu delší trasu. Za prvé je mladší, za druhé nemá vyvrknutý kotník a za třetí nastoupilo do vlaku několik studentek, které nedávno dostaly občanský průkaz, a tak se opět mohl Martin blýsknout svým humorem i čerstvě oholenou hlavou.
Černousy jsou malinká obec na polských hranicích. Roli průvodce vzal na sebe Lukáš, který miluje svůj kraj. Prý by nikdy nechtěl žít v Praze. Nebaví ho velká města. Když jsem se po Černousích procházel, tak jsem musel uznat, že ticho a samota má opravdu něco do sebe.
Ve Frýdlantu v Čechách byl problém najít internetovou kavárnu, ale na popáté se mi to podařilo. Když jsem vycházel ven z restaurace, tak jsem potkal kompletní štáb „Občanského juda.“ Náhoda, ale vlastně jsem byl rád, že jedeme pryč. Zítra bude celý Frýdlant vědět, že tam byly nějaký televizní štáby.
Martin přijel přesně podle jízdního řádu a prý se choval slušně. On se vlastně choval slušně celou cestu, takže jestli se náhodou začne potulovat za pár let o několik Martinů a Martinek víc, než je celostátní průměr, tak se jedná jen o podivnou shodu okolností.
