Zastávkou Hoštice u Volyně projíždí poloprázdný červený motoráček.
Nezastavuje, jen přibrzdí a zase přidá - možná má zpoždění. Ale pěti studentům na peronu to nevadí, nesnaží se do vláčku naskočit. Zastavili tu svým stříbrným golfem jen proto, aby se vyfotili tam, kde se natáčela komedie Slunce, seno, jahody a další dvě pokračování. Tak dlouho režisér Zdeněk Troška ve svých rodných Hošticích filmařil, až je nevědomky vyzvedl mezi hlavní jihočeské turistické atrakce.
Na návsi, která je podstatně skromnější než ve filmu, korzuje čtveřice turistů s fotoaparáty. Nenápadně šmírují přes ploty, kde v 80. letech rozhazovala rukama rozohněná Helena Růžičková, vyfotí se společně pod kýčovitou malbou jelena a zase odjedou.
* Ve třetím díle komediální série Zdeňka Trošky obyvatelé Hoštic přistoupí na to, že se dobrovolně stanou skanzenem. To se splnilo i ve skutečnosti, vesnice je dnes cílem filmových turistů. V létě jich tu denně zastavují stovky.
"Teď na podzim už to jde, zato v létě! Letos máme rekord čtrnáct autobusů a tři sta aut v jednom dni. Na návsi se nedá zaparkovat, místní často nemůžou vyjet z vrat. Už to nejde jinak, musíme podél silnice nainstalovat cedule se zákazem zastavení a u kravína máme vyjednané záchytné parkoviště,“ říká starosta Luděk Bělohlav.
Nevšední turistický potenciál se však naučili využívat místní podnikatelé. Rodný domek Zdeňka Trošky se proměnil v penzion "Slunce, seno“, hlavní budova kdysi slavného JZD je přestavěná na Ranč Šimona Pláničky. Ve stánku na návsi si můžete koupit nepříliš vkusná trička, půllitry a pohledy se symbolem filmu - malovanou krávou.
* Filmové hrdiny můžete potkat i na návsi. Paní Marie Pilátová se v trilogii Slunce, seno... proslavila rolí Konopnice.
I ta nejmenší hoštická ulička nese hrdé jméno s velkou červenou cedulí, jako kdyby to bylo spletité velkoměsto. "Výdělek z toho velký nemáme. Do našeho milionového rozpočtu turistika ročně přinese asi čtyřicet až padesát tisíc,“ říká starosta Bělohlav.
Hoštice přitom nejsou jen filmovou vesnicí, chalupu tady měl zpěvák Michal Tučný. Na místním hřbitově má hrob a každoročně se tu na jeho počest pořádá festival Stodola.
* V trilogii Slunce, seno... si zahrál i Jiří Janda, v roli místního hospodského nic předstírat nemusel, protože jím byl i ve skutečnosti.
Pod palbou fotoaparátů
Proti jiným filmovým vesnicím jsou Hoštice unikátní tím, že místní nebyli díky patriotovi Zdeňku Troškovi jen bezcennými komparzisty. Dostávali od něj totiž i prominentní role. To se přihodilo například Marii Pilátové, kterou potkáme před jejím domkem s kárkou řepy.
"Zdeněk prostě přišel a řekl: paní Pilátová, mám pro vás roli! A bylo to. Proč zrovna já? Dokud nebyla televize, hrálo se tu ochotnické divadlo a Zdeněk si to asi pamatoval,“ vypráví šestaosmdesátiletá milá dáma, známá z filmu jako Konopníková.
Vypadá pořád stejně, jako kdyby si z plátna jen odskočila, aby shrabala listí na zápraží. Za první díl si přišla na patnáct set korun, za druhý na dva tisíce, třetí jí vynesl celých sedm tisíc. Kolik tahle filmová hvězda asi rozdala autogramů? "Ani se neptejte. Tuhle tu byl školní výlet a že prý chtějí všichni podpis. A sousedka mi říká - nepodepisujte se jim, děti to zahazují dole za vesnicí!“
Paní Pilátová je s osudem ostře sledované hvězdy smířená. Zato rodinu Soukupových hoštická sláva spíš ubíjí. Obývají totiž slavnou usedlost, kam režisér Troška umístil rodinu Škopkových. Před jejich stavením se už nějaký čas pohupuje na řetízku varovná cedulka "soukromý pozemek“.
Vesnic a městeček, kde se natáčely oblíbené české filmy, jsou desítky.Oblíbená "básnická“ pentalogie Dušana Kleina se od prvního dílu natáčela především na Mělníku, vesničku Bezdíkov ze třetího dílu však na mapě nehledejte, ve skutečnosti jde o Škvorec východně od Prahy. Oscarový Kolja se natáčel převážně Praze, venkovské scény pořídil Jan Svěrák v severočeském Úštěku. Stejné městečko zlákalo o dvacet let dříve i autory dětského filmu Páni kluci, kteří navíc zavítali do blízkých Zubrnic a Litoměřic. Jen nedaleko odtud v Lounkách vznikl muzikál Starci na chmelu. O dalších pár kilometrů na jih ve slévárnách v Roudnici nad Labem nabízel snaživý Hujer švestičky v komedii Marečku, podejte mi pero. Pokud byste si chtěli prohlédnout rybník, kde se ve finální scéně utopilo auto ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje, zavítejte ke Zvíkovu do malebné vesnice Jickovice. Postřižiny natočil Jiří Menzel na dvou místech - v Dalešicích u Třebíče a v Počátkách. Báječná léta pod psa jsou sice situována do Sázavy, ale režisér je nakonec natočil v nedalekém Týnci nad Sázavou, Nouzově a Vesci. Sychravou atmosféru kasáren 50. let z Tankového praporu zachytil Vít Olmer v Podbořanech. Naopak letní náladu v komedii Léto s kovbojem filmaři našli v Brdech ve vsích Bezdědice, Hradišťko a Malá Lečice. Pokud byste chtěli na mapě hledat Třešňovou ze seriálu Chalupáři, neuspějete, ve skutečnosti se jmenuje Višňová a leží u Dobříše. Zdroj: Národní filmový archiv |
"Původní dřevěná vrata jsme museli vyměnit za nová, vyšší, protože zvědavci se věšeli na palubky a docela nám je rozlámali. Pořád sem strkali kamery a foťáky, asi si mysleli, že máme na dvorku postel s babičkou a černým deštníkem. Mám Zdeňka ráda, ale už jsem mu říkala, že kdyby mě znovu poprosil, jestli by nemohl točit u nás, po téhle zkušenosti bych asi odmítla,“ říká paní Soukupová.
"Tak snad budete mít přes zimu klid,“ loučíme se. "Kdepak,“ vrtí hlavou, "lidi jedou ze Šumavy z lyží, spatří odbočku Hoštice a už vystupují z auta na návsi. A s každou další reprízou jich je víc a víc.“
Divoký klid
Zatímco v Hošticích není pomalu kde zaparkovat a zvědavci visí na plotech starousedlíků jako paparazziové, do zapadlého Jiříkova uprostřed jesenických kopců na Bruntálsku turisté sotva zamíří. Spíš sem omylem zabloudí, a pokud nemají rádi drsnou romantiku, raději zase šlápnou na plyn.
Šedivý rozmlácený kostel jako z hnědouhelného hororu, pět chalup, ubytovna, řezbářská dílna, ale hlavně pár popraskaných bytovek. A právě kolem nich se proháněl na motorce Pavel Liška alias Michael Jackson v šest let staré hořké komedii Bohdana Slámy s názvem Divoké včely.
Dnes tu po filmařích zbyl už jen vybetonovaný plácek před jednou z bytovek. Stál na něm dřevěný stánek s potravinami, ve kterém rozlévala panáky Tatiana Vilhelmová v roli Božky.
* Podle filmu se v Jiříkově na Bruntálsku pije zelená, ale ve skutečnosti je tu oblíbenější tuzemský rum
"Původně bylo v plánu, že by se natáčelo v mém krámku se smíšeným zbožím, ale neodpovídalo to scénáři,“ vypráví mladá prodavačka Jaroslava Neumannová. Ve filmu si pod dohledem rázného hajného Jaroslava Duška zahrála jednu z lesních dělnic, které víc konzumují peprmintový likér, než pracují.
"Ve skutečnosti to byla zelená obarvená voda, kterou jsme s ženskými před kamerou popíjely, ale jednou se kdosi spletl, já přičichla ke skleničce a zašeptala: Holky, to je opravdová zelená. Tak jsme nezaváhaly!“ směje se.
Právě peprmintový likér je jedním z motivů filmu, dostal se i do podtitulu snímku: "Dáme po zelené a svět nám zrůžoví. Aspoň na chvíli.“ Jiříkovští si ale se zelenou připíjejí jen při vzpomínce na natáčení, jinak je tu v kurzu spíš lahvová desítka a tuzemský rum.
* Všední život obyvatel Jiříkova je k nerozeznání od toho filmového. Ráno se všichni setkají v obchůdku při čekání na pekaře, odpoledne se sedí před bytovkami a vášnivě debatuje.
Místní chlapi si poprvé přiťuknou už v osm ráno před obchodem, to totiž celá vesnice netrpělivě vyhlíží pekaře, přitom se proberou drby, které se nashromáždily přes noc, a pak se rozejdou. Kdo má práci, zamíří do lesa, kdo přežívá na mateřské nebo na podpoře, vrátí se domů k televizi.
Divoké včely se v Jiříkově točily víc než měsíc a zahráli si v nich skoro všichni obyvatelé. Špunti, kteří tehdy pobíhali za motorkou Majkla Džeksna a loudili po něm žvýkačky, už dnes sami potají zkoušejí řídit škodovky a žigulíky svých rodičů.
Nejvíc legrace prý bylo při práci na vrcholné scéně na bále v místním kulturáku, která se točila celé čtyři dny za asistence opravdové vesnické kapely s názvem Pohodovka.
* Také Vojtěch Ilkiw si v Divokých včelách vystřihl malou roličku. Objektiv kamery ho nerozptyloval, jeho tvář můžete najít i na snímcích slavného fotografa Jindřicha Štreita.
Přesto jsou někteří jiříkovští občané z výsledku filmu dodnes trochu rozmrzelí. "Některým vadí, že se do filmu nedostala právě ta scéna, ve které hráli. A hlavně chalupářům se nelíbí, že vesnice vypadá ve filmu podstatně hůř než ve skutečnosti. Ale nakonec jsou všichni rádi, že se tu točilo, protože si aspoň přivydělali nějaké peníze a byla tu zábava,“ říká Vojtěch Ilkiw. Můžete ho vidět na plesové scéně ve výrazně modrém saku, za což si dodnes občas vyslechne závistivou přezdívku "mafián“.
JZD bez hvězdy
Nad zoraným polem polehává ranní opar, navlhlá sedlčanská silnice se kroutí nalevo a hned zase napravo. Tudy vozil pan Pávek s Otíkem Rákosníkem vejtřaskou cement z Berouna, tady doktora Skružného předjížděl papundeklový trabant a tady v zatáčce havaroval, když se kochal. Z rádia se osudově rozezpívá Hana Zagorová se Standou Hložkem, vjíždíme do malebné střediskové vesničky Křečovice.
Od poloviny 80. let, kdy tu poprvé vystoupil z auta režisér Jiří Menzel, se toho změnilo pramálo. Na dohled jsou vrata Otíkovy chalupy, naproti hřbitov, kde kameník vytesával náhrobky pro nové nebožtíky z pelhřimovského krematoria, uprostřed náves, kde se při pouti roztáčel řetízkový kolotoč a z amplionu hulákal Michal David, že "tohle dítě jednou bude šoumen!“.
Chybí jen železná vjezdová brána s hrdým nápisem JZD Mír a obří rudou hvězdou. Že by oběť porevolučních změn? "Ale kdepak, kdysi o ni zavadil jeden zbrklý družstevník, který zapomněl sklopit korbu u náklaďáku. Občas někdo navrhne, ať se to postaví znovu, ale zatím na to nedošlo,“ říká starosta František Vondra. Hlavou obce byl už v době, kdy se v Křečovicích natáčelo, a v poslední době ho prý láká myšlenka filmové slávy využít.
* Slavnou bránu JZD Mír už ve středočeských Křečovicích nenajdete, před lety ji strhl nešikovný družstevník
"Snad bychom mohli vyhradit jednu místnost a zbudovat v ní malé muzeum s fotografiemi,“ přemýšlí opatrně.
Vesničko má středisková však není jediný film, který se v Křečovicích narodil. "Na konci šedesátých let se tu točil Farářův konec a později ještě televizní film Není sirotek jako sirotek. A to není všechno, v nedaleké obci Radíč vznikla Zdivočelá země a loni v zimě se v okolních vesnicích točil aktuální seriál Hraběnky,“ vypočítává starosta.
A zastavili se tu i dokumentaristé, vždyť na místním hřbitově je pohřben hudební virtuos Josef Suk.
Jatýrka pro Hrušínského
Prakticky vůbec se nezměnila vila rostlináře Jaromíra (hrál ho Oldřich Vlach strkající vyhořelé sirky do krabičky), okapy jsou pořád natřené zářivě nazeleno. "Kdyby se tu nějaký potulný malíř zase objevil a potřeboval tu zelenou trefit, trochu barvy mi ještě zbylo,“ směje se skutečný majitel vilky Antonín Sedlák.
Z natáčení si vzpomíná hlavně na to, že Marián Labuda ve skutečnosti vejtřasku řídit neuměl, a tak se s ní učil popojíždět přímo na návsi. "Většinu scén filmaři nakonec pořídili tak, že oba hlavní herce posadili do korby přimontované na vlek a s tím je tahali po silnicích.“
"Jestli chcete trefit ty okapy, tak mi kapku zelený barvy ještě zbylo..."
Slavná komedie se v Křečovicích natáčela celé jaro i léto. Kdo z místních nehrál v komparzu na pohřbu nebo na tancovačce, alespoň vypomáhal technikům s rekvizitami. "Náš děda zedník postavil ten legendární sloupek, který pak ve filmu porazil pan Labuda. I holubník pocházel od nás!“ vypráví Ludmila Zemanová, na jejímž dvorku se zrodila oblíbená scéna, kdy Rudolf Hrušínský a Evžen Jegorov popíjejí pivo ze sedmého schodu.
Dvorek stále sousedí se hřbitovní zdí, výhled však dávno zakryl vzrostlý ořešák: "Natáčelo se v dubnu a v televizi zrovna běželo mistrovství světa v hokeji. Z toho zabitého králíka jsem uvařila polévku, jatýrka si vzal pan Hrušínský,“ vypráví paní Zemanová.
Na dvorku paní Zemanové se točila oblíbená scéna s pivem ze sedmého schodu.
Na premiéru komedie se v roce 1985 obyvatelé Křečovic vypravili autobusem do pražského kina Sevastopol. Nadšeni byli všichni až na jednu výjimku z vedlejší vesnice. Místní vysvětlují: "Tam totiž skutečně žijí sedláci Rákosníkovi, kteří dost těžce nesli neúmyslnou shodu jmen se zaostalým Otíkem.“