Kladská leží jedenáct a půl kilometru od Mariánských Lázní a svojí vegetací připomíná severskou tajgu. Na chvíli tak máte pocit, že jste se místo Česka ocitli ve Finsku.
Ve výšce okolo osmi set metrů nad mořem vás obklopí husté jehličnaté lesy, šedobílé břízy a kopečky rašelinišť. Většina z nich vznikla v době ledové a jsou natolik významná, že zde v roce 1933 ministerstvo školství a národní osvěty vyhlásilo národní přírodní rezervaci Kladské rašeliny. Skládá se z pěti částí, z Lysiny, Pateráku, Malého rašeliniště, Husího lesa a Tajgy, kterou lze projít po dřevěném chodníku. Rašeliny zde mnohdy dosahují hloubky šesti metrů a voda v rybnících a v potocích je úplně černá.
K tajuplné atmosféře přispívají i čarověníky, chomáčovité či metlovité znetvořeniny různých tvarů, barev a olistění, jež okupují dřeviny. Jejich vznik vyvolává onemocnění způsobené například viry, roztoči nebo genetické mutace. Čarověníkům lidé odjakživa přisuzovali magickou moc, věřili, že přináší jak štěstí, tak smůlu.
 |
Rašelina ležela bez povšimnutí na Kladské tisíce let, dokud Napoleonovi vojáci v Egyptě nepřinesli poznatky o účincích tohoto rostlinného materiálu do Evropy. V devatenáctém století vznikly první rašelinové lázně a nové procedury začaly provozovat i Mariánské Lázně. Kladská však byla pro zisk rašeliny neprostupným územím a navíc ji kníže Schönburg-Waldenburg chránil jako svůj lovecký revír. Proto se rostlinný materiál těžil v Rájovském revíru (dnešní přírodní rezervace Smraďoch), na Hackerově slatiništi a v Krásenském rašeliništi.
„Dnes dovážíme rašelinu z ložisek, která se nacházejí zhruba ve čtyřiceti kilometrovém okruhu Mariánských Lázní. Rašelinu používáme na částečné nebo celotělové zábaly, procedury jsou velmi oblíbené. Za měsíc provedeme zhruba tisíc pět set zábalů a spotřebujeme pět set kilo rašeliny“, říká Daniel Fajkus, spa manager hotelu Falkensteiner Spa Resort Marienbad v Mariánských Lázních.
Šikovný zeměměřič
Rezervací procházím po vyznačené stezce, která mě přivádí k Dlouhé stoce, k významné technické památce ze šestnáctého století. Původně se jmenovala Flössgraben (Plavební kanál) a sloužila jako zdroj vody pro pohon hornických strojů a pro dopravu dřeva.
Přehrážky kanálů na zadržování vody v národní přírodní rezervaci Kladské rašeliny
V nedalekém Horním Slavkově dobývali horníci cín a těžba potřebovala značné množství vody. Z těchto důvodů se majitel Bečovska Hanuš Pluh z Rabštejna rozhodl vybudovat nový přivaděč pro své doly. Prací pověřil zeměměřiče Hanse Rossmeisla, který po pěti letech vybudoval čtyřiadvacet kilometrů dlouhou a dva metry širokou stoku.
Úspěch vedení vody v terénu zajistil minimálním spádem, činil pouhých třicet pět centimetrů na sto metrů. Vodní soustava napájela třicet kilometrů dlouhé kanály, dvaapadesát rudných mlýnů, měla třicet mostů a třináct stavidel. Jednalo se o vodní dílo, které na svou dobu nemělo v Evropě obdoby.
Most přes Dlouhou stoku
Nákladné a složité zařízení vyžadovalo neustálou kontrolu a dozor. Stoku měli na starosti zvláštní dělníci a pro její provoz byl vydán pracovní řád. Dlouhá stoka ztratila na významu s ukončením těžby a docházelo k jejímu ničení. V posledních třiceti letech se však situace zlepšila. Díky úsilí místních občanů, rodáků, nadace Georgia Agricoly a CHKO Slavkovský les, byly některé části původního koryta opraveny, vyčištěny a někde opětně vydlážděny. Dlouhá stoka je dnes funkční a průtočná.
Do hrobky v bačkorách
Dokud se v okolí Kladské těžil cín, spadala pod správu horního úřadu. Majitele změnila až v devatenáctém století, kdy ji koupil Otto Friedrich Schönburg-Waldenburg. Saský kníže se zasloužil o rozvoj osady a vybudoval zde lovecký zámeček, restauraci, pilu a hájenky. V odkazu svého otce pokračoval i princ Sigismund a z jeho příkazu vznikly honosné sruby (dnes slouží pro ubytování turistů), v nichž byly byty zaměstnanců a kanceláře správy panství.
Kladská díky svojí vegetací připomíná severskou tajgu.
Milovník lesů a vysoké zvěře zdejší krajinu miloval a dokonce se nechal na úpatí vrchu Lysina pohřbít. Bohužel však po smrti nenalezl klid. Jeho lesní hrobka byla několikrát násilně otevřena. Nejprve americkými vojáky během osvobozování v roce 1945, následně československými vojáky z vojenského výcvikového prostoru. Uvnitř však nic neobjevili. Jen nabalzamované tělo prince Sigismunda v zelených bačkorách, v nichž byl do hrobky vložen. Nakonec bylo pietní místo zabetonováno, aby se předešlo dalšímu zneuctění.
Rod Schönburg-Waldenburg vlastnil Kladskou až do roku 1945. Poté se stala vojenským výcvikovým prostorem a lokalitou, kde probíhala těžba uranu, která byla počátkem šedesátých let zastavena nejen pro malou vydatnost ložiska, ale i pro možné ohrožení pramenů v Mariánských Lázních. Od roku 1976 patří Kladská do CHKO Slavkovský les a je přísně chráněným územím.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditNa Kladskou se dostanete po silnici z Mariánských Lázní autem i na kole – tuto variantu doporučuji. Cyklisté musí počítat se stoupáním, cesta zpět je víceméně sjezd. Na Kladskou se vypravte mimo prázdniny. Nejlepší bude návštěva na okraji turistické sezony, jen tak si užijete klid zdejší přírody. 1,6 km dlouhá naučná stezka vede kolem Kladského rybníka po okraji národní přírodní rezervace Kladské rašeliny v části Tajga. Součástí stezky je také bezbariérový úsek přístupný pro vozíčkáře. Pamatujte, že se budete pohybovat v nejpřísněji chráněné části CHKO Slavkovský les s několika ochrannými překryvy a vstup do národní přírodní rezervace Kladské rašeliny je mimo značené cesty zakázán. Ubytování i s rašelinovými procedurami naleznete ve Falkensteiner Spa Resort Marienbad v Mariánských Lázních. Pokud vyznáváte ekologické cestování, jeďte do Mariánských Lázní vlakem. Rychlé a pohodlné spojení poskytují České dráhy prostřednictvím Pendolina, které umožňuje i přepravu kol. |
