Základní tábor 574 metrů nad mořem, hlásá dřevěná cedule, když stojíme u rozcestníku turistických cest. Vydáváme se na Ostaš, na stolovou horu opředenou mnohými legendami a tajemstvími.
Nejprve mineme Výří bránu s opravenou, starou kamennou cestou a poté se noříme do hlubin Horního labyrintu. Lezeme po kamenech, podlézáme skály a protahujeme se „myšími dírami“. Občas jsou útvary tak úzké, že musím sundat batoh ze zad, abych se protáhla mezi pískovci. Cesta je však dlouhá jen pár kilometrů a zanedlouho dosahujeme vrcholu hory.
„Dnes je zde turistika zcela běžná. První turistický průvodce o zdejších skalních městech vznikl už v roce 1723, na výletě byl zde Palacký, Mácha i Goethe, který se vydal také na Hejšovinu. Ostaš byl pro turisty objeven později, stal se ale vyhledávaným cílem,“ vypráví Pavel Lisák, koordinátor národního produktu Skalní města ČR.
Tento projekt vznikl před pěti lety a jeho záměrem je propagovat skalní města doma i ve světě. Sdružení chce také turisty nasměrovat do méně známých lokalit a přidat jim k tomu něco navíc, například návštěvu muzea, památek, sklářské huti, let balonem, které jsou poblíž daného místa.
Ostaš nabízí turistům parádní výhledy na okolní krajinu.
Dnes se však soustředíme jen na túru a dostáváme se k místu zvané Polický zlom, který oddělil horu na dvě výškově rozdílné části. Horní a Dolní labyrint, přičemž spodní partie poklesly zhruba o sto výškových metrů.
Procházíme Kočičí hrad se spoustou světlého písku a kolem zvláštní skály míříme ke Sluji českých bratří. Útes již zdálky žlutě světélkuje. Zpočátku si myslím, že je to neonová barva či sírový prášek, ale když přicházím blíž, vidím lišejník. Tento druh se jmenuje mapovník zeměpisný a roste v horských oblastech s nízkým znečištěním ovzduší. Velmi často se používá v klimatologii k určování stáří některých usazenin, (například ledovcových morén) nebo při výzkumech ve vesmíru. Za pár minut se dostáváme do úzké soutěsky, mezi patnáct metrů vysoké stěny, kde je nad naší hlavou zaklíněný obrovský balvan.
Kočičí hrad se spoustou světlého písku je plný průlezů a „myších děr“.
„Ostaš je podle pověstí spjatá s českými dějinami a jedna z nich říká, že se na tomto místě scházeli na mše protestanti. Když se kvůli náboženskému útisku rozhodli odejít z Čech, vyryli do kamene letopočet 1627. Je to ale klam. Kámen ‚náhodou‘ objevil v roce 1921 Antonín Krtička, knihař a velký vlastenec. Pracoval jako průvodce a jeho zásluhou vzrostl počet návštěvníků v Polici. Jeho nadšení pro organizovanou turistiku bylo tak velké, že se v jejím zájmu pravděpodobně dopustil podvrhu. Jde tedy spíše o Krtičkův výtvor než o skutečný historický objev,“ vysvětluje Lisák ve Sluji českých bratří.
Lezení v bačkorách
Pokračujeme dál tajuplnou, divokou krajinou, ze které občas vyhlédne tabulka s číselnými kódy a nouzovými telefonními čísly.
„Jedná se o body záchrany, usnadňují lokalizaci v případě potřeby záchrany turistů, horolezců, výskytu požáru nebo při jiné mimořádné události. Na pár místech jsou na Ostaši i dřevěné budky první pomoci s nosítky a lékárničkou. Pro záchranáře jsme rovněž vytvořili speciální orientační mapu, kde jsou podrobně nakresleny všechny skalní útvary a cesty. Lépe se tak mohou ve spletitém bludišti orientovat a zraněné najít rychleji. Ostaš vyhledávají turisté a horolezci, někdy se tu nějaký úraz stane,“ říká Lisák.
Horolezci najdou na Ostaši přes pět set výstupových cest různých obtížností.
Hodně lidí si totiž myslí, že lezení na relativně nízkých věžích je oproti himálajskému horolezectví snadné. Ale pískovcové lezení je náročné, nebezpečné a spojené s řadou pravidel. Horolezci najdou na Ostaši přes pět set výstupových cest různých obtížností. První výstupy zde provedli Sasové ve dvacátých letech minulého století. Češi (horolezci z Náchoda) se na stolové hoře objevili až v roce 1944, a to tajně, protože území tehdy spadalo pod Sudety.
„S lezením jsem začal v osmnácti, v době hlubokého komunismu. Tenkrát jsme po skalách šplhali v kopačkách, na nichž jsme uřízli špunty. Nebo v důchodcovských bačkorách s přezkami, jejichž podrážku jsme potáhli měkkou podrážkou zvanou mechovka,“ vzpomíná Lisák.
V sedmdesátých letech dvacátého století byl hvězdou mezi místními horolezci Miroslav Šmíd, který má na svém kontě řadu pověstných prvovýstupů v celém světě. Jeho vášeň mu však byla osudná, v roce 1993 se zabil v USA při výstupu na horu v Yosemitském národním parku. Kamarádi na rodáka z Police nad Metují nezapomněli a v osadě Ostaš mu nechali zbudovat mohylu.
Mezi útvary skalního bludiště patří i Výří brána.
Hned vedle ní pak leží kaple sv. Kříže. Původně zde byla vystavěna v roce 1484 na památku polických obyvatel zavražděných Slezany. Později byl svatostánek zrušen císařem Josefem II. a znovu obnoven v devatenáctém století. Nyní se o záchranu kaple starají dobrovolníci, kteří shánějí peníze na její opravu. Vymysleli projekt, že ten, kdo má nepotřebné knihy, může je donést nebo zaslat do Centra Walzel v Meziměstí. Až počet knih dosáhne pěti tisíc kusů, uspořádají aukci a výtěžek použijí na opravu kapličky.
Dohoda s mnichy
Z Dolního labyrintu se vracíme k úbočí hory, kde vyvěrá lahodný Samaritánka. V devatenáctém století posloužil jako první vodovod pro Žďár nad Metují.
Reliéf u pramene Samaritánky zobrazuje biblický výjev Krista a ženy u studny.
Na Policku nebyla situace s pitnou vodou ideální, lidé ji brali z potoků a různých pramenišť. Proto se čtrnáct majetných sedláků dohodlo s představeným polického kláštera, že do obce přivedou vodu z Ostaše. Nechali položit 1 143 dřevěných trubek a ročně benediktýnům za používané pozemky platili pět zlatých.
Událost připomíná kamenný reliéf u pramene, s biblický výjevem Krista a ženy u studny. Na jedné straně pískovce je uveden nápis, Kristova slova k Samaritánce a na druhé jsou vytesána jména sedláků, kteří vodovod vybudovali. Na osvěžení nabírám vodu do dlaní a zjišťuji, že má výbornou chuť. Pramen však není nijak silný, snad tedy bude téci dál a zůstane součástí magické Ostaše.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditI když Ostaš měří jen sedm set metrů, terén je vhodný pro fyzicky zdatné turisty. Rovněž pamatujte na dobrou obuv (pohorky nebo outdoorové boty). Při túře (platí i v dalších lokalitách ČR) sledujte body záchrany a pamatujte si poslední číslo. V případě nehody číslo nahlásíte záchranářům, kteří vás díky tomu najdou rychleji. Chcete-li pomoci kapli sv. Kříže na Ostaši, knihy doneste nebo zašlete do Centra Walzel (Dlouhá 138, 549 81 Meziměstí, tel. 724 351 801) |
