Ospalý kout Paříže, který nese jméno české metropole
Nalézá se v Paříži jen kousek od rušného náměstí, kde kdysi stávala slavná věznice Bastila, a jmenuje se Rue de Prague – Pražská ulice.
Je to poklidný kout v centrální části Paříže. Žádný spěch, žádné kolony aut či davy chodců. Kolem třetí odpoledne je tu jako po vymření.
Jen občas projede motocyklista nebo projde důchodkyně se psem, po kterém na chodníku zbude "suvenýr“, který si nikdo z Paříže domů přivézt nechce. S uklízením výkalů svého čtyřnohého přítele se paní po francouzském zvyku nezdržuje.
Krátkou ulici formují dvě řady kaštanů, podélně zaparkovaná vozidla a typicky pařížské sedmipatrové činžovní domy. Ty ve svém konstruktérském zápalu nechal vystavět císař Napoleon III., který za své vlády v padesátých a šedesátých letech 19. století nakázal francouzskou metropoli z gruntu přebudovat a udělat z ní město bulvárů.
Domy mají v přízemí malé obchůdky. Žehlírna, knihkupectví, lékárna, obuvnictví, veřejná prádelna, železářství a obchod s papírovými draky – žádné módní butiky jako na pražské kolegyni Pařížské ulici tu nenajdete. Dokonce se tu nachází i jeden malý hotýlek.
"Teď odpoledne tu mnoho zákazníků neuvidíte. Ale ráno nebo pozdě odpoledne, když jdou děti do školy nebo ze školy, mám hodně práce. Nakupují u nás knížky na vyučování,“ reaguje prodavačka v podivně prázdném starožitném obchodě. Svoje jméno říct nechce, jako většina Francouzů o mediální slávu nijak nestojí.
Úplně vylidněno je i v kavárně Le Petit Porcheron, jejíž majitel Pascal Viorrain sedí spokojeně u kávy.
"Že je to tady teď klidné, vůbec nevadí. Na obědy tu máme plno, chodí sem lidé z kanceláří v okolí. Jsme v této ulici jediná restaurace,“ říká kavárník Viorrain.
Ani nedaleký McDonald’s na výstupu ze stanice metra Ledru-Rollin nepovažuje za nebezpečnou konkurenci. "My vaříme po francouzsku a opravdu dobře,“ neopomene si rýpnout do amerického hamburgrového gigantu.
A vědí vlastně obyvatelé ulice, kde leží město, jež nosí v názvu?
Majitele malé žehlírny a švadlenky, kteří také netouží být jmenováni, otázka nepřekvapí. Odpověď řeknou hned: "Praha, to je přece hlavní město Československa.“ Kdepak, s Českou republikou na Francouze nechoďte.
Kousek noblesní Paříže v Praze
Do této ulice se chodí za odměnu. Dotknout se luxusu.
Desítky módních butiků s nejluxusnějšími světovými značkami z ní vytvořily vybraný městský bulvár, který se záhy stal nejdražší ulicí země. Osmého prosince tomu bude šedesát let, co jí pražští úředníci dali jméno Pařížská.
Má všechno, co si Čech o Paříži vysnil. Je zářivá, elegantní, drahá.
V teplých říjnových dnech tu zasypává chodníky žloutnoucí listí ze stromořadí – stejně jako na Rue de Prague v Paříži.
Jen místo kaštanů tu rostou lípy.
U chodníku stojí zaparkované stejné luxusní značky, ale žehlírnu, veřejnou prádelnu nebo železářství byste tu hledali marně. "Už před revolucí byla Pařížská lepší ulicí, byl tu Dior, ale pořád se daly běžně nakoupit rohlíky,“ porovnává student Filip Kotlář, který v Pařížské bydlí s rodiči.
Výlohy místo housek nebo smetáků zabrala poslední kolekce od Diora, kabelky "vuittonky“, neformální móda Huga Bosse, šátky od Hermese, střevíčky od Prady, kabátky Burrbery, náhrdelníky značky Swarovski a nejnověji výtvory klenotníka Louise-Françoise Cartiera.
"Příchod luxusních obchodníků dokládá dobrý ekonomický rozvoj země,“ mnul si spokojeně ruce prezident Václav Klaus, když v březnu otevíral první český butik světoznámé šperkařské firmy Cartier. Pařížská ulice tak zase o něco vylepšila svou pověst jednoho z nejdražších evropských bulvárů.
Dnes je rohový obchod s emblémem levharta zabezpečen téměř stejně ostražitě jako izraelská ambasáda. Den co den ji hlídají tři urostlí strážci. Není divu, ve výlohách jsou na vínových semišových poduškách naskládány hodinky, náramky, náušnice, brože či náhrdelníky za sedm milionů korun.
Soudě z vystaveného zboží, nejlevněji vyjde dámská kabelka za 23 tisíc korun.
"Stejně jako není omezená fantazie našich zákazníků, není ohraničená ani cena,“ poznamenala Diana Petra ze společnosti Cartier.
Jen o pár čísel dál stojí obyčejná trafika. Přední evropské deníky tu vytlačují český tisk.
"Nejvíce se prodává italský list Corriere della Sera a španělský El Pais,“ prozrazuje prodavač Honza. Příjmení nechce uvést.
I to mají prodavači z Pařížské společné s Francouzi. Nestojí o žádnou mediální publicitu. "Zákazníci si nás najdou, dobré zboží se chválí samo,“ je přesvědčena dáma z obchodu s bytovými doplňky.
