Minipivovar na Luční boudě vaří pivo ve výšce 1 410 metrů nad mořem. Z této výšky vyplývá několik zvláštností. Je jasné, že suroviny jako slad a chmel se sem, pokud možno, musejí zavézt už do podzimu, protože pak boudu obklopí závěje. Ale platí tu i jiné fyzikální zákony.
„Víte, že bod varu je tu už při devadesáti čtyřech stupních kvůli vysoké nadmořské výšce? Proces vaření piva kvůli té teplotě trvá déle,“ říká majitelka Luční boudy Klára Sovová.
Paroháč je jediný minipivovar v našem seriálu, který otevíral prezident republiky. Byl to ještě Václav Klaus 8. srpna 2012, protože Klaus chodí každoročně kolem svatého Vavřince na Sněžku.
Pivovaru tedy vládne žena, energická a hyperaktivní právnička Klára Sovová. Pražská advokátka má evidentně horskou boudu jako svého koníčka, a dokonce se tu stala dobrovolnou hasičkou v chatovém sboru, protože i hašení v Krkonoších je obtížné. A požár už zničil nejednu boudu.
A pak je tu kouzlo Luční boudy, které tu láskyplně říkají Lučka. Spilka a část tanků se ukrývají v labyrintu chladných sklepů, varna s měděnými tanky v bývalé vinárně. Ta má zdi počmárané freskami tančících dvojic.
Motorky v interiéru
Dovnitř se vchází z poněkud větrné „zahrádky“ před boudou s výhledem na Sněžku do rozlehlé jizby. Vůně potu a čaje, rozvěšené outdoorové oblečení, horké polévky na zahřátí před další cestou. To jsou kulisy Lučky.
A také nás tu vítal strážce minipivovaru i hospody, bernardýn Bohouš paní Sovové, největší pes, jakého jsem kdy v životě viděl. Kupodivu navzdory své velikosti nebudil strach a byla u něj vždycky fronta dětí na focení. Poněkud „nekrkonošským“ prvkem interiéru jsou staré motorky, které paní Sovová sbírá a jež jsou zaparkované vedle stolů.
Logem Paroháče je jelen, který se páří s laní.
Všechna piva se tu jmenují prostě Paroháč – světlá jedenáctka, polotmavá dvanáctka, tmavá třináctka, IPA a sváteční osmnáctka, vařená na Velikonoce a Vánoce. Vodu na vaření piva tu berou přímo z Bílého Labe, které pramení nedaleko odtud. „Proč Paroháč? Vychází to ze životní zkušenosti mého obchodního partnera, se kterým pivovar mám,“ vysvětluje Sovová.
Pivní hlídkaSERIÁL  |
Zdejší polotmavý ležák je hutné a chutné pivo, ale hodně konzervativní. „My jsme konzervativní,“ přitakává Sovová. Je to pivo, které vám bude chutnat, ale nemlátí se tam deset chutí, které byste si pamatovali ještě za týden. Ale to není žádná kritika. Světlá jedenáctka je o něco „zapamatovatelnější“, hodně hořká a řízná.
Paroháč patří k i na poměry minipivovarů k těm dražším podnikům. Sklenka piva o objemu čtyř deci tu vyjde na 60 korun. Sovová to vysvětluje vysokými náklady. Luční bouda se vytápí elektřinou a má složité řešení odpadového hospodářství.
Klára Sovová u své Luční boudy. Zdejší pivovar je nejvýše položený v Česku.
Podnikatelka má kromě Luční boudy ještě podobně známou Labskou boudu, kde je také část sortimentu pivovaru k dostání. „Naskočila jsem do podnikání na Luční boudě už před patnácti lety v době, kdy byla bouda tři roky zavřená a dole v přízemí fungoval jen bufet,“ vzpomíná Sovová.
První mezi boudami
Jinak se ale zdejší pivo nestáčí a není k dostání v běžné obchodní síti. „Zákazník si tu může koupit lahev a my mu do ní pivo natočíme,“ vysvětluje Sovová.
Luční bouda je už sama o sobě historickou památkou. Patří k nejstarším, nejvýše položeným v Krkonoších a je to nejspíš i největší historická krkonošská bouda. Byť vypadá zvenčí trochu jako obrovská kasárna. V chodbě vedoucí do restaurace je malá výstavka historických fotek, na které je vidět, že Luční bouda dřív mívala i malou věžičku na střeše.
K boudě se vztahuje tragický příběh, který připomíná kříž u silnice cestou. Roku 1868 tam v mlze umrzl pan Renner, bývalý majitel Luční boudy. Člověk tam získá obrovský respekt před horami, protože nešťastník zahynul na místě, které za normálního počasí bylo na dohled od jeho domova.
Bývalá vinárna v přízemí Luční boudy. Tyto prostory dnes využívá pivovar.
K Luční boudě se vztahují i další tradice jako pečení rohlíků velkých jak lidská ruka a levné nocování ve spacáku v hromadné noclehárně. Tento způsob pobytu je mimochodem i v moderním hotelu Luční bouda v podkroví pořád k mání.
A nakonec logo Paroháče. Nevím, jestli si toho všimne každý, já si toho všiml až poměrně pozdě, ale tento minipivovar má skutečně ve znaku jelena, který se páří s laní. Ještěže existuje i druhá varianta loga s Bohoušem.
Pivovar Paroháč* První kamenná bouda na tomto místě stála už v roce 1623. |
