Králický Sněžník
Podoba historické, dnes již neexistující rozhledny na Králickém Sněžníku (vlevo) a vizualizace té nové (vpravo).
Podle mnohých nejkrásnější kopec v Česku, objektivně jeden z nejvíce odlehlých: Králický Sněžník (1423 m) je nejvyšším vrcholem stejnojmenného pohoří, třetího nejvyššího v republice.
Aura Sněžníku do značné míry spočívá v jeho špatné dostupnosti, vždyť i ta nejbližší východiště legálně dostupná automobilem či veřejnou dopravou jsou od vrcholu vzdálená nejméně dvě a půl hodiny pěšího pochodu. Výstup si zkrátka musíte zasloužit.
Na tom se v blízké budoucnosti nic nezmění, nová ale bude podoba vrcholové plošiny Králického Sněžníku. Na polské straně hranice totiž aktuálně roste nová rozhledna, neboť nedalekému městu Stronie Śląskie se po letech úsilí podařilo na nákladnou stavbu (v přepočtu za téměř 80 milionů korun) získat evropskou dotaci.
Ač v minulosti na vrcholu Sněžníku už jedna rozhledna stála (stržena byla v roce 1973), přesto budí současné staveniště emoce. Nejen environmentální organizace se totiž obávají, že nová vyhlídková věž přiláká na Sněžník mnohem více lidí než dříve, čímž se tamější ekosystémy dostanou pod velký tlak. Národní přírodní rezervace Králický Sněžník přitom patří mezi největší a nejcennější chráněná území svého druhu v Česku.
Zastánci stavby oponují tím, že na vrchol Sněžníku zůstane stále stejně obtížný přístup, jako je dosud, což sváteční turisty jistě odradí. Mnozí také poukazují na to, že v porovnání s „turistickým Disneylandem“, který vznikl kolem resortu Dolní Morava na jižním úpatí hory a který tamější krajinu nejen vizuálně nenávratně poškodil, bude nová rozhledna neškodná.
Vyhlídková věž na Králickém Sněžníku se začala budovat v létě 2020 a mohla by být hotová již letos, záleží to ale na klimatických podmínkách.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Stezka nad vinohrady
Nejvyšší bod rozhledny nad vinohrady u Kobylí je sice jen 7,6 metrů nad zemí, ale díky tomu, že stojí na samém vrcholu kopce, je z ní vidět do všech stran.
Tohle není obyčejná rozhledna, ale spíš typ land artu, krajinného umění: Stezka nad vinohrady nad jihomoravskou vinařskou obcí Kobylí je architektonicky zdařilým dílem, které citlivě dotváří povlovné horizonty tamější krajiny a nese v sobě i pěkný kus symboliky.
Spirálovitá rampa vytíná výseč 334 stupňů na plochém vrcholku Kobylského kopce s kótou 334 nadmořských metrů. Stoupá pozvolně a představuje přírodní cyklus během roku; cestou míjíte malé tabulky s významnými daty v dějinách obce. Když dojdete ke skleněné stěně na konci rampy, octnete se asi sedm metrů nad úrovní terénu. Kruh je nedokončený: má chybějící kus představovat budoucnost, která je před námi? Nebo snad to, co se nám v životě už nepodaří? To tvůrci nechali na každém návštěvníkovi.
Když zamíříte oči do dáli, spatříte široké horizonty jihomoravské krajiny, od Bílých Karpat na východě přes Ždánický les na severu až po hřeben Pavlovských vrchů (Pálavy) na západě. Pozdní odpoledne či večer se pro návštěvu hodí asi nejvíce – slunce se v tu dobu přibližuje právě k Pálavě, která se odtud jeví jako docela velké hory.
Stezka nad vinohrady je volně přístupná bez omezení. Z nádraží v Kobylí to jsou tři kilometry, autem se dá dojet na malé parkoviště asi 300 metrů pod vrcholem kopce.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Úterý
Náměstí v Úterý s mariánským sloupem a kašnou
Tady se zastavil čas: to si nejspíš řeknete když dorazíte do malebného sídla Úterý (německy Neumarkt) v Tepelské vrchovině severozápadně od Plzně. Pokud jeho jméno předem někomu něco řekne, tak to nejspíš bude díky seriálu Zdivočelá země, který se tu natáčel. Nikoli náhodou: po 2. světové válce v Úterý panovaly drsné poměry, skoro všichni němečtí starousedlíci museli odejít a do té doby výstavné historické městečko se v 50. letech octlo na pokraji kolapsu.
Ten ale nakonec nenastal, byť ne všechny historické stavby původně hornického sídla poválečné běsy přežily. Co zůstalo je dnes vesměs opraveno: křivolaké uličky i malé náměstí lemuje řada historických měšťanských domů, dva kostely i pěkná renesanční radnice. To vše je zasazeno do malebné polohy ve strmém svahu nad Úterským potokem.
Velmi pěkné je i členité, prakticky liduprázdné okolí: Úterý leží „uprostřed ničeho“, v krajině bez skutečných měst i průmyslových podniků. Krásná je např. devět kilometrů dlouhá pěší trasa proti proudu Úterského potoka kolem několika bývalých mlýnů až k enigmatickému torzu barokního kostela u Blažejského rybníka.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Kadaň
Pohled na Kadaň přes řeku Ohři. Vlevo Kadaňský hrad
Krajina Severočeské hnědouhelné pánve si stále drží nevalnou pověst oblasti, které dominují obří povrchové doly, dýmající tepelné elektrárny a zasmušilá města sestávající většinou z nevábných panelových sídlišť. Existuje ale jedna podstatná výjimka, kterou představuje Kadaň (Kaaden) – o kvalitě jejího městského organismu svědčí fakt, že patří na prestižní seznam čtyřiceti městských památkových rezervací v Česku.
Někdejší královské město má krásné náměstí s dominantním sloupem Nejsvětější trojice a typickou bílou radniční věží, mohutný hrad, celou řadu hodnotných středověkých domů a kostelů i dobře dochované opevnění. Skutečnou perlu představuje františkánský klášter položený západně od centra města (dovede vás k němu křížová cesta), raritu zase uzoučká Katovská ulička – v nejužším místě má jen 66 centimetrů.
Když k návštěvě kadaňských pamětihodností přidáte i procházku po promenádě podél Ohře, případně výstup na rozhlednu Svatý vrch nad městem, zjistíte, že se v Kadani dá strávit pěkný celý den.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Brtnické ledopády
Toto je speciální tip pro druhou polovinu zimy: právě v tomto období, přibližně od začátku února do března, jsou totiž na strmých pískovcových stěnách v zastíněných roklích Českého Švýcarska k vidění krásné ledopády. Nejvíce těchto malebných – byť velmi dočasných – přírodních výtvorů najdete podél modře značeného okruhu jižně od obce Brtníky.
Mohutnost ledopádů závisí na povětrnosti, chce to samozřejmě sněhovou pokrývku a ideálně více dnů po sobě, kdy teploty přejdou dolů a zase nahoru přes bod mrazu. Tající voda posléze tuhne v led a vytváří jak jednotlivé a postupně se spojující „krápníky“, tak souvislé ledové záclony i skutečné ledopády. Díky příměsím, které tající voda cestou nabere, se některé ledopády barví do hněda či zelena. Vysoké mohou být i několik metrů.
Východištěm osmikilometrového okruhu je obec Brtníky, případně rozcestí u silnice mezi Brtníky a osadou Vlčí Hora.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Hradní zříceniny u Bystřice nad Pernštejnem
Zřícenina hradu Zubštejn
Nejsou jen Trosky, Házmburk či Helfštýn. Česko je poseté stovkami zřícenin středověkých hradů, většina z nich je volně přístupných a mnohé působí jako romantické připomínky dob dávno minulých.
Trojice atraktivních a přitom poměrně málo známých hradních zřícenin se nachází na východním okraji Českomoravské vrchoviny v blízkosti Bystřice nad Pernštejnem. Co mají Zubštejn, Aueršperk a Pyšolec společné je poloha v atraktivním kopcovitém terénu, významná role rodu Pernštejnů a taky fakt, že k žádnému z hradních torz se nedá přijet autem. To drží návštěvnost (včetně jejích negativních vlivů jako je rozebírání zdiva či moderní „graffiti“) na nízkých číslech.
Relativně nejznámější a také nejzachovalejší je Zubštejn, kdysi jeden z největších moravských hradů, vystavěný někdy ve 14. století. Zříceninu si i díky spojovací lávce můžete dokonale „prolézt“, zdivo paláce je dochované do výšky několika pater. Historický prostor je vybavený informačními prvky i místem k odpočinku, nejen dětem se tam bude líbit.
Zatímco Zubštejn je od nejbližšího místa kam lze dojet autem (parkoviště na kraji osady Pivonice) vzdálený jen necelý kilometr, k návštěvě Aueršperku a Pyšolce musíte vyvinout přece jen větší úsilí. Obě posledně zmíněné zříceniny jsou co do rozměrů skromnější než Zubštejn, vynahrazuje to ale romantická poloha – Aueršperk i Pyšolec se nacházejí na odlehlých skalnatých ostrozích obtékaných říčkami Bystřicí (Aueršperk) a Svratkou (Pyšolec).
Pěší okruh spojující všechny tři zříceniny měří asi 13 kilometrů, půjdete hodně členitým terénem. Záchytným bodem s možností občerstvení je obec Vír, část mezi Zubštejnem a Aueršperkem je třeba si zkrátit neznačenou spojkou. Počítejte s tím, že úsek modré značky pod Aueršperkem překonává Bystřičku brodem.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Lopeník
Pohled na Velký Lopeník (vrchol v pravé třetině snímku)
První silnice sem byla vybudována až v roce 1924, ještě před sto lety byla většina obyvatel negramotná a elektřina sem dorazila teprve po 2. světové válce. Řeč není o nějaké enklávě v černé Africe, ale o obci Lopeník v oblasti Moravských Kopanic.
Civilizační úroveň se od té doby samozřejmě podařilo dohnat, nicméně sympatická aura tradičního způsobu života vzdorujícího nešvarům modernity v Lopeníku zůstala dodnes. Lidé se v obci, která má charakter rozptýleného, typicky „kopaničářského“ osídlení, znají a navzájem zdraví a vlídného přijetí se tu dočkají i návštěvníci. Těch ale rozhodně nebývají davy – například sousedící kopaničářská obec Vyškovec a zejména vzdálenější Žítková jsou do turistického ruchu „ponořené“ mnohem více.
Lopeník nemá žádnou prvoplánovou atrakci (v obci např. není kostel), tu tvoří symbióza malebné kopcovité krajiny s rozptýlenými vesnickými usedlostmi. Vydat se odtud můžete např. na vrchol Velkého Lopeníku (911 m), který protíná hranice se Slovenskem a na kterém stojí volně přístupná dřevěná rozhledna.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Třebíč
Letecký pohled na třebíčskou baziliku sv. Prokopa, k níž (vlevo) přiléhají budovy zámku.
Mezi čtrnácti českými místy zapsanými na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO patří Třebíč dozajista mezi ty nejméně navštěvované. Snad je to tím, že západomoravské město leží přece jen stranou hlavních turistických oblastí i dopravních tras. To ale kvalitu Třebíče nesnižuje, naopak – i za „normálních“ časů si návštěvu užijete bez davů.
Hlavní atrakce Třebíče, které jsou předmětem zápisu na seznam památek UNESCO, najdete ve svažitém terénu nad levým břehem řeky Jihlavy: baziliku sv. Prokopa, vynikající stavbu z 13. století, součást někdejšího benediktinského kláštera, a židovskou čtvrť.
Území, kde v Třebíči žili Židé, tvořilo až do poloviny 19. století klasické ghetto. Jeho půdorys je tvořen úzkými uličkami nad řekou, dochovaly se dvě synagogy či rabínský dům. Židovskou tradici připomíná i opodál umístěný hřbitov, jedno z největších židovských pohřebišť v Česku s přibližně 2 500 dochovanými náhrobky.
Jádrem osídlení na pravém břehu řeky je protáhlé Karlovo náměstí. Po dlouhých diskusích nedávno začala rozsáhlá rekonstrukce tohoto prostoru, jejímž cílem je obnovit některé historické prvky a zklidnit dopravu. Výsledek budete moci ocenit až v roce 2022, v současnosti probíhá mj. archeologický průzkum.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Vlašim
Domašínská brána tvoří jeden ze vstupů do zámeckého parku ve Vlašimi.
Ani do středočeské Vlašimi nemíří zrovna davy turistů, mnohem známější je nedaleký „národní“ vrch Blaník (638 m). Pokud budete mít cestu tímto směrem, zastávka se přesto vyplatí – Vlašim je totiž dobrou ukázkou toho, jak se i nevalným podmínkám navzdory dá při uvážlivé správě věcí veřejných vytěžit z mála maximum.
Poslední dekády Vlašimi vskutku nepřály: historickou zástavbu v centru města totiž v 70. letech 20. století nechala komunistická vrchnost strhnout a na jejím místě postavit nevzhledné panelové sídliště, vlašimský zámek v roce 1992 zle poničil požár a aby toho nebylo málo, tragický výbuch ve zbrojní továrně Sellier&Bellot v roce 2015 zabil tři lidi. Přesto se dnes ve Vlašimi nebudete cítit špatně. Paneláky sice zůstaly, centrum města ale prošlo v rámci možností citlivou obnovou a s výraznou pomocí evropských peněz byl revitalizován zámek i park.
Čínský pavilon v zámeckém parku ve Vlašimi
Vlašimský zámek je běžně přístupný v rámci prohlídkových okruhů mimo zimní období (v objektu sídlí mj. Muzeum Podblanicka), zámecký park můžete navštívit kdykoli. Rozlehlý park, pozvolna přecházející do volné přírody, je klenotem mezi podobnými územími v Česku i díky nedávné rozsáhlé revitalizaci a velmi dobrému informačnímu systému.
Vlašimským zámeckým parkem prochází naučná stezka, mezi její hlavní atrakce patří Čínský pavilon, Znosimská brána a několik vyhlídek umožňující rafinované průhledy členitým terénem. Jak postupujete dál od zámku proti proudu Blanice, tak se prostředí mění od kultivovaného „parku“ směrem k málo narušené přírodě tu a tam oživené drobnými výtvory lidských rukou.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Neznámé trojmezí
Zde, u Starého Města pod Landštejnem, se stýkaly hranice Čech, Moravy a Rakouska. Zajímavý je letopočet: hranice tu byla přesně vytyčena až po Trianonské smlouvě.
Místo, kde se stýkají hranice Česka, Polska a Slovenska (u Hrčavy), respektive Česka, Německa a Rakouska (pod Plechým na Šumavě) možná znáte. Na české státní hranici jsou ale další „trojmezní“ místa, tedy taková, kde se stýkají či stýkala území tří administrativních celků – byť ne všechny dnes musí v reálu existovat.
Takovým místem je i bod styku Čech, Moravy (v historických hranicích) a Rakouska. Najdete jej pod vrchem Čihadlo (700 m) kousek od Slavonic. Toto Trojmezí, jak se sluší, sice vyznačuje historický hraniční kámen, nevede ale k němu žádná značená pěší stezka, jen cyklotrasa. Orientace přesto není obtížná, nejsnazší přístup v délce dvou kilometrů vede po lesní asfaltce (zákaz vjezdu automobilů) odbočující ze silnice Slavonice–Staré Město pod Landštejnem.
Za běžných okolností bývá na náměstí Míru ve Slavonicích přes den živo. Omezení základních svobod během šíření koronaviru ale utlumilo život i tam.
Je třeba zdůraznit, že u Slavonic se jedná skutečně o historické trojmezí. Česko-rakouská hraniční linie sice platí i dnes, na české straně je však podle současné územně správní úpravy celé široké okolí až daleko na východ za Slavonice součástí Jihočeského kraje – byť se jedná o krajinu náležící k historické Moravě. Dodnes to mnozí moravští patrioti berou jako křivdu...
Návštěvu česko-moravsko-rakouského trojmezí nejspíš spojíte s prohlídkou Slavonic, ojediněle dochovaného městečka, které zaujme krásnými renesančními fasádami i domovními klenbami. Jinou perspektivu zase dá návštěva výběžku českého území jižně od Starého Města pod Landštejnem – dnes zcela liduprázdnou krajinu lemují ruiny několika bývalých vesnic, které zanikly po 2. světové válce.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Broumovské kostely
Chrám v Heřmánkovicích, zasvěcený Všem svatým, na větší zásah ještě čeká.
Daleko od Prahy a ještě k tomu za horami, zato blízko k nebesům. Tak se dá charakterizovat jedinečná skupina tzv. broumovských kostelů ze začátku 18. století. Jde o vynikající architektonická díla vystavěná na popud Otmara Zinkeho, osvíceného opata broumovského kláštera, a provedená podle plánů evropsky významných stavitelů Kryštofa Dientzenhofera a jeho syna Kilána Ignáce.
Chrámy, přetékající symbolikou vrcholného baroka, tvoří výrazné dominanty kopcovité krajiny Broumovska na severovýchodní výspě Čech a některé z nich se jeví až nepatřičně velké – v době, kdy vznikaly, bylo totiž území více zalidněné než dnes. Některé z broumovských kostelů tak nyní stojí v osadách, které jsou domovem jen dvou či tři stovek obyvatel.
Konce komunistické totality se broumovské kostely dožily v zuboženém, zchátralém stavu, některé pak čelily nájezdům vandalů a zlodějů. Od té doby byla asi polovina z nich vzorně opravena, ostatní ještě na restaurační zásahy čekají. K těm, které se znovu skví v původní barokní kráse, patří třeba chrámy v Božanově či Martínkovicích.
Není ale málo těch, pro které je „mírná zchátralost v mezích zákona“ součástí genia loci. Může to být třeba případ stále ještě oprýskaného kostela sv. Markéty, stojící o samotě nad nejzapadlejší obcí Šonov a vznešeně shlížející na poloprázdnou krajinu, kterou lidé opustili.
Před návštěvou Broumovska je praktické si zjistit, jak jsou chrámy otevřené. Ve většině z nich se alespoň občas znovu konají bohoslužby, případně lze návštěvu domluvit na farních úřadech.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
