Není to sice žádný impresionismus, pouhé obrysy budov, ale přesto s trochou fantazie rozeznávám chebský Špalíček a chrám svatého Mikuláše. Největší českou velkoplošnou malbu vytvořil v roce 2025 na logistické hale Panattoni Park Cheb umělec Dmitrij Proškin, známý i pod přezdívkou ChemiS.
Pomaloval plochu šest tisíc metrů čtverečních, což je – uznávám – ne úplně snadno představitelné. Nicméně když jedete okolo po dálnici, míjíte 700 metrů stěny pomalované „domečky“. To už snad představitelné je. Zrod nápadu komentoval projektový manažer investora, firmy Accolade, Tomáš Mile stručně: „Cheb má nádherné historické jádro, které bývá někdy opomíjené.“
Jízda rekordním metrem v Kyjevě. Osm stanic, kde se vyplatí vystoupit |
Hala se tak stala vlastně jakousi reklamou na nejzápadnější české okresní město. I pan ChemiS docela zajímavě vyprávěl, že tvorba obří malby nebyla žádná legrace. „Bylo nutné využívat dva druhy plošin, protože ty běžné nedosahovaly výšky muralu (patnácti metrů – pozn. red.),“ popisuje umělec.
A teď na opačný konec republiky. Nepřehlédnutelná je i Madona Ostravica amerického výtvarníka Nilse Westergarda. Krasavice zdobí od roku 2016 zeď domu v sousedství dlouho chátrajícího a pak opraveného ostravského obchoďáku Ostravica-Textilia v ulici 28. října. Můj nejoblíbenější mural.
Dívka měla bezpochyby upozornit na stav této ikonické budovy. V bývalém obchoďáku má vzniknout kulturní centrum. Umělec obraz vytvořil za víkend, což je také obdivuhodné, ale už jsem si i jinde všiml, že muraly vznikají poměrně rychle. Není divu, když jsou velkoplošní malíři limitováni počasím.
Jů & Hele z Poděbrad
Chodit a poznávat muraly je dobrodružství. Neexistuje žádný komplexní muralový průvodce (snad jím může být trochu tento text) a je to spíš náhoda, že na ně narazím. A je to i otázka štěstí, protože mnohé z nich na zdi vydrží jen určitý čas.
Náhodou jsem narazil i na další svůj oblíbený kousek, malbu anglického krále Eduarda VII. v Denisově ulici v Olomouci od portugalského umělce, který si říká Mr. Dheo. Král ale místo žezla drží mobil se selfie tyčí. Zůstal tam po streetartovém festivalu. Možná provokativní kritika overturismu…
Dvě olomoucké budovy zdobí po 8. ročníku StreetArt festivalu obří grafitti. Jedním z nich je britský král Eduard VII. se selfie tyčí, jak se fotí mobilem na budově v proluce rušné Denisovy ulice v centru města.
V Česku se také koná už 20 let i streetartový festival Město=Galerie a člověku nedá velkou práci narazit na pomalované stěny, které vznikly v souvislosti s touto akcí. Jsou k vidění ve středočeských městech, mimo jiné Čáslavi, Nymburku, a také Poděbradech, kde jsem narazil na „legální graffiti“ jako poctu výtvarníkovi Stanislavu Holému.
Holý byl spojen s estetikou Studia Kamarád v československé televizi, ano, je to táta plyšových postav Jů a Hele. Poděbradského Jů a Hele namalovala umělecká dvojice Cops & Poet na zeď na břehu Labe u místního mostu.
Přetřený Lennon
Nejslavnější český mural je ovšem bezpochyby pražská Lennonova zeď na Kampě. Chodím k ní rád číst si tam verše a vzkazy a vždycky mě překvapí, jak je poměrně často přemalovaná. I těch portrétů velkého Beatla už jsem tam zažil několik a dnes má Lennonova zeď dokonce i svůj vlastní obchod s „merchem“ v přilehlé zahradě.
Lennonova zeď má ale docela zajímavou historii, protože vznikla dávno před zavražděním Johna Lennona, už v 70. letech jako místo různých protirežimních vzkazů. Mimochodem, v roce 2014 přetřeli streetartoví umělci, kteří si říkali Pražská služba, celou zeď nabílo.
Nechali tam jen nápis Wall Is Over. Chtěli tím sdělit, že začíná nová éra a příležitost pro mladé umělce. I když to dokonce vyšetřovala policie, nakonec případ odložila. V dnešním postmoderním světě platí, že bílý mural, taky mural.
