„Praotec minipivovar“ byl jediným podnikem svého druhu, který fungoval i za socialismu a bez něj by tento seriál byl neúplný. „Za socialismu patřil pod Staropramen,“ říká mi zdejší průvodce Stanislav Derungs, který si mě přebírá, aby mi ukázal flekovské muzeum, jež tu mají od roku 1999.
Flekovi jsou instituce. Patří k nim neodmyslitelně hodiny na štítu vystrčené do ulice, kde jsou místo číslic písmena názvu U Fleků. Vaří zde jediný druh piva, flekovský černý speciál, jenž stupněm odpovídá třináctce.
A ano, opravdu tu mají na malbě v jednom ze sálů nápis: „Kdybys nám pivečko umřelo, tolik sirotků by pro tebe plakalo.“ V jiném sále svítí lustry vyrobené z pivních půllitrů.
Flekovi se dostali i do literatury. Třeba klasická povídka Šimka a Grossmana ze Semaforu vypráví, jak se děti koupaly ve světlém pivě, aby pak tatínek pozval sousedy na „černou flekovskou třináctku“.
Historických sálů je tu celkem osm, ten nejhezčí je rytířský ze 17. století. Venkovní areál se zahrádkou připomíná divadelní kulisy středověkého hradu včetně bran, věžiček, sochy svatého Václava a mříží.
Kapacita hospody je impozantní – 1 200 míst. I když se někdy uvádí, že největší hospodou v Česku je ta Na Spilce v plzeňském pivovaru, flekovský labyrint je ještě prostornější. „Máme sto zaměstnanců, ale přímo ve výrobě piva pracují jen dva,“ říká mi průvodce Derungs.
Labyrint flekovských dvorků připomíná kulisy středověkého hrádku.
Minipivovar U Fleků vaří pivo od roku 1499, byl založen pár let po objevení Ameriky. Dnes ho opět vlastní rodina sládků Brtníkových a na dvoře na ně upomíná figurka medvídka.
Pětadvacet pivovarů na „Karláku“
Muzeum se nalézá ve věži, kde se sušil slad. Sušil se kouřem a pivo pak mělo kouřovou příchuť. „Tady kolem Karlova náměstí bylo před průmyslovou revolucí 25 pivovarů,“ zahajuje průvodce Derungs výklad. A to nám dnes přijde, že 500 minipivovarů na celou republiku je hodně. Z pivovarů kolem Karlova náměstí přežil jediný – U Fleků.
Průvodce Stanislav Derungs u historické stáčírny ve flekovském muzeu
Ve flekovské expozici uchovávají staré sudy i obraz s Janem Amosem Komenským a sloganem: „Uč se, synu, sladovníkem býti.“ Jsou tam i historické lahve včetně protektorátních s německými nápisy, historická stáčecí linka a modýlek povozu, který vozil po Praze pivo. Prohlídka za stovku vydá na více než půl hodiny.
Pivní hlídkaSERIÁL  |
„Ulice v okolí se jmenují po starých sládcích, třeba po panu sládkovi Křemencovi,“ vykládá průvodce. Středověký dům U Fleků se nalézá právě v Křemencově ulici.
Zahrádka s harmonikou
Harmonikář s akordeonem se prochází mezi stoly i během obědů. Tento styl asi není pro každého, zvlášť když pán hraje mimo jiné Jožina z bažin v instrumentální verzi. „Ano, je to pravda, pověst, že je to podnik pro Němce, pivovar U Fleků provází. Ale už to platí méně. Za socialismu se tu scházeli Němci ze Západu a Východu, kteří se jinak potkat nemohli,“ vysvětluje průvodce Derungs.
Rytířský sál je nejkrásnějším prostorem v pivovarské restauraci.
Pivovar je přístupnější a vlídnější, než by se podle jeho image zdálo. Nabízí i polední menu s hlavním chodem za 129 korun a pivo tu stojí (0,4 dl) 59 korun. To už je taková pražská cena půllitru plzně.
Zdejší pivo je hodně karamelové a pro mě překvapivě hodně sladké. Je to ten typ piva, jenž chutná ženám. „Vaříme šest tisíc litrů v jedné várce každý týden,“ říká spolumajitel pivovaru Ivo Brtník.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
