Půldenní výlet nás zavede na okraj někdejších Sudet nedaleko Nového Jičína. A začneme na hradě. Starý Jičín na rozdíl od svého „mladšího bratra“ je dnes nevelkou vesnicí pod stejnojmenným hradním sídlem. Z něj se rozhlédneme po Moravské bráně, kudy kdysi vedla Jantarová stezka.
Na hradě nad Odrou
Nad údolím moravskoslezské řeky se kupí karpatské kopce a hřbety jeden za druhým. Špičaté kuželovité vrchy připomínají vápencová bradla známá z blízkého Štramberka. Budovaly je ale odlišné horniny, odolné slepence, které za spodní křídy před 130 miliony lety vyplňovaly podmořský kaňon.
V prehistorických obdobích, zrovna tak jako mnohem později ve středověku, odtud místní obyvatelé kontrolovali cestu od jihu od Baltu k Černému moři anebo středem Evropy k západu.
Také Starojický kopec přímo vybízel k obsazení a vybudování opěrného strážního postu a opevnění tu stálo v skoro každé historické době.
Při pohledu z hradního návrší se o jeho výjimečné poloze můžete přesvědčit. Za dobré dohlednosti stojí vyhlídka směrem k západu přes úval Odry až k Jeseníkům opravdu za námahu ze 150metrového stoupání. Na hradní věži překonáte pětisetmetrovou nadmořskou výšku, zatímco samotnému kopci k této metě čtyři metry chybějí.
Gotický kamenný hrad vznikl v 13. století na místě mnohem starší dřevěné tvrze. na ochranu zemské cesty z Moravy do Polska. Pány z Kravař vystřídali Žerotínové, ale hrad postupně chátral, až z něj počátkem minulého století zůstala převážně zřícenina. Dodnes se zachovaly části hradeb, hranolová věž se vstupní branou, zdivo renesančního paláce a dělové bašty.
Hrad Starý Jičín. Strážní věž s vyhlídkou a historickou expozicí, která jev zimním půlroce uzavřená.
Samotná hradní zřícenina je přístupná po celý rok.
Po rekonstrukci najdete v patrech věže expozici historie panství Starý Jičín včetně sbírky zbraní a v přízemí stylovou restauraci. Po vzniku hradu zůstal vrch nezalesněný celých šest století, ale temeno bylo bezlesé mnohem déle v souvislosti s osídlením. Díky tomu se tu vyskytuje teplomilná květena, některé druhy se tak dostaly nejdál na sever.
Zázračná Oční studánka
Ze Starého Jičína se vydáme na jih na Svinec, další hřeben této části Karpat. Nově vysázená alej vede přímo k lesnatému kopci. Kdysi tudy chodívali poutníci k proslulému léčivému prameni zvláštního jména – k Oční studánce.
Zázračná voda údajně mnohým nemocným vyléčila oči. Chladná voda zpod vrchu Svinec obsahuje abnormální množství vápníku, jestli ale skutečně léčí zrak, musíte vyzkoušet sami.
Panna Marie Lurdská v mariánské jeskyni při léčivém prameni
O její zpopularizování se zasloužil novojičínský kostelník Johann Stieber. Po návštěvě Lurd tu koncem 19. století nechal zbudovat mariánskou jeskyni a další dvě nedaleko pod Petřkovickou hůrkou.
K soše Panny Marie Lurdské přibyla po r. 1945 kaplička moravské Panny Marie Svatohostýnské. Pod studánkou leží pěnovcové prameniště. Povlaky sráženého vápence – travertinu postupně narůstají na všem, co přijde do kontaktu s vodou.
Tváří v tvář Beskydám
Od poutního místa s pramenem nás čeká neuvěřitelně strmý výstup, kterým překonáme téměř 200 výškovým metrů na půlkilometrovém úseku. Obklopí nás nečekaně travnatý hřeben, louky všude kolem připomenou horské hole, přestože jsme jen něco přes 500 metrů vysoko. Zatímco okolní hřbety a jejich vrcholky jsou zalesněné, tady si můžeme dopřát několikakilometrové vyhlídkové hřebenovky Petřkovickými vrchy.
Ze západního vrcholu Svince lze přehlédnout Nízký Jeseník a Oderské vrchy, vzácně se ukáže nejvyšší hora Jeseníků, Praděd. Ještě působivější je pohled z hlavního vrcholu. Na jih a na východ se před vámi rozprostře ničím nerušené, skoro monumentální panorama nekonečných Moravskoslezských Beskyd, od Velkého Javorníku a Radhoště až po Lysou horu a Javorový, zatímco jihozápadní obzor uzavírá hradba Hostýnských vrchů.
Malebná krajina Beskyd a podhůří v okolí Svince
Už ve 30. letech tu stála triangulační věž, která sloužila jako vyhlídka. Zničila ji však ustupující německá armáda. Za první republiky si Svinec oblíbili plachtaři, fungovalo tu svahové letiště pro kluzáky. Za války ho přenesli na blízkou Hůrku nad údolím Odry, kde pak cvičili němečtí piloti.
Po stopách dávného masakru
Osamocený kamenný kříž dnes doplněný lavičkou dává místu trochu magický přídech. Jak dokládá nápis v němčině, vztyčili ho na památku Johanna Stiebra, zbožného mecenáše, který jako poutník navštívil Řím, Egypt i Svatou zemi.
V přírodním parku Podbeskydí je Svinec jedním z nejcennějších a také krajinářsky nejpůvabnějších míst. Remízky, drobné lesíky a solitéry lip mu dodávají ráz parku. Travnaté svahy hostí několik druhů orchidejí, zejména vstavače bledého, jehož tu v květnu rozkvétají stovky. Také proto je Svinec přírodní rezervací a nejnovější záměry na stavbu rozhledny uprostřed ní nenašly v Novém Jičíně podporu.
Svinec. Kříž na památku Johanna Stiebra, zbožného mecenáše, který založil poutní místa v okolí.
K západu se otevírá pohled do Moravské brány.
Svinecký hřeben je místo natolik líbezné a ničím nerušené, že si ho oblíbily generace výletníků přinejmenším od 19. století. Nevěřili byste, že Svinec provází krvavá pověst. Jako by vypadla z pohádek bratří Grimmů, snad že je původem německá.
Na jeho svazích kdysi pásl ovce nehodný sirotek Jakub. Když mu sestra přinesla oběd, odsekl: „Než bych tvoje mizerné jídlo jedl, ať raději zkamením a ať mě svině sežerou!“ Tak se i stalo, z lesa vyběhly dvě svině a chlapce sežraly. Chléb, který mu sestra donesla, se proměnil v kámen, a z džbánku vytryskla voda připomínající mléko. Kopci nad studánkou se od té doby říká Svinec.
Prasata se ve zdejší krajině musela skutečně vyskytovat v hojném počtu. Asi by vás nenapadlo, že i město Jičín dostalo jméno po sviních, tedy po divokých prasatech. Od slovanského výrazu dik, divoký kanec, odtud zprvu Dičín, později Jičín.
Skalky, místo pokladů
Skrz Svinecký kopec vedou turistické cesty včetně dálkové evropské trasy E3 od Atlantského oceánu k Černému moři a dvě naučné stezky. Přímo na hřebeni najdeme ve výšce 510 metrů turistickou chatu Svinec, nedávno znovuotevřenou, a pod ní lyžařský vlek.
Panorama Moravskoslezských Beskyd a Veřovických vrchů
Zatímco západním směrem bychom ze Svince přišli na Petřkovickou hůrku (608 m), kterou hřeben vrcholí, pokračováním k východu se asi po dvou kilometrech dostaneme na dohled k Novému Jičínu. Tato část nese jméno Skalky, slepence tu vystupují na povrch v podobě izolovaných skalisek.
Oblíbené místo k vycházkám a výletům pro obyvatele Nového Jičína prozrazují upravené pěšiny a kamenné lavičky. Jsou to pozůstatky z dob, kdy město spravovala německá radnice a tři čtvrtiny obyvatel tvořili Němci. Uprostřed lesa vzniklo romantické tzv. kamenné divadlo zbudované už za první republiky německým okrašlovacím spolkem, dnes znovu využívané při tradičních letních divadelní dílnách.
Podle pověsti je v jedné ze Skalek ukrytý poklad, klíč od něj drží nejstarší svobodný mládenec ve městě. Jednomu takovému, nesmírně lakotnému, se zjevil ve snu král skřítků, věnoval mu klíč a pozval ho doprostřed skály nabrat si pokladů, co unese. Ráno měl skutečně před sebou klíč, spěchal k hoře, ale místo pokladu bylo prázdné, stejně jako byl prázdný život toho muže.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditCelý okruh z Jičína do Jičína lze zvládnout v sedle bicyklu, až na stoupání na Svinec, které se dá objet oklikou přes Kojetín. K pěší návštěvě hradu Starý Jičín můžete využít novojičínskou městskou dopravu, která Vás zaveze do části Loučka, odtud je to už asi půlhodina. Další část okruhu zvládnete po svých, ale návrat může opět usnadnit městská doprava. Pokud se ze Skalek nevydáte do Jičína pěšky, můžete použít na dvoukilometrový úsek autobus. Jiná varianta návratu počítá s návštěvou Kojetína. Ze Svince zakrátko seběhnete do nejvyšší položené vesnice v Podbeskydí. Tady okruh uzavřete – z Kojetína autobusem MHD je to do centra Nového Jičína asi 15 min. Geopark pod Beskydami První najdeme ve starém lomu proťatém silnicí. Usazením žhavých útržků lávy spolu se sopečným prachem vznikl při podmořském výbuchu tzv. „pikritový mandlovec“. Unikající plyny vytvořily v lávě četné bubliny. Působením mořské vody je vyplnily minerály. Tyto výplně se označují jako mandle. Nedaleko od Kojetína, ve Straníku, si pak můžeme prohlédnout tzv. polštářové lávy“. I ty vznikaly při podmořském vulkanismu. Žhavá láva se při dotyku s mořskou vodou rychle ochladí a smrští do podoby jakéhosi polštáře. Pod kapličkou při silnici do Kojetína se nahromadilo celé pole takových útvarů. Keltsko-dácké hradiště Požaha Púchovská kultura navazovala na laténské (keltské) období koncem 1. tisíciletí př. n.l. Její nositelé byli pravděpodobně germánští, keltští a dáčtí obyvatelé jižního Polska a severovýchodní a východní Moravy. Věnovali se železářství a obchodu podél Jantarové stezky. Kdysi odlesněný vyhlídkový hřbet dnes zarůstá nálety a to, co zbylo po dávném hradišti, se v nepřehledném terénu ztrácí. Lze si ale představit, jak výhodnou polohu vysoko na rozvodí mezi Černým a Baltským mořen tu lidé před tisíciletími osídlili. Pro púchovskou kulturu typické malá výšinná opevněná sídliště tvořila pás na okraji Karpat, jedním z nich bylo i hradiště na místě dnešního hradu Starý Jičín. |
