Sněženky už letos téměř všude odkvetly, ale ve vyšších polohách karpatských hor jsou jejich koberce právě počátkem dubna nejbělejší.
Do pralesa na sněženky
Velká Javořina (970 m) se klene v podobě protáhlého oblého masivu na moravsko-slovenském pomezí. Její typická silueta, zvýrazněná televizním vysílačem, vévodí především jihomoravskému Slovácku a dolnímu Pováží.
Je tvořena odlesněným hřebenem se dvěma nevýraznými vrcholovými kótami vzdálenými asi 400 m, který se v minulosti využíval jako louka.
Pod ní se na moravské a částečně i slovenské straně rozkládá na příkrých svazích národní přírodní rezervace pralesových porostů javorové bučiny, jejichž ochrana sahá až do roku 1909.
Dohodou mezi lesníky a ochranáři se v roce 2008 javořinský prales proměnil v bezzásahovou zónu zcela ponechanou samovolnému přirozenému vývoji. A právě tato rezervace je místem, kde se sněženky vyskytují v největším množství. Kulisu bílým kvetoucím kobercům tvoří pokroucené kmeny a popadaná hnijící torza letitých stromů, vystavených extrémním klimatickým podmínkám.
Pro pozorování sněženek jsou nejvhodnější dvě turistické trasy kopírující česko-slovenskou hranici a zároveň nejvyšší hřbet hory – červená od jihozápadu, na niž se lze napojit například z Nové Lhoty nebo z Vápenek, anebo zelená od severovýchodu stoupající z obce Strání-Květná. Obě trasy procházejí výše zmíněnou rezervací a také ve vyšších polohách, které mají sněženky v této oblasti rády.
Sněženky a medvědí česnek na hřebeni Bílých Karpat
Medvědí česnek pod Velkou Javořinou
Druhý nejvyšší vrch Bílých Karpat
Centrem turistického dění na Javořině je Holubyho chata, stojící pár stovek metrů pod vrcholem na jižním slovenském svahu. Budova pochází z roku 1924, byla postavena především z iniciativy moravských turistů a skautů a nese jméno evangelického faráře a botanika z nedaleké Lubiny Josefa Ľudovíta Holubyho (1836–1923). Ze slovenské strany lze (bohužel) až k budově vyjet autem.
Na rozcestníku před chatou si můžete povšimnout směrovky „rozhľadňa Jelenec“, což je velmi zajímavá výzva. Zvláště proto, že mezi českými ani slovenskými oficiálními rozhlednami lokalita tohoto jména vůbec nefiguruje.
Mohutná vysoká věž trčící nad les z protilehlého kopce je právě od chaty vidět ve své plné majestátnosti. Kopec s nepřehlédnutelnou věží se jmenuje Jelenec a dosahuje nadmořské výšky 925 m. Bývá proto někdy považován za druhý nejvyšší vrchol Bílých Karpat. Pro větší část turistické veřejnosti je ovšem druhou nejvyšší horou pohoří slovenská Chmeľová (také 925 m), zatímco Jelenec bývá považován jenom za součást či předvrchol Velké Javořiny.
Bývalá vojenská věž Jelenec
Dostat se na Jelenec je orientačně snadné a nenáročné. Správný směr udávají od Holubyho chaty zelené turistické značky do Květné nebo ještě lépe česko-slovenské hraniční kameny, které člověka po necelých dvou kilometrech bezpečně dovedou širokou lesní cestou až k záhadné věži.
Tajemné monstrum na Jelenci
Věž na Jelenci bývala a stále je vojenským objektem. Informace o ní se tajily a nikdo toho moc nepoví, protože neví. A kdo něco ví ze současnosti, nemá zájem poskytovat informace. Jisté je, že od padesátých let 20. století tu šestičlenná posádka vojáků bránila socialistický stát a obsluhovala různé vojenské vysílače a přijímače.
MAPA1 : 50 000 KČT č. 92 – Bílé Karpaty |
Po rozdělení Československa připadl vojenský areál tvořený věží a několika dnes již rozpadlými budovami České republice. Majitelem věže (a budov) je ale ministerstvo obrany SR, majitelem pozemků bývalého vojenského areálu jsou Lesy SR. Před rozdělením federace vedla hranice mezi ČSR a SSR středem areálu.
Obec Strání, kam Jelenec katastrálně patří, vyvinula v minulosti snahu vytvořit z lokality turistické místo s rozhlednou, narazila však na nezájem slovenských úřadů. Budovy tedy dále chátrají, věž reziví a okolí nemilosrdně zarůstá.
Perspektivně to vypadá nejspíše na uzavření a znepřístupnění. S tím se už ostatně zvolna začalo před dvěma lety, kdy se v nejvyšším pátém patře věže objevila radiotelekomunikační zařízení a zámkem zajištěný poklop před nevítanými návštěvníky.
S adrenalinem do čtvrtého patra
Věž na Jelenci je zatím volně přístupná, výstup na ni je ovšem vhodný pouze pro otrlejší jedince, jimž nedělá zle výška a silný pocit vzdušnosti. Leze se po kolmém žebříku jako na komín z jednoho patra do druhého, vždy po osmi metrech (některé zdroje uvádějí 10 m mezi patry).
Dosažení 4. patra
Silně větrné 4. patro
Pokud má výstup splnit účel rozhledu po krajině, pak je třeba vystoupat alespoň do třetího patra ve výšce 24 m (30 m?), přičemž druhé patro není chráněno zábradlím. Pobyt ve čtvrtém, dnes už bohužel nejvyšším patře, bývá mnohdy znepříjemňován silným větrem, který zde bývá pocitově teplý opravdu jen málokdy.
Kromě vlastního strachu se však není třeba ničeho obávat. Ocelová konstrukce, byť vypadá rezavě, je v dobrém stavu a ze žebříku s ochranným kovovým krytem dospělý člověk nemůže spadnout, ani kdyby chtěl.
Rozhled ze třetího nebo čtvrtého patra je díky nezvyklé výšce vskutku jedinečný, přestože západní obzor blokuje protilehlá Velká Javořina. Kromě pohledů do dálek zaujmou hlavně koruny stromů, na které se můžete z Jelence podívat doslova shora.
Dezinfekce medvědím česnekem
Jarní výlet na Velkou Javořinu je provázen nejen rozkvetlými sněženkami, ale v nižších polohách hlavně čerstvě vyrašenými lány česneku medvědího. Dřímají v něm léčivé síly a vypráví se, že i medvědi ho hledají po dlouhém zimním spánku, aby si pročistili žaludek, střeva a krev.
Nesporné je, že v jarních měsících lze medvědím česnekem doplnit vitaminy a minerální látky, dezinfikovat trávicí trakt a podporovat chuť k jídlu. Medvědí česnek preventivně působí na záněty dýchacích cest, rýmu a kašel, pozitivně ovlivňuje aterosklerózu, ukládání cholesterolu, vysoký krevní tlak či nemoci srdce a cév.
Holubyho chata
Louka na Velké Javořině
Někteří lidé však mohou být na medvědí česnek alergičtí, problémy mohou mít i lidé s nízkým krevním tlakem. Využití v kuchyni je takřka neomezené a záleží jen na fantazii.
Výstupy na Javořinu
Z moravské strany vedou na Javořinu čtyři výstupové trasy. Nejjednodušší a nejkratší začíná u lovecké chaty Kamenná búda, kam lze vyjet autem po šotolinové cestě, která odbočuje na nejvyšším bodě silničního stoupání mezi obcemi Slavkov a Strání. Tento výstup po červených značkách je nejkratší (3,5 km) a také nejméně náročný co do převýšení – začíná se výšce asi 650 m.
Naopak nejnáročnější stoupání na nejvyšší horu Bílých Karpat začíná v Květné a kopíruje česko-slovenskou hranici. Na pěti kilometrech tady uděláte hezkých 600 výškových metrů. Další dvě výstupové trasy mají východiska západně od masivu Velké Javořiny. Pohodlně se odtud na vrchol dostanete po modré z osady Vápenky, dlouhý je výstup z Javorníka přes Filipovské údolí po zelené a červené.
