Velička je posledním významným levostranným přítokem Moravy na našem území. Pramení pod vrcholem Velké Javořiny a po 40 kilometrech svého klikatého toku se vlévá poblíž města Strážnice do Moravy. Vydatnost toku bývá zpravidla nízká, průtok ovlivňují rozhodujícím způsobem srážky, které jsou v této oblasti zpravidla nižší.
V létě říčka sotva teče a povrchový tok se mnohdy ztrácí ve štěrkových sedimentech. Po déletrvajících deštích, až se flyšové podloží v celém povodí dostatečně nasákne vodou, se však Velička umí velmi rychle a nečekaně rozvodnit. Extrémní vodní stavy vyschnutí a rozvodnění se mohou vystřídat i několikrát za rok
Od pramene v javořinském pralese
Začněme na vrcholu Velké Javořiny, která nabízí hned několik lákadel. Z přírodovědného hlediska nejcennější je horský prales na moravské straně hory, jenž patří k nejdéle chráněným územím u nás. V roce 1909 zde vyhlásil první pralesní rezervaci původní majitel kníže Jan II. z Lichtenštejna. Horská bučina s javorem a jasanem získává pozornost návštěvníků zejména v druhé polovině dubna, kdy ji ozdobí tisíce bílých květů sněženek.
Velká Javořina nad údolím Veličky (Jamného potoka)
Vraťme se však k Veličce. Ta vyvěrá drobným pramínkem na severozápadním velmi strmém úbočí v pralese uprostřed národní přírodní rezervace. Modrá turistická značka, která kolem pramene dříve vedla, byla kvůli neschůdnosti terénu vícekrát přeložena a dnes vede velkou oklikou po horské přístupové cestě.
Hned pod pramenem tvoří Velička v příkrém svahu na flyšových pískovcovo-jílovcových vrstvách působivou kaskádu. Vidět je z lesní cesty od turistického rozcestí „U zabitého žida“ a v plné kráse se vyjímá zvláště po vydatných deštích.
Skalní prahy, Kazivec a Havraní potok
Mezi osadou Vápenky a Javorníkem se Velička nazývá Jamný potok a protéká tichým klikatým údolím mezi oblými kopci Bílých Karpat. Říčka vykazuje znaky horního toku, koryto je převážně kamenité. Zcela neznámým geologickým útvarem je skalní práh před Javorníkem: vede šikmo napříč korytem a tvoří jej erozi odolná, tlustá vrstva pískovce.
Pozornost v osadě Suchovské Mlýny zaslouží pravostranný přítok Jamného potoka Kazivec, jenž sbírá vodu v rozsáhlém neosídleném území, kam turistické značky nevedou. Přitom se jedná o jedno z nejatraktivnějších krajinářských míst celých Bílých Karpat, jemuž dominují snad největší plochy typických luk se solitérními stromy, připomínající park. Toulky po opuštěných loukách v povodí Kazivce patří k vrcholným zážitkům volného pohybu v přírodě. Oblast je proslulá výskytem orchidejí i vzácných hub.
Bělokarpatské louky v povodí potoka Kazivec
Dalším pozoruhodným přítokem Jamného potoka je levostranný Havraní potok v chráněném území Jazevčí. Průchod korytem proti jeho proudu až k dva metry vysokému Havranímu vodopádu může posloužit jako malá geologická exkurze. Zvláště poté, co se tudy prožene větší voda, jsou krásně patrné nevšední výtvory destrukčních i tvořivých sil horské bystřiny. Mají podobu obnažených vrstev flyšového podloží, drobných meandrů, strží i sedimentárních nánosů.
Regulace a revitalizace Veličky
Pod Javorníkem se Jamný potok spojuje s Hrubým potokem od Filipovského údolí a vzniká „plnohodnotná“ Velička středního toku. Je to však zároveň začátek řeky, která se bohužel změnila v převážně regulovaný, umělý vodní kanál s kaskádou jezů nevstřícných vůči migraci vodních živočichů.
To nejlepší z hor Česka: Naplánujte si výlet do Bílých Karpat |
Nevybíravými vodohospodářskými zásahy v 50. letech minulého století se Velička údajně zkrátila o plných dvanáct kilometrů! Fragmenty původně štěrkonosné meandrující říčky se uchovaly pouze u Kněždubu poblíž soutoku s Kuželovským potokem a pod železničním viaduktem mezi Loukou a Lipovem.
Revitalizovaná Velička: přechod pro vodní živočichy místo splavu
V roce 2009 však provedlo Povodí Moravy prostřednictvím dotačního projektu částečnou revitalizaci řeky, a to v úseku mezi Velkou nad Veličkou a Loukou. V rámci projektu bylo koryto doplněno umělými překážkami v podobě osamělých balvanů a kamenných výhonů nutících řeku meandrovat. Na vhodných místech byla korytotvorná činnost podpořena také snížením břehů a rozšířením koryta. Některé splavy byly dokonce rozebrány a přeměněny na peřejovité kaskády s umělými přechody umožňující migraci ryb a obojživelníků. Vhodné zachované pozemky v údolní nivě se využily k vytvoření dvou poříčních tůní imitující slepá ramena.
K neznámému soutoku za bobry a ořešáky
Na středním i dolním toku Veličky se hojně setkáváme se stopami po činnosti bobrů. K vidění jsou ohryzy stromů, bobří hráze i skluzy. Místní obyvatelé z bobrů rozhodně nadšeni nejsou. Zvláště lidé, kteří vlastní u Veličky pozemky s ovocnými stromy, mají docela problém, jelikož stoprocentní ochrana před ničivými návštěvami hlodavců neexistuje.
Bobři doputovali na střední i horní tok Veličky z Moravy. Soutok obou řek poblíž Strážnice je nádherným zachovalým místem, kde můžete žasnout nad tím, jak velké a tlusté stromy dokáže bobr skolit. Zároveň je to lokalita, kterou turistický ruch ještě neobjevil, protože sem žádné značky nevedou.
Morava před soutokem s Veličkou
Soutok Veličky s Moravou
Důležitým orientačním bodem při hledání správné cesty k soutoku Moravy a Veličky je památný Dub u Veličky s obvodem kmene přes 500 centimetrů. Vypadá věru impozantně, avšak v blízkém okolí se setkáme s mnoha dalšími pozoruhodnými stromy, které lokální jedinečnost dubu tak trochu devalvují. Kromě chráněných stromořadí platanů, dubů a jírovců jsou to hlavně souvislé lesní porosty ořešáku černého. Tato vzácně pěstovaná, původem severoamerická dřevina získala v roce 2017 ocenění Strom roku. Na lesních pozemcích u Strážnice kolem soutoku Moravy s Veličkou se nachází plných 28 procent rozlohy ořešákových porostů v celé ČR.
Tajemství „znorovského“ meteoritu
Kousek od Strážnice na opačné straně než soutok stojí 600 metrů od silnice I. třídy č. 55. Hatěcký mlýn poháněný v minulosti vodním náhonem z blízké Veličky.
Hatěcký mlýn
Památník vnorovského meteoritu
Dne 9. září roku 1831 okolo třetí hodiny odpolední zde za velikého rachotu, praskotu, svištění a následné detonace spadl z nebe cca 500 kroků od mlýna černý kámen o hmotnosti 3,78 kg a velikosti 16×10×5 centimetrů. Svědky této mimořádné události byly dvě ženy pracující na poli, které našly ještě teplý kámen zabořený deset centimetrů do země.
Část meteoritu (56 g) byla určena k výzkumům a do sbírek muzeí v Londýně, Budapešti, Berlíně a Rotterdamu. Hlavní část kamene (3,67 kg) se nachází v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni pod označením Wessely (panství Veselí nad Moravou) a Znorow (obec Vnorovy, lidově Znorovy), kam Hatěcký mlýn katastrálně patří. Pád meteoritu připomíná kamenný památník.
