Večer v Radovesnicích, malé obci mezi Kolínem a Chlumcem nad Sázavou, vypadá stejně jako všude jinde na venkově. Podvečerní ticho, jež ruší jen z velké dálky zvuky cirkulárky, děti hrající na plácku fotbal a dědové, kteří se vypravili do hospody na nějaké to pivo. Zkrátka úplně obyčejný večer po zcela obyčejném dni a navíc na obyčejné vesnici, která sama o sobě není ničím zvlášť zajímavá a jakých jsou v Čechách tisíce. Málokdo by proto věřil, že se najdou lidé, pro něž je týden či dva v takové vesnici ideální dovolenou, za kterou navíc cestují stovky kilometrů. Těmi lidmi pochopitelně nejsou Češi. Ti totiž oproti Holanďanům, Dánům a Belgičanům nespatřují nic romantického na tom strávit dny volna pod stanem na zahradě rodinného domku, jezdit na výlety do okolí, seznámit se s chodem domácnosti a hospodářství a popřípadě zde i přiložit ruku k dílu. Cizinci na letním bytě, agroturistika, jak se takovému pobytu městských obyvatel venkově říká, vlastně není žádné objevení Ameriky. Vždyť ještě mnoho lidí si pamatuje, jak k nim na vesnici přijela na "letní byt" nějaká městská rodinka. Ubytování našla ve dvou podkrovních pokojících a po část léta přejala něco z rytmu života hostitelské rodiny. Jednou z malých rodinných farem, která se snaží o něco podobného, i když s klientelou téměř výhradně ze západní Evropy, je i podnik manželů Šašmových v Radovesnicích. Jejich první kontakty s agroturistikou jsou staré devět let. Tehdy je upoutal novinový inzerát, v němž dánská firma hledala ubytování v rodinách na českém venkově. "Řekli jsme si, že to zkusíme. Děti se nám rozutekly do škol, celé první patro v domě bylo volné, takže proč ne? Přijeli se k nám podívat, řekli svoje podmínky a pak jsme tady měli čtyři měsíce pěkný frmol, samé dánské a německé rodiny," vzpomíná Jana Šašmová. Začít s ubytováváním cizinců však znamenalo upravit pokoje podle požadavků agentury, na zahradě vybudovat pro rodiny se stany sociální zařízení a také obhájit před mezinárodní komisí jakousi obdobu diplomové práce o svém projektu, na jejímž základě je možné získali od ministerstva zemědělství povolení k provozování této činnosti. Na jejich agroturistické farmě se v sezoně, která trvá v létě asi tři měsíce, vystřídá kolem padesáti hostů, většinou z Holandska a Dánska. Že je to pro manžele Šašmovy spíš trocha peněz na přilepšení, než vidina nějakého závratného zbohatnutí, je zřejmé. Oba si dál drží své zaměstnání i pět vlastních a třináct pronajatých hektarů polí, na nichž hospodaří. "Jenom z turistiky bychom se určitě neuživili. Zpočátku to bylo vyplnění takového toho hluchého období před sklizní, kdy kolem hospodářství není tolik práce. I dříve se sem jezdilo hodně na letní byty, takže ten genius loci tady asi je," říká Jana Šašmová. Proč na český venkov? Otázka, co je vlastně pro cizince tak atraktivního na dovolené v českém venkově, napadne asi každého. Pro tuzemce je většinou zcela nepochopitelné trávit volno ve vesnici s pár sty obyvatel. Cizinci, rekrutující se většinou z obyvatel větších měst, zde hledají především kl id a opravdový život na venkově se vším všudy. Stručně se dá říci, že tito lidé vyznávající agroturistiku, a skutečně se jedná téměř o všechny společenské vrstvy, mají už dost všech dovolených u moře a v drahých hotelích. Hledají něco opravdového, co jinde nezažijí. A hlavně chtějí mít kontakt se svou hostitelskou rodinou, být její součástí, jíst to, co jedí její členové, žít jako oni a klidně si i kleknout do řádku brambor a pomoci s jejich vybíráním. "To skutečně není taková anonymita jako v hotelu, kde se o vás kompletně postarají. U nás je třeba zajímá, jak chodíme na houby, někteří jezdí na kombajnu a pomáhají na poli nebo kolem zvířat a když jim něco upeču nebo uvařím, jsou štěstím bez sebe. Nebo teď zrovna manžel jedné rodině opravoval výfuk u auta. Žijeme tady prostě jako jedna rodina," směje se Jana Šašmová, která přiznává, že našim lidem by zřejmě neměla co nabídnout. Pro Čechy totiž není jejich vlastní venkov atraktivní. Mnozí z něj vzešli, jeho atmosféru dobře znají a nemají důvod se na něj vracet z měst, která jim poskytují práci a bydlení. "Když udělám Holanďanům štrůdl, jsou nadšení. Kdybych ho upekla našim lidem, začnou mi vykládat, že jejich babička dělá lepší," říká majitelka farmy. S úplně jednoduchým programem by si samozřejmě žádná agroturistická farma nevystačila, takže součástí její nabídky musí být náměty na nejrůznější výlety. Z té radovesnické cizinci nejvíce cestují do Prahy, Kutné Hory, Kolína, Hradce Králové nebo až do Krkonoš. Stejně jako Jana Šašmová ráda hosty z Evropy přijímá, tak i sama vyhledává podobné pobyty v zahraničí. Díky své živnosti si dokázala najít přátele, kterým se v Čechách líbilo a kteří na oplátku pozvou ji a manžela k sobě do rodiny. "Pak zase my poznáme něco z jejich života, což je nesmírně zajímavé," vypráví. Na druhou stranu se však trochu vkrádá otázka, jestli agroturistika není jen jednou z mnoha módních vln, které za pár let zcela opadnou. Jana Šašmová si to nemyslí. "Je to přirozené, že se člověk vlastně vrací odkud vzešel, tedy na venkov. Myslím, že tomu přijdou na chuť i Češi, jen co se po tom čtyřicetiletém půstu nabaží všech těch dovolených u moře," dodává.
AGROTURISTIKA
Agroturistika má své zázemí v zemědělském hospodářství, zejména pak na rodinných farmách. Představuje jedinečnou symbiózu zemědělství a turistiky. Zároveň přináší farmě dodatečný, často nezanedbatelný příjem. Umožňuje také zemědělskému podnikateli realizovat část hlavní zemědělské produkce bez zbytečných mezičlánků přímo na farmě (stravování a prodej potravin hostům farmy a podobně). Levnější prvotní vstupy umožňují přijatelné ceny za ubytování, což je zajímavé zejména pro nejpočetnější klientelu - rodiny s dětmi.
16. srpna 2000 12:22
Do Radovesnic se v létě sjíždějí především Dánové a Belgičané , aby zde strávili dovolenou ve venkovském prostředí. Pro řadu Čechů je tento výběr dovolené nepochopitelný, ale pro cizince je tzv. agroturistika lákavá, chtějí prožít prázdniny v klidu a žít společným životem s rodinou-od jídla až po výlety.
