Za vším stojí tehdejší starosta a voják z povolání Josef Rígl. „Říkal jsem si, že by bylo dobré obec trochu zviditelnit, ale nejenom vesnici, ale i samotnou přírodu a okolí,“ říká strůjce rozhledny v Kostelním Hlavně a současný místostarosta.
„Vzpomněl jsem si na svá léta na vojně a obrátil se na ministerstvo s dotazem, zda tato takzvaná špačkárna ještě někde existuje a je možné ji získat,“ popisuje Rígl. Po dlouhém pátrání se strážní věž podařilo najít v soukromé firmě ve Slaném. „Tak jsem tam zavolal, oni řekli, že ji nechtějí, ať si ji klidně odvezeme,“ říká Josef Rígl.
 |
Netrvalo dlouho a do Slaného vyrazilo nákladní vozidlo pro vysněnou vojenskou pozorovatelnu. „Zapomněl jsem ale na to, že je potřeba mít s sebou i vazače, který rozhlednu připevní k jeřábu. Musel jsem to proto udělat já,“ vzpomíná Rígl na to, kdy musel vylézt na zdevastovanou rozhlednu, kde už chyběla i většina kovové podlahy. „Oceňuji sám sebe, jak jsem byl statečný,“ dodává dnes už s úsměvem Josef Rígl.
Před deseti lety pak na „špačkárnu“ na okraji obce mohli vystoupat první lidé. Že se z vojenské pozorovatelny stane oblíbená rozhledna, přitom nikdo nečekal. Nakonec byla zařazena do seznamu rozhleden Středočeského kraje a brzy se stala mezi turisty velmi populární. Okomentovaný výhled ze špačkárny si můžete prohlédnout v článkovém videu.
Vzpomínky na vojnu
Dostat se do jedenáctimetrové výšky ale není zrovna jednoduché. Kovové schody jsou velmi šikmé, následně je nutné otevřít i těžký kovový poklop. Právě proto není rozhledna volně přístupná, ale vždy musí návštěvníky doprovázet průvodce, kvůli čemuž je nutné se předem objednat.
„Stačí zavolat na obecní úřad nejlépe alespoň jeden den předem, kde se s lidmi domluvíme na odemčení a zpřístupnění,“ říká starostka Kostelního Hlavna Veronika Demešová s tím, že v současné době obec řeší, jak rozhlednu zpřístupnit i bez nutnosti průvodce.
V plánu je například vybudování bezpečného točitého schodiště, ovšem je zde stále otázka, zda i přes obtížný výstup na vrchol nezanechat rozhlednu v její původní podobě. Kromě turistů, kteří jedou kolem a chtějí se podívat na vrchol, sem velmi často jezdí i skupiny mužů, kteří zde vzpomínají na to, kdy na vojně sloužili právě na takovéto „špačkárně“.
K rozhledně je velmi dobrý přístup jak na kole, pěšky nebo i autem. Zdarma zde na malém parkovišti pohodlně zaparkuje několik vozidel. Vstupné na rozhlednu pak činí symbolických dvacet korun, ovšem děti do deseti let by raději měly zůstat dole.
