Do roku 1990 vzniklo pro pražské metro celkem 126 plastik, i když zdaleka ne všechny jsou k vidění i dnes. Některé jsou zakryté. Na umění šla tehdy dokonce povinně část rozpočtu na výstavbu metra.
Byl to jeden z mých nejpodivnějších výletů: jezdil jsem pražským metrem a navštěvoval staniční sochy. Většina děl půvabně souvisí s názvem stanice.
Obyvatelé Jižního Města si jistě vybaví sousoší veselých kosmonautů u dnešní konečné stanice červené trasy C Háje, která se původně jmenovala Kosmonautů. Stejnému tématu je věnována mozaika na stěně stanice.
U vchodu do stanice Chodov stojí na trávníku socha chlapíka v přilbě, budovatele metra. Je to takový Neznámý budovatel, podobně jako jinde mají Neznámého vojína. Stanice se totiž dříve jmenovala Budovatelů.
Na Pražského povstání jsem objevil neznámou barikádu, která spíš vypadá jako zřasená opona. Stanici I. P. Pavlova zdobí reliéf dvou lvů. Uvažuji, kdepak asi udělali soudruzi chybu? Vždyť jsme se přece ve škole všichni učili, že I. P. Pavlov dělal kvůli reflexům pokusy se psy.
Na zelené lince A se trefili lépe: radikálního husitského kněze Jana Želivského uctívá drátěný kalich.
Nejmladší, žlutá trasa B je abstraktní. Je to znát na dvou monolitech připomínajících rozřezaný kámen u stanice Nové Butovice. Mezerou můžete hledět na hvězdné nebe a Sluneční náměstí. Díra má připomínat průchod Duklou, neboť stanice se původně nazývala Dukelská.
Pozoruhodná je i architektura průduchů metra v podobě sloupů poblíž východů ze stanic. Ten nejhezčí je asi na Náměstí Jiřího z Poděbrad.
Stanice z posledních let už umělecký rozměr zpravidla postrádají. Výjimkou je zastávka Střížkov na severu Prahy z roku 2008, která sice sochy nemá, ale sama je výjimečným dílem architektury.
