Někdo je považoval za průkopníky novátorství bojující proti každé zlovůli vrchnosti, jiný za zpustlé zkrachovalce táhnoucí zemí a ničící všechno, co jim vstoupí do cesty. Jisté je, že město Tábor vzniklo díky nim. Už dříve tu bylo sice jakési osídlení obehnané hradbou, dokonce tu stál i hrad, ale nic se tu nedělo.
Až v 15. století přišla změna. Husité se tu usídlili a zanedlouho bylo toto místo tepajícím sídlištěm. Však také přímo na náměstí stojí pomník Jana Žižky z Trocnova. Podle cedule na něm tak vzdávají zakladateli Tábora hold vděční potomci. Žižka přišel do města v době, kdy se vyměřovaly ulice, a na jeho budování měl skutečně zásadní vliv. Pískovcová socha je dílem Josefa Strachovského.
Hlavní Žižkovo náměstí samo o sobě je nádherné místo. Lemují ho dokonale zachovalé měšťanské domy, které zastiňuje krásná gotická budova staré radnice, jejíž fasáda prošla letos na jaře rekonstrukcí. Jejím absolutním tahákem je velký sál nazývaný také palác. Najdete ho v druhém patře a je pokládán za historicky nejvzácnější interiér v celém městě.
V ostatních sálech má expozici husitské muzeum a v přízemí je vstup do podzemí. Jde někdy až o třípatrové sklepy, které dříve sloužily hlavně k uchovávání potravin. Využívaly se také jako ochrana před nepřítelem nebo před požáry.
Dominantou je vedle radnice stojící děkanský kostel Proměnění Páně z 15. století. Z věže je nádherný výhled po okolí, je vysoká 75 metrů a vede na ni 200 schodů. Při cestě vzhůru musíte podlézt zvon. Radši při tom nemyslete na to, že váží 2,5 tuny. Na náměstí nepřehlédnete ani renesanční kašnu, v jejímž středu ční postava s praporkem v ruce. Ten prý symbolizuje samostatné město a jeho hrdelní právo.
Víte, že...... své jméno zdědil Tábor po hoře Thabor u Nazaretu? ... zdejší zoo patří k nejmladším u nás? ... partnerským městem je také Kostnice? |
Samozřejmostí je užít si procházku v samotných uličkách města. Jsou úzké, křivolaké a evokují staré časy. Klokotskou ulicí vedoucí jihozápadně z Žižkova náměstí se dostanete k nádherné Bechyňské bráně, které dominuje věž Kotnov – nejstarší v Táboře. Je jedinou připomínkou hradu, který tu stával. Výborná je tu i procházka po hradbách. Táborské opevnění svého času nemělo konkurenci, navíc z něj máte rozhled po městě.
Poznáte tu také historii hornin
Pokud se vydáte do města v létě, uvítáte koupel ve zdejším největším rybníku Jordán. Pláží je u něj několik. Pokud si chcete procházku ještě natáhnout, nebo se podívat někam do přírody, vydejte se po levém břehu Lužnice proti proudu. Šlapat budete po asfaltové cestě, kde je hodně běžců i cyklistů, ale je to velice pohodlné.
Strážce města: Socha byla původně bronzová, ale poškodila se. Dnes je z pískovce.
Asi dva kilometry od centra narazíte na zdejší zajímavou geologickou expozici. Seznámíte se tu s horninami místního kraje a ochladíte se v kamenném přístřešku, kde se můžete najíst u kamenného stolu sedíc na kamenné lavici.
Pokud budete pokračovat dále, narazíte opět zhruba po dvou kilometrech na lesní restauraci Harrachovka a zajímavou lávku přes řeku. Ta vás navede na druhý břeh, kde můžete pokračovat ve výletu. Minete několik mlýnů, studánku, jezy, projdete se i skalním tunelem.
Pokud jste zdatní, dorazíte krásnou stinnou přírodou až ke zřícenině hradu Příběnice (čekejte opravdu zříceninu, v podstatě je dochovaná jedna zeď a pár zbytků ostatních), je to však dalších víc než šest kilometrů cesty. Když se chcete ještě vrátit, bude to z centra dohromady dobrých 28.
U Kozího hrádku se pasou statní daňci
Možná je lepší nechat to na výlet autem, kdy můžete k Příběnicím přidat ještě nedaleký Stádlec. Jeho chloubou je pro změnu poslední dochovaný empírový řetězový most v České republice. Zprvu vedl přes Vltavu, pak ho rozebrali a přemístili sem, odkud shlíží zase na Lužnici. Je to velký zážitek vidět ho na vlastní oči.
Dalším tipem je nedaleký Kozí hrádek. V letech 1413 až 1414 tu Jan Hus napsal několik svých prací – i proto tu má svou dřevěnou sochu. I když také tady jde o zříceninu, je mnohem zachovalejší než ta u Příběnic a nemusíte k ní ani do krutého kopce. Pěšky je to z Tábora devět kilometrů, kousíček od hrádku najdete i parkoviště s občerstvením. Za vstup se tu platí, ovšem pouhých třicet korun. Místo si můžete prohlížet, jak dlouho chcete.
Zpátky si udělejte malou zacházku po cyklotrase směrem k hájence Nechyba. Je u ní obora s daňky, kteří se lidí ani trochu nebojí. Rozmluva s němou tváří může být důstojným zakončením jakéhokoli zdejšího výletu.
Může se hodit
|
