"Ve své praxi nepamatuji na našem území stavbu, která by byla tak jedinečně řešena, a to jak architektonicky tak staticky," řekl v minulosti autor návrhu na záchranu jízdárny Jaromír Fořt.
Oprava jízdárny stála už 63 milionů korun. Zrekonstruovaný objekt je znovu přístupný veřejnosti, přičemž obnova i nadále pokračuje.
Před deseti lety začala rekonstrukce dozděním narušených stěn a hlavně obnovou unikátního dřevěného krovu se skleněným světlíkem tak, aby nepokračovala devastace objektu.
"V současné době se v suterénu buduje sociální zázemí, v příští sezoně už by měly být návštěvníkům k dispozici toalety. Opravuje se také západní část druhého podlaží, kde se nacházely ubytovací místnosti," popsal Pavel Voltr, pracovník Regionálního informačního centra Tachov a průvodce turistů jízdárnou. Doplnil, že se jízdárna má nová schodiště. Rekonstrukce se dočkaly také původní dveře. Jízdárna má nově i ozdobné okenice.
Nad hlavní halou o rozměrech 20 x 40 metrů se klene unikátní krov se skleněným světlíkem.
Skleněný světlík na střeše jízdárny
"Podobné bývaly třeba v divadlech. Zatím jsou tam jen dvě, do budoucna jich přibude. Vypadá to zase docela jinak," popisuje Voltr.
Podle Voltra se v letošním roce restaurovala také historizující výmalba na jižní straně jízdárny. "To podle mého návštěvníci také ocení, vypadá to moc hezky. Je to taková veselá výmalba, například s knížecími emblémy," přibližuje Pavel Voltr.
Jízdárna se otevírá návštěvníkům jen několikrát ročně, při mimořádných akcích. Pravidelně to bývá v rámci koncertů během festivalu Dveře jízdárny dokořán, tachovských Historických slavnostech nebo Dne evropského kulturního dědictví. "Je příjemné, že lidé, kteří k nám chodí pravidelně, vždycky vidí, že se za ten uplynulý rok něco změní, že je udělaného něco nového," říká Voltr.
Ten si pochvaluje, že se naštěstí daří získávat na postupnou rekonstrukci peníze. Zhruba tři čtvrtiny z dosavadních nákladů hradilo ministerstvo kultury z Fondu na záchranu architektonického dědictví, zbytek hradí ze svého rozpočtu město Tachov.
O prohlídky jízdárny je podle Voltra poměrně velký zájem. Při jednorázových akcích přichází zhruba pět set návštěvníků, během koncertů se návštěvnost pohybuje od dvou stovek až po tisícovku lidí.
"Objekt byl původně určený jen pro koně. My chceme ale po 150 letech využití rozšířit. Jízdárna může sloužit jako výstavní nebo koncertní sál nebo jako obřadní místnost," zamýšlí se Pavel Voltr.
Tam kde se proháněl kníže, později cvičili pohraničníci  Největší českou jízdárnu a druhou největší v Evropě (hned po Španělské dvorní jízdárně ve Vídni) postavil v osadě Světce nedaleko Tachova v letech 1858-1861 Wilhelm Nevenhorst pro polního maršála, knížete Alfreda I. Windischgrätze. Budova v sobě spojuje prvky průmyslové architektury s představou aristokratické stavby, je dlouhá 60 a široká 52 metrů. Strop je vysoký 26 metrů. Až do roku 1945 byla využívána pro svůj původní účel, po válce začala chátrat, sloužila jako tělocvična pro pohraničníky a později i jako sýpka. V 80. letech se objevily plány na její úplnou demolici. Po roce 2000 ji začalo město Tachov s využitím státních dotací rekonstruovat. V roce 2010 byla opravená jízdárna zařazena na seznam národních kulturních památek. |
