Už se cestuje jinak
„Dav ťulpasů s vytřeštěnýma očima.“ Tak příkře už v roce 1817 nazval spisovatel lord Byron své anglické krajany, jež potkával za svého pobytu v Římě. S trochou nadsázky, to v samotném počátku devadesátých let – poté co listopad 1989 přivál se svobodou i svobodu cestování – platilo i na Čechy, Moravany a Slezany.
Jistě si ještě vzpomenete na takzvané „svačinové zájezdy“, kdy po listopadové revoluci kolony autobusů a aut mířily na kratičké zájezdy a kdy k nezbytné výbavě patřily řízky a termosky. Češi si v té době také vysloužili mnoho nelichotivých slov, protože obyvatelé Mnichova, Vídně či Benátek nedokázali pochopit, že někdo nemá (či nechce dát) ani pár drobných za toaletu. „Svačinové“ zájezdy však postupně mizí a Češi, Moravané a Slezané se stále více chovají jako ostatní obyvatelé Evropy, i když mají kapsu mnohdy samozřejmě stále lehčí v porovnání třeba s Němci, Švédy či Holanďany.
Jak se tedy změnil český turista za posledních deset let?
„Stal se skutečným Evropanem a z oblasti střední Evropy je s velkým odstupem největším cestovatelem. Češi jsou v cílových oblastech pověstní jako zvídaví turisté a chovají se jako lidé ze západní Evropy. Například naši zákazníci se rozdělili na dvě skupiny: jedni cestují tam , kde ještě nebyly, druzí se vracejí na stejné místo. V tom se nijak neliší od cizinců,“ říká Václav Fischer, majitel největší české cestovní kanceláře.
Po otevření hranic se Češi doslova „vrhli“ do zahraničí a počet individuálních cest i organizovaných zájezdů počátkem devadesátých let raketově stoupal. Teď už se situace stabilizovala, ale například výběr je v porovnání se situací v roce 1990 nesrovnatelně bohatší a rozmanitější.
Kam se vlastně jezdí? A jak?
I cílové oblasti jsou už zcela „poevropštěné“.
Při cestách k moři je to především Španělsko (včetně Kanárských a Baleárských ostrovů), Itálie, Chorvatsko, Řecko, Turecko a Tunis. Při poznávací turistice například Londýn, Paříž či Amsterdam. V zimě rakouské a francouzské Alpy či italské Dolomity. A k tomu stovky nabídek na vzdálená i exotická místa. Prakticky vše, co je známo ve vyspělejší části kontinentu, je známo i nabízeno i u nás.
Dá se říci, že se stabilizovaly i ceny a také samotné cestovní kanceláře, protože podvodného jednání jako by v posledních dvou letech také ubylo.
V porevoluční euforii se ale zdánlivě „zapomínalo“ na zajímavá místa České republiky. To se také výrazně změnilo, neboť v posledních letech je domácí turistika opět oblíbená a má velmi dobrou perspektivu. Ostatně podle průzkumů až dvě třetiny obyvatel ani nechtějí trávit své volno v zahraničí (i když v tomto případě hrají důležitou roli opět peníze).
Dramaticky se ovšem mění přístup k cestování. Stále více lidí sází na individuální cesty, láká je nejenom romantika, ale i dobrodružství a touží cestovat po světě sami či v malých skupinkách, protože jim to otevírá větší šance k poznávání a vnímání světa.
„Cestování osvobozuje a určitým způsobem zrovnoprávňuje, v některých případech dokonce stírá sociální rozdíly,“ napsal Němec Christoph Hennig ve své knize Touha po cestování. Zdá se, že již před lety zcela přesně popsal to, co dnes cítí monho českých turistů.
Jak tedy ale vypadá prototyp českého turisty třetího tisíciletí?
Je vybaven nejenom dobrým jazykovým a informačním zázemím, ale i dostatkem peněz, bude stále více individualistou a budete jej potkávat kdekoli ve světě. A i když pojede s cestovní kanceláří, tak bude stále více vyžadovat další služby. Vlastně nic nového, bude to jenom jakási obdoba toho, co je již známé v Evropě západní. Samozřejmě, že český turista si ale svá specifika ponechá.
