Je to na první pohled docela nudný zámeček. Pravidelné tvary, okolo rybník, v listopadu zrovna vypuštěný, a trochu jednoduchá zahrada. Jenže je to TEN zámek, kde se natáčela Popelka.
Paradoxem je, že ve skutečnosti se natáčelo jen kolem zámku. Tedy venku. Konkrétně scény, jak Popelka přijela na zámecký ples, jak nakukuje do sálu, kde uvidí tančit Doru s princem, a potom jak po schodech prchá a ztratí tam střevíc. To okno najdete v zadní části zámku, je dobře označeno. Ale pohled z něj nevede do žádného sálu, nýbrž do chodby. Celá scéna s plesem se natáčela ve filmových ateliérech v Postupimi.
Zato na schodech najdete velký střevíc, u kterého je fronta zájemkyň o ulovení hezké fotky.
Pak se u zámku odehrává ještě scéna, jak se dva princovi druhové chystají zase na lov, když je zahlédne král, a preceptor jim zbraně vymění za knihy, než se podívá královna.
No a z dálky je zámek vidět v záběru, když se královská družina vrací z vyjížďky a král princi vyhrožuje, že ho ožení. Pozorně si všimněte, jak od koní a kočáru odlétá sníh. Je divný, že? Je totiž umělý. A režisér Václav Vorlíček ve videu u článku vzpomíná, že se vyráběl z rybí moučky a když se do něj trochu opřelo sluníčko, všechno strašně smrdělo rybinou. Představitel prince Pavel Trávníček pak ve filmu o filmu promítaném na zámku dodává, že lesy páchly po rybách i následující léto.
Popelka všude kam se podíváš
Nejen film, ale celá výstava, která v prostorách zámku probíhá od 17. listopadu do 3. března je celá také v češtině. A hned od první scény za vstupní branou se ponoříte do pohádky, kterou miluje nejen Česko, ale i Německo nebo Norsko.
Tu v chodbě sedí na bílém koni princ, který vlastně ve filmu vůbec nemá jméno, tu v chodbičce vykukuje z lesa šafář Vincek v podání Vladimíra Menšíka, v sále pak na trůnech sedí jejich veličenstva.
Zajímavosti o natáčení prozradil Václav Vorlíček v loňském videu:
Popelka je v Moritzburgu všude a na všem. Ve výloze infocentra je tvář Libuše Šafránkové na hrnku, kartách, pohlednicích, čokoládách, na vánočním trhu v Drážďanech dokonce i na poštovní známce. Je jasné, kdo drží filmová práva.
Zatímco před devíti lety jsme psali o zpackané výstavě na Moritzburgu (proč se nelíbila, čtěte zde), ta současná si zaslouží jen slova chvály. Pohádce je tu podřízeno všechno. Výzdoba na chodbách, exponáty z filmu, zajímavosti z natáčení. A ještě krátký film o filmu v maličkém kinosále, ve kterém vzpomínají na natáčení třeba Pavel Trávníček nebo Rolf Hoppe. Všechno je v němčině a češtině. A když si zatočíte dřevěným kolem a vypadne vám lískový oříšek, nejezte ho ani nevyhazujte, slouží jako spouštěč interaktivních panelů. Hodíte oříšek a rozsvítí se panel.
Největší atrakci však najdete v Kamenném sále v prvním patře. Na němých sluzích jsou kostýmy několika postav, které se dají natáhnout předem přes oblečení a vzadu zavázat. Celkem osm kostýmů je k mání ve dvou velikostech, dětské a dospělé, a o Popelčiny růžové plesové šaty je samozřejmě největší zájem. Kromě nich je tu Popelka zastoupena ještě zástěrou a loveckým oblečkem. Vedle jejích šatů jsou tu ještě ty, které na bálu měla její nevlastní sestra Dora a objemná Droběna, princovy, kuchařčiny (hrála ji Míla Myslíková) a kuchtíkovy (toho hrál 14letý Jiří Růžička).
Celkem si návštěvníci mohou vybrat z osmi kostýmů.
Tady zcela jistě strávíte nejvíce času, protože opravdu každý, kdo tu pohádku zná a má rád, zkouší a fotí.
Jak se točilo bez dronů a počítačů
Od premiéry jedné z nejzásadnějších československých pohádek už uběhlo 45 let a od natáčení ještě o rok více. Filmovalo se v zimě roku 1972. Používala se 35mm kamera na dřevěném stativu, do scénářů se psalo ručně, střižna měla mnohem méně tlačítek a poloviční obrazovku.
Pro mnohé návštěvníky jsou dva sály o filmové technice tím nejlepším na celé výstavě. Děti sedící u střihacích stolů žasnou, jak málo věcí se na obrazovce objeví. A nevěřícně zírají na jeřáby pro záběry kamery z výšky.
Původní filmová kamera a režisérská židlička Václava Vorlíčka
Tak vypadalo stříhací zařízení na začátku 70. let.
To, co se však režisérovi i představiteli prince Pavlu Trávníčkovi při vzpomínkách na natáčení vybaví jako první, je věc, na kterou asi všichni o Vánocích vzpomínáme spíše s nostalgií - zima a mráz. Přitom původním záměrem bylo natočit film v létě. Kostýmy tomu odpovídají, byla v nich opravdu zima.
Filmově se všechno točí kolem Moritzburgu, ale ve skutečnosti se scény ze statku natáčely v areálu vodního hradu Švihov nedaleko Klatov. A i když se architekt společně s kulisáky hodně snažili, aby ruiny hradu přepracovali na rádoby obytný dům, kvůli některým záběrům se musely měnit také úhly kamer, vzpomíná Václav Vorlíček ve videu.
Může se hoditOTVÍRACÍ DOBA: Až do 3. 3. 2019 každý den kromě pondělí od 10 do 17 hodin, poslední vstup do zámku je v 16 hodin). JAK SE TAM DOSTAT: Po dálnici A17 Praha – Drážďany ke sjezdu Dreieck Dresden-West, dále po dálnici A4 směr Berlín na sjezd Dresden-Wilder Mann, a následně do Moritzburgu až na velké parkoviště před zámkem. TIP NA ROMANTICKÝ PŘÍJEZD: Svezte se historickou úzkokolejkou Lößnitzgrundbahn z Radebeulu do Moritzburgu. Příjezd do Radebeul-Ost rychlodráhou S-Bahn na trati z Drážďan do Míšně (Dresden-Meissen). Vystupte ve stanici Moritzburg. Z nádraží v Moritzburgu je to na zámek zhruba jeden a půl kilometru. Na cestu z Ústeckého kraje regionální dopravou (kromě historické úzkokolejky) můžete použít např. výhodnou jízdenku Labe-Elbe. VSTUPNÉ: jednotlivé 8/6,50 eura, děti do 6 let zdarma, od 6 do 16 let 1 euro. Skupina od 15 lidí 7,50 eura za osobu. V online předprodeji příplatek 1-2 eura za vstupenku, kterou můžete vytisknout doma. Tato služba se nazývá print@home a můžete ji zvolit v průběhu objednávání vstupenek online. BEZBARIÉROVOST: přístup s omezeními, prahy 4 cm mezi místnostmi, vozíčkář musí mít na výstavu doprovod. |
