Do Vejprt v západních Čechách, odkud vyšel, se chce Derner vrátit do konce července. Republiku obchází proti směru hodinových ručiček, za sebou už má pohraničí německé, rakouské a slovenské.
V těchto dnech se Derner, kterému přátelé přezdívají "Humorista", toulá po čáře s Polskem. Zastihli jsme ho u Albrechtic v osoblažském výběžku. Bylo krátce po osmé hodině ráno, chvíle, kdy většinou už pomalu vypíná mobilní telefon, aby se během dne mohl soustředit na cestu.
"Na noc si dávám pod nohy batoh, aby se lépe odkrvily a odpočinuly si," odpovídá Derner na otázku, jestli ho na veletúře nebolí nohy. "Pak si je promasíruju a zase jdu. Po třech kilometrech to rozchodím."
Za dva měsíce nepřetržitého pochodu už chodec spálil pěkných pár kalorií. "Teď jsem se vážil v Chuchelné a mám o čtyři kila méně," říká.
Strasti s přírodou i úřady
Ono se řekne - obejít republiku po hraniční čáře. Je ale něco takového vůbec možné? "Snažím se držet přesně hranic, tak deset až padesát metrů od čáry," říká. "Cestičky však nejsou vždycky ideální. Na soutoku Odry a Olše jsem se například prodíral vysokými kopřivami."
|
V izolované oblasti mezi Pavlovou hutí a Rozvadovem chodce překvapila divoká prasata. V jižních Čechách narazil na močály a musel se odchýlit od hranic asi na 500 metrů. |
Je jasné, že postava, která se potuluje po hranicích, budí notný zájem pohraničníků. Tváře podezíravé pohraniční hlídky ho provázely zprvu dosti často. Setkával se s nimi, když se ukládal k spánku i za rozbřesku. Jak píše ve svém internetovém deníku jeho kamarád a zásobovač Vladimír Mikulec, česká pohraniční hlídka příliš nedůvěřovala "teorii o cestě kolem republiky."
"Hned první den cesty, 20. dubna nastala pikantní situace. Humorista si šel k českému celníkovi pro první razítko do deníku. Avšak došlo k nedorozumnění. Celník požadoval pas a dal do něj razítko. Poté Humoristu vykázal do Německa - má totiž úředně stvrzeno, že republiku opustil. Musel tedy formálně projít německou celnicí a zase se vrátit, aby bylo zákonu učiněno zadost...."
|
Stránky Ministerstva vnitra, dole vpravo je hlášení o projektu chodce Dernera. |
Po podobných zážitcích zná Dernera snad každý český pohraničník i policista. Tvář chodce se totiž objevuje na internetových stránkách Ministerstva vnitra. "Ze začátku se na něj pohraničníci koukali jak na exota, tak jsem mu chtěl v té komunikaci trochu pomoct," řekl nám František Špaček, který má na starosti webovou prezentaci ministerstva.
Ve spárech ozbrojenců
V Polsku ale zřejmě stránky českého vnitra nečtou a Dernera neznají. Právě na hraniční čáře s našim severním sousedem totiž zažil příhody jako z akčního filmu. Nedaleko obce Ondřejovice, v místě, kde hranice křižuje řeku Bělou, překročil Derner na okamžik českou hranici. Aby nemusel brodit řeku, přešel po mostku, který už patřil Polákům.
Přivolaný polský pohraničník se s Dernerem nemazlil. Zřejmě ho považoval za převaděče, pašeráka nebo zločince hledaného Interpolem. Vytáhl na něj pistoli a začal vysílačkou shánět posily.
Když zadrženému zazvonil mobil, vyrazil mu ho z ruky tak, že skončil o 2 metry dál v poli. "Za pár minut tu bylo terénní vozidlo s dalšími ozbrojenci. Podezřelý byl naložen a odvážen pryč," vypráví jeho spojenec Vladimír Mikulec, který mu zrovna v době "přepadení" volal.
Naštěstí všechno dobře dopadlo. Na hraničním přechodu ve Zlatých horách mu ještě Poláci na půl hodiny zabavili mapy, nůž a zápisky, ale večer už byl český dobrodruh zase volný.
Bez kytary je na túře smutno
Během dlouhých hodin chůze si Humorista ohromně vyčistí hlavu. Přemýšlí si a zpívá. "Já jsem vlastně poprvé takhle dlouho bez kytary," svěřil se. "Jinak ji totiž na každej vandr nosím. Táhnul jsem ji i na cestě po velkých ruských horách v roce 1989. To jsme se vypravili do Altaje a s tou kytarou jsem chodil přes sedla vysoká 2800 metrů."
Přestože se Derner pohybuje po hranicích jako osamělý poutník, zapřísáhlým solitérem na cestách není. "Občas za mnou přijedou kamarádi. Šli se mnou například kousek cesty z Břeclavi na soutoku Moravy s Dyjí do Hodonína," vypráví. Občas ho přátelé večer na hranicích vyzvednou, odvezou kousek do "vnitrozemí" a ráno už je zase na cestě.
|
Deník Dernerovy výpravy najdete ZDE. |
Denně Derner urazí v průměru 25 km. Někdy se ale cestička pěkně zakroutí. "V Javorníkách jsem ušel dokonce 31 kilometrů za den. Byl pátek večer a já si potřeboval dojít ještě pro chleba, tak mě to stálo cestu navíc do vesnice Francov," vypráví chodec. Kvůli prudkým kopcům byly Javorníky také nejtěžší úsek jeho trasy.
Derner: Špatné chvíle snadno zapomínám
Na nepříjemné zážitky dokáže pan Derner rychle zapomenout. Pěkné okamžiky mu však v paměti utkví – například hezky opravený kostelík na cestě nebo nevšední chvíle v pohraniční škole.
V Hrčavě - nejvýchodnější vesničce České republiky, která leží na trojmezí Česka, Slovenska a Polska - ho společně s kamarádem Vladimírem Mikulcem čekalo velmi milé překvapení. "Třída starších dětí nám pod taktovkou paní učitelky zazpívala řadu hrčavských písní. Na závěr pro nás přichystali pohoštění místní specialitou: bramborovými plackami," vypráví Mikulec.
|
"Někdy v sedmdesátých letech, myslím, že to bylo v roce 1977, jsem zaslechl projev brýlatého skladníka, jmenoval se Gustav Husák. Řekl:´Hranice nejsou korzo, aby nám tam nějací lidi chodili´. Tehdy jsem si umanul, že jednou tu hranici obejdu. Tuhle cestu jsem si prostě vysnil," říká Derner. |
Chodce teď čeká návrat na německé hranice, s konečnou "VEJPRTY". Pokud ho nezničí žádný pohraničník, mohl by cestu kolem republiky zvládnout do konce července. V nohách tak bude mít 2300 kilometrů. Splní si tak svůj sen, který si dopřál k letošním padesátým narozeninám.
 Jaroslav Derner první den výpravy ve Vejprtech (česko-německé hranice). |
 Jaroslav Derner dopřává odpočinek svým nohám |
