Z pohledu vojenské strategie a zdravého rozumu je poloha hradu Houska katastrofou. Hrad nechrání nic důležitého, nenachází se na žádné strategické vyvýšenině ani v blízkosti obchodních stezek, a co je nejhorší – postrádá spolehlivý zdroj vody.
„Na Housce je nejkrásnější, že vám opravdu nikdo nedokáže odpovědět na otázku, nikde se nedočtete, kdo hrad postavil, kdy to bylo (dnes již víme, že někdy před sousedním Bezdězem, 1264 – Přemysl II. Otakar), ale hlavně proč. Účel hradu zůstává neznámý. Hrady byly vždy pevnost a zároveň cosi jako radnice. Hlídaly hranice, obchodní cesty, střežily osídlené území a samozřejmě za to i inkasovaly. Kolem Housky však nevedla obchodní cesta, hranice, ani okolí nebylo osídleno, anebo se o tom prostě neví,“ prozradil Miroslav Konopásek, kastelán hradu.
Píše se, že hrad byl postaven uprostřed neprostupných středověkých hvozdů a pralesů, které se ani k lovu nehodily. Když hrad nestřeží vnějšek, zřejmě tedy hlídá něco uvnitř, něco, co se nemá dostat do okolního světa.
Ochrana před tím, co dřímá uvnitř?
Podle nejstarších a nejmrazivějších českých legend nebyl hrad vystavěn, aby chránil šlechtu před lidskými nepřáteli. Jeho skutečným, děsivým účelem bylo utěsnit díru – konkrétně bezednou průrvu ve skále, která nebyla ničím jiným než branou do pekla. Hradní zdi, věže a zejména hradní kaple zasvěcená Panně Marii slouží jako architektonická pečeť, která má udržet to, co se plazí z hlubin, uvězněné a odtržené od našeho světa.
Hrad byl navíc vystaven na místě původního hradiště. Nebyl tak zbudován na „čisté louce“. Už dřív zde měla stavba nějakou důležitou roli.
„Pokud mají kronikáři pravdu, pak již v devátém století, dřív před kamenným hradem, zde mělo existovat dřevěné hradiště Pšovanů (kmen sv. Ludmily), které stavěl Slavibor ze Pšova (Mělníka), otec Ludmily, pro svého syna Houseka. A my dnes již víme, že zde tehdejší lidé prováděli obřady (například za úrodu), které se v původní podobě církvím příliš ‚nelíbily‘. Tedy ono ‚Peklo‘ si já – nikomu nevnucuji – umím vysvětlit i jako varování – vyhýbejte se tomu místu,“ uvažuje Miroslav Konopásek.
Na hradě Houska odhalili několikrát objevenou a zase zazděnou místnost |
Mýtus o bráně do pekla a tajemná kaple
Podle legendy tato průrva ve skále vedla do takové hloubky, že byla bezedná. Navíc se z ní ozývaly děsivé zvuky a křik, dokonce z ní vycházely nelidské bytosti. Démoni.
Lidé se jámu snažili zasypat, ale marně. Proto byla na tomto místě postavena hradní kaple zasvěcená Panně Marii, která slouží jako architektonická zátka a pečeť. Tuto teorii podpírá i neobvyklá gotická freska uvnitř kaple, kde je kromě archanděla Michaela bojujícího s drakem (symbol boje dobra proti zlu) vyobrazen i pohanský kentaur. Proč se v posvátném křesťanském prostoru objevuje mytická bytost? Milovníci záhad to vnímají jako vizuální odkaz na to, co se stavitelé snažili skrýt.
Levoruká lučištnice – kentaur. Freska na hradě Houska
Sílu a hrůzu jámy dokládá příběh z dávných dob, kdy se lidé pokoušeli bezednou skalní puklinu zasypat. Když se to nedařilo, jeden uvězněný zločinec byl propuštěn pod podmínkou, že se nechá do jámy spustit a zjistí, co se v ní nachází. Vytáhli ho zpět prý po krátké době, ale byl celý šedivý, zjevně otřesený hrůzostrašným zážitkem, a brzy na to zemřel. Údajně stihl jen popsat podivná polozvířecí stvoření a pekelné duše, než puklinu nakonec zatloukli a nad ní postavili hradní kapli.
„Pekelné brány však nejsou jen na Housce. Podle staré legendy se jedna z nich nachází pod Černínským palácem na Hradčanech, odkud se za bouřlivých nocí vynořuje pekelný kočár kněžny Drahomíry tažený ohnivými koňmi. Říká se, že po svém běsnění opět mizí do podzemí Loretánského náměstí, kde měla kdysi Drahomíra proklít křesťany,“ uvádí česká záhadoložka Ava Brožová.
Je na hradě Houska vstup do jiné dimenze?
Modernější, ale podobná interpretace chápe onu prastarou průrvu ne jako tradiční peklo, ale jako portál nebo přestup do jiné dimenze či paralelního světa. Tato teorie by vysvětlovala údajné nevysvětlitelné jevy, podivné energie a strašidelné úkazy, které jsou s hradem spojovány.
Známá je legenda spojená s romantickým básníkem Karlem Hynkem Máchou, který kraj Kokořínska miloval. Údajně po jedné ze svých návštěv v roce 1836 napsal příteli Eduardovi Hindlovi dopis, v němž popisuje, jak po půlnoci vlezl do jakési podzemní díry na Housce, odkud se prý ocitl v Praze roku 2006. V dopise detailně popisuje moderní Prahu, kterou nepoznával. Ačkoliv se jedná o novodobou mystifikaci, kterou sepsala autorka fantasy románů Františka Vrbenská pro knihu Čas hradů v Čechách III., stala se tato legenda o časoprostorové smyčce velmi populární.
„Talácel jsem se valícím davem, nikdo si mě nevšiml, nikdo na mě nepohlédl. Až dívčina jakási v šedé elfí říze, zářivá co Anjel, ve zlatých vlasech černou čelenku, obepínajicí tvář – pousmála se na mne. Přistoupil jsem k ní, v zoufání svém pravím: ‚Jsem v pekle...‘ Zavrtěla hlavou – já se leknul, že mi nerozumí. Tu sňala z hlavy tenkou pásku, já se opakoval. Smála se, řkouc po česku zpěvným hlasem, leč rychle a podivným přizvučením: ‚To si myslí mnohý... Po světě je hůř.‘
Na hradě Houska dokonce proběhly akce nadšenců i záhadologů, kteří se na údajné datum Máchova návratu (20. srpna 2006) pokoušeli Máchu zastihnout při jeho průchodu.
Okultní a paranormální experimenty nacistů
Nejnovější legenda pochází z období druhé světové války a týká se zdejšího působení nacistů. Ačkoli existují historické záznamy, že hrad v období okupace (1939–1945) skutečně využívala německá armáda (Wehrmacht), a to jako archiv, záhadologické teorie jdou mnohem dál.
Strategická poloha Housky bez vody a s komplikovaným přístupem by pro běžný archiv totiž nedávala příliš velký smysl. To opět posiluje myšlenku, že účelem bylo buď něco ukrýt, nebo na místě provádět něco přísně tajného.
- Hledání portálu/energie: Předpokládá se, že nacisté věděli o prastarých legendách o bráně do pekel nebo jiné dimenze a snažili se prozkoumat, nebo dokonce zneužít údajné energetické pole či portál pro své účely.
- Tajné zbraně a technologie: Některé spekulace naznačují, že se nacisté na Housce pokoušeli pracovat na vývoji tajných zbraní nebo zkoumat technologie související s cestováním v čase nebo dimenzemi.
- Podzemní prostory: Tyto teorie jsou živeny i zprávami o tom, že pod hradem existuje množství podzemních chodeb a prostor, které nacisté mohli využívat pro své tajné operace a které jsou dodnes neprozkoumané nebo zazděné.
„Dlouho se jen a pouze vyprávělo o tom, co zde vyváděli nacisté. Dokonce byla zmiňována i ona plemenitba na árijskou rasu. Hrad byl v každém případě v Říši. Dnes již bylo i publikováno (Lidové noviny), známe i svědectví dnes již seniorů (pokud ještě žijí) – tehdy dětí, které pobývaly na Housce po válce, coby děti válkou postižené – na ozdravných pobytech. Takže zmiňována je židovská knihovna na Housce, okultní literatura, zednářské knihy… Svobodní zednáři v roce 1949 skutečně požádali tehdejší Gottwaldovu vládu o navrácení knih, to skutečně bylo schváleno, vložili se však do toho Rusové… Pamětníci oněch ozdravných pobytů mně vyprávěli, že venku před hradem pod dřevěnými podlahami tehdejších hospodářských stavení (kůlen) našli pohřbené německé vojáky v uniformách. Čtyři dny je prý poté nepustili z hradu, než to bylo patřičnými orgány zdokumentováno a vyšetřeno. To mi osobně potvrdil i jeden z bývalých ministrů kultury, že prý Němci zkoušeli obřadem zvrátit II. světovou válku a všichni účastníci onoho okultismu zemřeli. Takže…“ pokrčil rameny kastelán hradu Houska.
Konstrukční záhady
Legendy o účelu hradu podtrhují i některé neobvyklé architektonické prvky:
Skála prostupující hradem
Hrad je postaven přímo na skále z pískovce, jejíž části jsou viditelné a neoddělitelné od zdiva. Skála prostupuje celým hradem, což je patrné například v loveckém salonku. To naznačuje, že hrad byl budován co nejblíže nebo přímo nad oním skalním blokem, kde se má tajemná průrva nacházet, aby ji stavebně upevnil a zajistil.
V loveckém salónku je jedna stěna vykutána do pískovcové skály
Obrana dovnitř
Některé zdroje uvádějí, že obranné prvky hradu, například střílny a okénka ve zdivu, jsou částečně orientovány spíše dovnitř do nádvoří, než aby efektivně chránily před vnějším útokem. Ačkoliv to může být výsledek pozdějších renesančních přestaveb, mezi milovníky tajemna je to vnímáno jako důkaz, že účelem stavby bylo zadržení něčeho zevnitř.
Také zvláště silné a masivní opevnění je orientováno tak, jako by mělo zamezit úniku něčeho z centra hradu.
Kaple jako „špunt“
Nejzásadnějším prvkem je již zmíněná gotická hradní kaple Zvěstování Panny Marie, která má stát přímo nad legendární skalní průrvou, tedy branou do pekla. Kaple zaujímá pozici, která je na středověkém hradě velmi neobvyklá – je umístěna v centru, nikoli jako standardní součást opevnění.
Interiér kaple hradu Houska
Cílem postavení kaple bylo dle pověsti zapečetit a posvětit místo, odkud údajně vystupovaly démonické bytosti a pekelné energie. Samotná kaple tak slouží jako náboženský „špunt“, bránící prostupu zla do světa.
Stěny hradní kaple jsou zdobeny vzácnými freskami z přelomu 13. a 14. století, které jsou pro gotické kaple netradiční. Významné jsou malby zobrazující archanděla Michaela v boji s drakem a podivnými bytostmi. Právě vyobrazení nestvůr a démonů někteří interpretují jako přímou referenci k nelidským bytostem (napůl člověk, napůl zvíře), které měly z díry vystupovat.
Freska v kapli na hradě Houska: Archanděl Michael, boj dobra se zlem
Na jedné z fresek je údajně i keltský symbol (pravděpodobně triskelion), což je v křesťanské kapli velmi zvláštní anomálie. Toto se interpretuje jako prastaré uznání keltského nebo možná ještě staršího významu místa jako energetického či portálového bodu.
Záhadné je také okolí hradu Houska
Neméně zajímavá je však také nedaleká megalitická svatyně. „Les nad hradem ukrývá malou jeskyni a silové místo za sochou svaté Ludmily, kde prý působí energetické proudy Země v rovnováze mužského a ženského principu. Odtud se otevírá i úchvatný výhled na Říp, horu opředenou legendami o počátcích českého národa,“ říká záhadoložka Ava Brožová.
Socha svaté Ludmily u hradu Houska
Cestu na hrad si můžete zpestřit, pokud odbočíte ke kapli Nejsvětější Trojice. „V minulosti se podobné kapličky umisťovaly na energeticky významné body krajiny, aby chránily poutníky a posilovaly duchovní rovnováhu. Není proto vyloučeno, že i Luňákova kaplička stojí na takovém místě – pod majestátní lípou zde najdete příjemné místo k oddechu a načerpání energie,“ dodala Ava Brožová.
Na hradě Houska straší mnich i černokněžník
Hrad je dlouhodobě centrem zájmu lovců záhad a médií. Svědkové mluví o vidinách stínových postav, pocitech tíhy nebo úzkosti a o nevysvětlitelných zvucích škrábání či o výkřicích ze sklepení. Mnoho týmů se zaměřením na paranormální jevy zde provádí své noční výzkumy, i když konkrétní a veřejně publikovaná vědecká data z měření elektromagnetických polí chybí.
Pekelný černý mnich bez obličeje
Tato tajemná postava v černé mnišské kápi, která nemá obličej, se údajně zjevuje na hradě a v jeho okolí. Pověst říká, že je to strážce samotné pekelné brány. Sleduje ty, kteří by chtěli hrad navštívit v noci nebo zde přenocovat.
Duch Švéda Oronta
Další pověst pochází z doby třicetileté války, kdy hrad obsadila švédská vojska. Jejich velitel, jistý Oront, byl prý černokněžník a zabýval se okultismem. Nakonec byl údajně zastřelen dvěma myslivci posvěcenou kulí a od té doby jeho duch na hradě straší.
„Já osobně nějakým strašidlem či paranormálním jevem nemohu posloužit. Je však pravda, že první rok mého pobytu na Housce (dnes jsem zde již čtvrt století), kdykoliv jsem vešel do hradu, měl jsem pocit, že tam nejsem sám, jako bych měl někoho za zády. Nebylo to příjemné, proto jsem se s tím vypořádal tak, že jsem tomu něčemu v duchu, ale opravdu neuctivě až sprostě vyhuboval a sdělil, že pokud tu nemám být zrovna já, tak tedy ano, ale že stejně za mnou, resp. místo mne, přijde někdo jiný, tak ať si vybere. No a od té doby mám pokoj,“ sdělil nám kastelán.
„Pravda také je, že ještě poměrně nedávno jsme umožňovali neodbytným zájemcům přespání v hradních prostorách. No a zážitky některých byly takové, že jsme s tím museli přestat. Vyšokovaní lidé, známe i sanitku do hradu. Zkrátka do hlavy lidem nevidíte a jaké strašidlo si kdo z podhradí přinese… Potom stačí, když se člověk o půlnoci probudí a začne přemýšlet, kde je. Na půdě úřaduje kuna, venku houká sova, chrochtají prasata, dnes umí výt i vlci… A je to,“ říká kastelán Konopásek.
Skeptický pohled: Co říká historie a věda?
Navzdory obrovské popularitě legend mají odborníci silné argumenty a možná vysvětlení záhadných jevů.
Chybějící strategický význam, ale ne historický smysl
Většina historiků nevěří na démony, ale uznává, že hrad Houska nestál na ideálním místě. Nicméně, existují záznamy, že hrad sloužil jako administrativní centrum pro správu rozsáhlých královských panství v okolí, což byl pro šlechtu a panovníka legitimní důvod ke stavbě.
Folklór, ne fakt
Odborníci se shodují, že příběhy o díře do pekla a démonech jsou spíše folklórní vrstvou, která se na osamělou a starou stavbu postupem času nabalila, podobně jako u jiných evropských záhadných hradů.
Vysvětlitelné jevy
Pocity úzkosti, šepoty a stíny lze často vysvětlit sugestibilitou (návštěvník očekává strašidelný zážitek), akustickými efekty staré budovy (praskání dřeva, rezonance) nebo fyzikálními anomáliemi, jako je vysoká vlhkost a špatné osvětlení.
Hrad Houska stále zůstává tajemný
Tajuplný hrad Houska je obklopen legendami, které jsou silnější než jakékoliv historické záznamy. Ať už je důvodem jeho výstavby temná brána, nebo jen banální nutnost správy majetku, dodnes si udržuje titul nejtajemnějšího hradu v Čechách.
Možná celé tajemství Housky nespočívá v tom, co se děje pod ní, ale v tom, co dělá s lidskou představivostí…
