Dělová koule zavěšená na řetězu na robustním pilíři Šternberské kaple připomíná obléhání Prahy Prusy v roce 1757.
6 Dělová koule s rodokmenem
V katedrále si jí všimněte – dělové koule zavěšené na řetězu na robustním pilíři Šternberské kaple. Je to vzpomínka na obléhání Prahy Prusy v roce 1757. Tehdy na chrám během 23 dnů dopadlo 770 kulí a pum. Zmiňovaná téměř dvanáctikilová koule vlétla do katedrály severním oknem, několikrát se odrazila, zničila dvě sochy, poničila Vlašimskou kapli a při dopadu ještě urazila mramorové zábradlí Šternberské kaple, v níž stojí sarkofágy Přemysla Otakara I. a jeho vnuka Přemysla Otakara II.
Až po obléhání mohla císařovna Marie Terezie pokračovat v přeměně Pražského hradu v gigantický zámek s protáhlými paláci ve stylu vídeňského klasicismu.
„Nejničivější koule“ sedmileté války – i dodnes úmyslně neopravené zábradlí, kam dopadla – je kuriózním mementem doby, kdy české země doplácely na velmocenskou politiku Habsburků a Hrad byl přitom automatickým a klíčovým cílem invazních vojsk, i když v něm třeba zrovna panovník nesídlil. Nejinak tomu bylo i v novodobé historii při okupaci německými a později sovětskými vojsky.
