Od Kurbulíku, zapadlé rybářské vesničky na břehu Bajkalu, je to na Uškanie ostrovy lodí tak tři hodiny cesty. Asi tři desítky dřevěných domků leží na úzkém pásu pobřeží při úpatí strmých kopců Sviatého nosu. V horách okolo jezera žijí stovky medvědů. V jezeře pak sladkovodní lososi. Je jich tu asi šedesát tisíc.
Uškanie ostrovy jsou jedinou pevninou, ke které se tuleni odváží přiblížit. Jsou totiž neobydlené. Jedinou výjimkou je ochranář Jurij Budajev s rodinou, který dohlíží na největším ze čtyř ostrovů, aby se tuleni pro svou krásnou kožešinu nestávali tak snadno kořistí lovců.
Expedice připlouvá na ostrovy třetí den cesty, o půl jedenácté večer. Ještě není úplně tma. Je šero. Šestice cestovatelů udělá sotva pár kroků, když se Honza najednou zastaví a skloní se pro něco k zemi. V ruce drží lebku. Tulení. O kus dále přijde ještě něco horšího, na bílých kamenech se vyjímají dvě tulení mláďata. Nehýbou se.
"Dotáhli jsme je sem z druhé části ostrova dnes odpoledne. Nevíme, proč zemřeli, nemají žádná zranění," říká Peter Vršanský, slovenský biolog, jeden z autorů soutěže. S dalšími třemi Slováky pracuje Vršanský na ostrově na přírodovědeckém projektu, pozoruje tuleně a studuje jejich chování.
Jeden z mrtvých tuleňů stále vypadá, jako by jen spal. Druhému už krkavci a rackové vyklovali oči a vnitřnosti. Cestovatelé míjejí mršiny a míří směrem k improvizovanému tábořišti. Rychle rozhodit stany a spát.
"Budete pomáhat se sledováním tuleňů. Je třeba každé dvě hodiny zapisovat, kolik jich právě leží na kamenech a kolik plave ve vodě," dostávají Jana, Honza a Vojta první úkol. Kromě pozorování tuleňů budou deset dní, kdy expedice zůstane na ostrově, poznávat celkový ráz zdejší přírody. V čem je stejná jako ta doma? A v čem se liší?
"Jeden tuleň je nějaký malátný. Už dvě hodiny se nepohnul. Plave na hladině a je mu vidět jen hřbet," přibíhá zničehonic Honza.
Biologové bez váhání vyrážejí k tulenímu odpočívadlu. Dole pod útesem se skutečně jeden tuleň vznáší na vodě. Nehýbe se. Peter Vršanský zkušeně bere k očím dalekohled.
"Hýbe nozdrami. Dýchá. Možná jen spí," uklidňuje ostatní. Zůstávají tiše ležet na skále. Dole si skupinka tuleňů labužnicky vychutnává krásné letní odpoledne. Plavou na modré hladině, někteří se škádlí a perou, další pospávají na velkých balvanech.
Vojtu pozorování vyčerpává tak, že na kraji lesa usíná. O pár hodin později už čile připravuje stativ. Staví na něj svou Practicu. Těsně před objektivem se mu houpe červenofialová šiška modřínu. "Čekám na mravence, až vyleze na šišku," říká na vysvětlenou.
Na obzoru se vynořila malá tečka, rybářská bárka. Míří podél břehů majestátních kopců pohoří Sviatoj Nos, které se zvedá přímo z vodní hladiny naproti.
Mladí přírovědci z jabloneckého gymnázia původně málem na Bajkal nedojeli, protože ruská ambasáda jim nechtěla vydat víza. Pět dnů před plánovaným odletem se všechny formality nakonec vyřešily.
Výpravu do bajkalské divočiny mají tři studenti Jana, Honza a Vojta z Gymnázia Dr. Randy v Jablonci nad Nisou za odměnu. Je to cena pro nejlepší tým přírodovědecké soutěže Avuanga, kterou pro tuzemské střední školy s maturitou připravily ostravské ekologické sdružení Vita, mezinárodní ochranářská společnost Amba Project a Studio Yorick. "Podobná soutěž u nás patrně neexistuje. Jsou tu jen biologické olympiády, ze kterých si studenti odnesou maximálně diplomy. Ale podívat se na měsíc na Bajkal? A navíc do rezervace, kam se může jen na zvláštní povolení a běžní turisté se tam nedostanou? Zabajkalský národní park a Uškaniny ostrovy jsou místa, kde se dodnes uchovala divoká příroda," uvedl jeden z autorů projektu a šéf expedice Zbyněk Pavlačík ze Studia Yorick.
Do soutěže se původně přihlásilo asi tři sta třicet trojic středoškoláků z celé republiky. Odpovědi na necelou stovku otázek z biologie, ekologie, geologie, paleontologie a kultury, které se více než z poloviny vázaly přímo k Bajkalskému jezeru, poslalo v termínu sto týmů. Jejich práce odborníci vyhodnotili a vybrali pět nejlepších. "Ty práce nás příjemně překvapily. Záměrně jsme zadali otázky, které přesahovaly učivo středních škol. Patří spíše do druhého, třetího ročníku přírodovědného studia na vysoké škole. Studenti se s nimi vypořádali na výbornou, mnohé odpovědi měly rozměr diplomových prací," zhodnotil výkon středoškoláků slovenský biolog a autor otázek Peter Vršanský.
 Bajkal - jezero mnoha tváří. |
 Kromě divoké přírody nabízí jezero Bajkal i romantické projížďky. |
