Před několika dny to byl přesně rok, co český vlak 21.století, SuperCity Pendolino, vyjel poprvé na trasu PRAHA-OSTRAVA.
Vrtošivá pendolina tehdy stála každou chvíli v polích, komentátoři zkoumali, jestli za to může nedokonalost italského rychlovlaku, nebo zda naopak není příliš sofistikovaný pro "c. k. České dráhy". Nakonec musel být na dva týdny zcela stažen z provozu. Něco se nepovedlo a Češi se náramně bavili.
"Problémy?" přemýšlí rok nato strojvůdce pendolina Zdeněk Gyntner. "Napadají mě jen slabší dálková světla, než mají české mašiny," vzpomene si při noční cestě z Prahy do Ostravy teprve poté, co ho na moment oslní protijedoucí "náklaďák".
Lepší letadlo na kolejích
Cestující na porodní bolesti dávno zapomněli. Valem přibývá lidí ochotných zaplatit pětistovku za jednu cestu mezi Prahou a Ostravou. Co na tom, že je to takřka dvojnásobek ve srovnání s běžným vlakem. "Stále častěji máme vyprodáno," říká průvodčí Monika Palkechová.
Zájem je velký. Při nedávné cestě z Prahy do Ostravy uprostřed týdne a zcela mimo špičku dostávám čtvrt hodiny před odjezdem už jen lístek do 1. třídy. Dvojka je plná. "Pendolino je výhradně k sezení. Stát v chodbičce, to u nás neexistuje," vysvětluje průvodčí. Ale jednička je jen o stokorunu dražší, navíc s novinami a občerstvením v ceně. Jako v letadle.
"Žádný stres, pěkně se tu o mě starají a ještě tu udělám spoustu práce," pochvaluje si cestující 1. třídy Roman Horna, na první pohled úspěšný muž, který takhle cestuje mezi Prahou a Ostravou až třikrát týdně. Na stolečku má rozložen přenosný počítač, okolo papíry hustě pokreslené grafy.
Bez počítače ani kilometr
"Pendolino považuju za rekultivaci Českých drah," libuje si také zpěvák Richard Krajčo. "Já už na této trase jinak než vlakem nejezdím. Dvakrát týdně nasednu, zapnu počítač, internet, dají mi noviny i jídlo a za tři a půl hodiny jsem najisto v cíli. Nemůžu si dovolit zmeškat práci kvůli zácpě na dálnici," říká Krajčo, jehož kapela Kryštof propůjčila své jméno jednomu z vlaků.
Cestujících s počítačem připojeným do palubní elektrické sítě je ve vagonu zhruba třetina. Interiér připomíná letadlo. Pendolino postrádá klasická kupé, a tak tu desítky lidí sdílejí společný prostor. Není to nic nezvyklého pro novodobé "dělníky", kteří se umějí soustředit na práci v moderních "továrních halách" čili v obřích kancelářích pro desítky lidí.
Mobily na tichý chod
Právě odtud je nejspíš většina z nich vycvičena k základní ohleduplnosti. Ačkoli to žádný předpis nevyžaduje, mobily mají ztlumeny na tichý chod, jakmile přístroj v zavrní, cestující odbíhají poslušně na chodbičku k záchodkům. Jako v japonském šinkanzenu.
Srovnáte-li cestování mezi Prahou a Ostravou pendolinem a letadlem, na první pohled vlak vítězí na celé čáře.
Smíte totiž celou cestu využívat mobil, nikdo vás před nástupem nešacuje, odpadají prostoje z odbavení a cestování na letiště.
Stísněná první třída
Jenže vlak rozhodně nevyhrává 3:0. Tak třeba 1. třída je nečekaně stísněná. Od modré dvojky se liší snad jen červenými potahy, nikoli "obývákovým" prostorem pro nohy, symbolem letecké jedničky. A co je nejhorší: otlačená kolena tu ani není kam zabořit, křesla vlaku mají zezadu místo čalounění kovovou desku. Jedinou spásou je žádat při rezervaci místo s pevným stolečkem.
I na kolejích hrozí nevolnost. Mohou ji vyvolat náklony pendolina v zatáčkách, jimiž vlak kompenzuje odstředivé síly, a tak smí jezdit rychleji než běžné soupravy. "V každém spoji někomu podáváme prášky proti nevolnosti," potvrzuje stevardka Katarína Rusnáková. A hlavně tu železniční záchodky "voní" po česku. Ačkoli pendolino má moderní "letecké" toalety, jež se smějí používat i ve stanicích, nechutný odér z kabinek leckdy připomíná mnohem víc staré československé vlaky než letadla.
Zato výhodná cena jízdenky mluví jednoznačně ve prospěch pendolina.
V první třídě
Do Ostravy za tři hodiny?
V roce 2006 zvládá pendolino trasu mezi Prahou a Ostravou těsně pod tři a půl hodiny, roku 2007 to už podle nového jízdního řádu budou 3 hodiny a 9 minut. Padne někdy tříhodinová hranice, zvlášť když vlak umí jezdit rychlostí 230 kilometrů za hodinu?
"Technici říkají, že by se dalo do Ostravy jezdit dvoustovkou, ale problémem jsou železniční přejezdy. Pokud trať nekříží silnici výhradně po mostech, nesmíme podle vyhlášky jezdit rychleji než sto šedesát," vysvětluje strojvůdce. Takovou rychlostí pendolino podle něj projede dvě třetiny trasy. Takže prostor pro zrychlení tu je. Zatím to však nikdo nepokouší. Rychlost vlaků sice neměří radary, ale všechny jízdy detailně zaznamenává jakási černá skříňka. Navíc, čím je vlak rychlejší, tím déle brzdí.
"Pendolino zastaví ze sto šedesátky na šesti stech metrech. Pokud koleje nekloužou jako teď na podzim, když padá listí. Pak můžu brzdit i třikrát déle," počítá strojvůdce Gynter. Přitom jen on sám zažil za 36 let své kariéry na kolejích tři sebevrahy. "Ale měl jsem štěstí," usmívá se. "Vždycky už leželi připraveni na kolejích, ale jak jsem začal brzdit, pokaždé si to stačili rozmyslet, vyskočili a utekli."
Vlak za cenu letadla
S pendolinem jezdí ti nejzkušenější lidé na dráze, celkem jich tu má "řidičák" na nejmodernější vlak zhruba 50. "Nebylo to nijak složité. Udělat papíry na mašinu mi kdysi trvalo 2 roky, tady stačily dva týdny. Člověk hlavně musí být spolehlivý."
Strojvůdce sedí v kabině sám, ale i kdyby se mu cokoli stalo, vše je několikrát jištěno. Signály z traťových návěstidel se přenášejí do palubního počítače a strojvůdce musí každých zhruba 15 vteřin stisknout knoflík dokazující jeho bdělost. Pokud zapomene, ozve se v kabině výstražný zvuk.
Jestliže ani poté nereaguje, vlak automaticky zastaví. Jištění je dokonalé, kdyby třeba strojvůdce zapomněl zavřít dveře, pendolino se nerozjede.
Vlak, který se svou cenou přes 600 milionů korun blíží ceně letadla, si naopak žádá důkladný servis. Jakmile přijede pendolino v noci do bohumínského depa, čekají ho hodiny nákladné péče v hangárech, aby mohlo ráno znovu vyjet. Nejdřív takzvaná fekálka čili čisticí kolej odpadních zásobníků a hrubého úklidu, poté mycí kolej a do třetice takzvaná hala technickohygienické údržby.
Minimum je 120 minut, ale leckdy se to protáhne. "Když do Ostravy přijedu v deset večer, směna mi končí ve dvě ráno," říká strojvůdce Gyntner.
Jako v letadle. O cestující se v každém vlaku starají tři stevardi.
Praha je dál, než ví
Posádku tvoří šest lidí: vedle strojvůdce ještě vlakvedoucí, průvodčí a tři stevardi. Jsou vybíráni v konkurzech, prošli jazykovými zkouškami a jsou zvlášť důkladně cvičeni pro "zákaznický přístup", jak říká mluvčí drah Aleš Ondrůj.
Stevardi dokonce absolvují část výcviku u aerolinek. "Mám ráda práci s lidmi. Dřív jsem je hlídala u Vězeňské služby, teď se o ně starám na dráze," povídá věčně usměvavá stevardka Katarína Rusnáková.
"Samozřejmě, že jsou tihle elitní lidé lépe placeni než jiné vlakové čety, pendolino je prémiová záležitost," říká Ondrůj. O kolik? "To nemůžu sloužit."
Ke koloritu cesty patří hudební doprovod. Prahu symbolizují v palubním rozhlase tóny Smetanovy Vltavy, Ostravu píseň kapely Kryštof Ostravaczech. "Baník je král... Stodolní déja vu... Praha je dál, než ví..." zpívá Richard Krajčo.
Výlety na Stodolní
A právě zkoumání tohoto fenoménu začíná Pražany lákat čím dál víc. Snad i díky pendolinu. Jakkoli je Praha dál, než ví, první český rychlovlak ji Ostravě zase o pořádný kus přiblížil.
A tak se jeden listopadový pátek setkávám na jeho palubě s výpravou velké pražské reklamní agentury, jež naložila zhruba 30 lidí na noční výpravu do ostravské Stodolní ulice. Odjezd z Prahy v půl sedmé večer, příjezd do Ostravy v deset. Šest hodin probdělých v barech a ráno ve čtyři odjezd zpátky směr Praha.
Podobné výjezdy za zábavou nejsou podle personálu výjimkou. Ne že by stevardi řešili výtržnosti, únava z probdělé noci takové výletníky spolehlivě uspí. Nicméně poznat "turisty ze Stodolní" lze v sobotu ráno v poloprázdném vlaku spolehlivě: nemají s sebou žádná zavazadla a pospávají s hlavami na stolcích mezi sedadly. Pak už tu v sobotu před úsvitem zastihnete snad jen cestující s velkými kufry, spěchající na pražské letiště.
Pendolino a BondPendolino vstoupilo do filmové historie: zahrálo si v bondovce Casino Royale. A dokonce roli osudově romantickou, která má však s realitou jen pramálo společného. Právě ve vlaku se totiž poprvé setká ústřední pár, agent James Bond a účetní ministerstva financí Vesper Lyndová. V jídelním voze se navzájem oťukávají a pošťuchují dost dlouho. Jenže jídelní vůz, který se barovému vozu pendolina vcelku podobá, i druhý vagon, jenž má na rozdíl od skutečnosti jednotlivá kupé, nestály na trati. Točilo se totiž na Barrandově, ve dvou speciálně vyrobených a pro filmaře upravených maketách vagonů. A už vůbec by se v jízdních řádech českého pendolina těžko hledala Černá Hora, kde pár z vlaku vystoupí. Tu nahradily Karlovy Vary. |
