Mytický bůh Radegast – původ a role
Jméno Radegast pochází z praslovanského Radogostъ, což lze přeložit jako „rád přijímající hosty“. Podle starých pověstí mu v slovanském panteonu patřila role boha hojnosti, úrody, slunce, ohně, ale i války a pohostinnosti. Středověké prameny, například kroniky Adama z Brém, ho popisují jako boha Polabských Slovanů, kde měl zlatou sochu ve svém hlavním chrámu.
„Onen bájný svatostánek, kde byl uctíván mytický bůh Radegast, se nacházel v neméně tajemném městě Retra. Byl však srovnán se zemí dánskými a saskými vojsky pod falešnou záminkou šíření křesťanství ve 12. století. Motivem však bylo spíše bohatství, kterým tento kultovní okrsek oplýval. Kde se nacházelo ono kultovní místo, přesně nevíme, ale zřejmě někde v severním Německu,“ uvádí česká záhadoložka a spisovatelka Ava Brožová.
Replika sochy pohanského boha Radeqasta stojí mezi vrcholem Radhoště a horským sedlem Pustevny.
Radegast a jeho „dvojníci“ v mytologii
Někteří badatelé poukazují na to, že Radegastova postava může být výsledkem historického nedorozumění a záměny jmen v kronikách, což je jev, který není v raných dějinách neobvyklý. Je možné, že jméno Radegast bylo původně přezdívkou nebo variantou jména staršího, rozšířenějšího boha, jako byl bůh slunce Svarožic.
Tyto záměny se objevovaly i u germánských nebo římských božstev, kde se často míchaly a překládaly místní kulty do univerzálnější podoby. Tato teorie by znamenala, že radhošťská legenda o Radegastovi nemusí být originální, ale spíše převzatá a přetvořená varianta starší slovanské mytologie.
„Jeden ze zdrojů slovanské mytologie tvrdí, že Radegast, Dažbog a Svarožic jsou jména jednoho archetypu – boha slunce. Svarožic je synem Swaroga – tvůrce vesmíru, který ukoval celý svět na své nebeské kovadlině. Dažbog znamená v překladu z praslovanštiny ‚boží dar‘ a Radegast lze přeložit jako ‚rád hostí‘. Vše je o dávání a vřelé atmosféře. Tři tváře stejného přívětivého a hřejivého slunce – stvořeného vesmírnou silou kováře,“ shrnuje Ava Brožová.
Existuje také teorie, že Radegast nebyl zpočátku bůh, ale legendární mytický předek, který byl později zbožštěn.
Vrchol beskydského Radhoště s kaplí Cyrila a Metoděje a vysílačem
„Jinou formou slovanského boha slunce je Kolada alias Božić, bůh zimního slunovratu, který přináší novou naději a mladé slunce, co se vydává na svou další pouť kolem roku, kdy postupně zestárne a ztratí sílu, aby se znovu zrodil. Srbové, Černohorci, Chorvati i Slovinci nazývají Vánoce přímo jménem tohoto boha – Božić a Bulhaři či Makedonci říkají Vánocům Kolada. Tak silná a důležitá byla tradice uctívání slunce u našich předků. Vše se točilo jen kolem jeho paprsků a ani v dnešní přetechnizované době nedokážeme do našich těl bez pravidelného slunění dostat přirozenou cestou dostatek vitaminu D pro tvorbu kostí a další organické procesy,“ dodává Ava Brožová.
Radhošť: místo obřadů, legend a mýtů
Hora Radhošť je podle legend symbolickým sídlem Radegasta, místem, kde stála jeho modla a kde se konaly pohanské obřady. Místo, kde se prolínaly duchovní rituály s drsnou přírodou Moravskoslezských Beskyd, se tak stalo duchovním centrem celé oblasti.
Podle jedné z nejznámějších pověstí se na horu vydali soluňští věrozvěsti Cyril a Metoděj. Ti měli pohanskou modlu zničit a na jejím místě vztyčit kříž, čímž završili přechod místních obyvatel na křesťanskou víru. Legendy dokonce vyprávějí o tom, že pohanští kněží modlu spolu s poklady ukryli v tajném podzemním chrámu uvnitř hory, kde na ně dodnes dohlíží drak nebo černý pes.
Ozvěny vlivu staroslovanských bratří jsou dodnes patrné třeba na beskydském vrchu Radhošť.
Kromě legend o pohanských rituálech a Cyrilovi s Metodějem je hora Radhošť spojena i s dalšími mýty. Na hřebeni hory se podle pověstí nacházejí otisky kopyt samotného čerta, který se zde prý pokoušel zabránit křesťanským věrozvěstům ve zboření modly. Tyto otisky mají být dodnes patrné na kamenech u staré stezky. Navíc někteří archeoastronomové spekulují, že Radhošť mohl být v předkřesťanských dobách využíván jako významný orientační a rituální bod. Například při slunovratech mohlo docházet k vizuálnímu jevu, kdy vycházející slunce bylo zarámováno mezi okolní vrcholky, podobně jako u některých keltských svatyní.
Bůh piva. Bohudík
Cesta po hřebeni mezi Radhoštěm a Pustevnami byla v lidové tradici považována za „hranici světů“, kde se prý stýkaly mocnosti dobra a zla. Tuto symboliku podtrhuje i fakt, že na jednom konci hřebene stojí kaple svatého Cyrila a Metoděje, zatímco na druhém se tyčí socha pohanského boha. Tuto prastarou tradici pak oživila moderní kultura. Pivovar Radegast v Nošovicích, založený v roce 1970, přišel před 20 lety s dnes už legendárním sloganem „Život je hořký. Bohudík“. Tím vytvořil z Radegasta nejen folklorní postavu, ale také moderního „boha piva“. Kvůli této marketingové kampani je dnes Radegast jako pivní značka známější než původní mytologická postava.
Radhošť a Pustevny jsou v Beskydech oblíbené turistické destinace plné turistů.
Socha Radegasta – od symbolu moci k turistické památce
Ačkoliv historická modla na Radhošti pravděpodobně nikdy nestála, legenda si našla cestu do moderní podoby. Současná socha Radegasta na hoře Radhošť, kterou známe dnes, je dílem akademického sochaře Albína Poláška z roku 1931. Socha znázorňuje boha s lví hlavou a býčí přilbou. V levé ruce drží roh hojnosti a v pravé válečnou sekeru, symbolizující sílu a moc Slovanů. Její originál je z důvodu ochrany proti erozi umístěn na radnici ve Frenštátě pod Radhoštěm.
V roce 1998 byla na horu umístěna nová žulová replika, která je odolnější vůči povětrnostním vlivům. Tento projekt financoval například i pivovar Radegast, který sochu používá jako své logo, a pomáhá tak udržet legendu o silném bohu při životě. Dnes je socha Radegasta jednou z nejznámějších turistických atrakcí a moderním symbolem Beskyd.
Umisťování repliky Radegasta na obvyklé místo mezi Pustevnami a vrcholem Radhoště v červenci 1998 a přemístění originálu sochy do vestibulu frenštátské radnice, kde stojí dosud.
Druhý originál, který se ztratil a znovu našel
Věděli jste, že socha Radegasta se nachází také v pražské zoologické zahradě? Je překvapivé, že se nejedná o kopii, ale jeden ze dvou originálů, které nechal sochař Albín Polášek odlít v pražské slévárně v letech 1929–1931.
Polášek vytvořil naráz dva kusy sochy z umělého kamene s příměsí žulové drtě. Jeden putoval na Radhošť, kde stával do 90. let, než ho kvůli drsnému klimatu nahradila žulová replika. Druhý kus měl sochař v plánu umístit na svou zahradu v rodných Beskydech. Kvůli politickým změnám po roce 1948 už se však do vlasti nevrátil a socha zůstala v Praze. Na přelomu 50. a 60. let ji dělníci našli na zahradě bývalé Maškovy slévárny, ukrytou pod nánosem hlíny a listí, pravděpodobně před německými okupanty.
Protože se úřadům socha se zvířecími rysy tematicky hodila do zoo, rozhodli se ji tam umístit. Od roku 1961 tak stojí nedaleko výběhu vlků. V letech 2014–2015 prošla restaurováním.
Druhý originál sochy Radegasta stojí v pražské zoologické zahradě, která ho před osmi roky celkově zrekonstruovala.
„Není jasné, zda se druhý originál sochy Radegasta nacházel během prvních třiceti let své existence pouze na pozemcích Novákova ateliéru v Praze či také někde jinde. Další více než půlstoletí však byl vystaven povětrnostním vlivům v zoo a začal vůčihledně chátrat. Rozhodli jsme proto pro jeho zrestaurování, které provedl Petr Lacina z restaurátorské sochařské školy AVU v Praze,“ prozradil na stránkách pražské zoo její ředitel Miroslav Bobek.
Autorka článku u sochy Radegasta v pražské zoo
Jak se ukázalo, stav sochy byl ještě horší, než se jevil na první pohled. „Radegastovi chyběla holubice (nebo snad kachna) na pravé ruce i část rohu hojnosti, povrch pokrývaly mechy, lišejníky i sádrovcová krusta, socha byla protkána trhlinami a její železná výztuž beznadějně zkorodovala. Bylo nutné provést řadu analýz a sochu trpělivě čistit a opravovat. O jak složitý šlo proces, ilustruje například skutečnost, že aby materiál nově vymodelované holubice přesně odpovídal materiálu původnímu, musel Petr Lacina nejen dojet pro strusku na Ostravsko, ale také vypálit cihly, jejichž drť barvou i strukturou přesně odpovídala té drti, kterou kdysi jako jednu z příměsí použil Albín Polášek,“ vysvětlil Miroslav Bobek.
Dnes tak můžete sochu Radegasta v pražské zoo obdivovat v celé její původní kráse.
