Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvLokálka Otrokovice – Zlín – Vizovice přímo navazuje na Severní dráhu císaře Ferdinanda (KFNB). Její vznik byl trochu složitější, protože po výstavbě Ferdinandky v roce 1841 v Otrokovicích vlaky nestavěly. Otrokovičtí se dočkali až o 41 let později (1882), kdy u města vznikla alespoň skromná zastávka. Pak už to šlo ráz na ráz.
 |
Občané Vizovic, tedy města ukrytém hluboko v podhůří Bílých Karpat, začali usilovat o moderní spojení s okolním světem. Vizovičtí mezi sebou nastřádali částku 30 tisíc zlatých, aby mohli složit zálohu na projekt a přípravnou dokumentaci. Jen díky tomu vznikla společnost Místní dráha Otrokovice – Zlín – Vyzovice (podle tehdejšího pravopisu) se sídlem ve Vídni. Koncesi na zbudování tratě získali v roce 1898 Emil Jannowitz v Kroměříže a Emil Török z Budapešti.
Otrokovická zastávka se mezitím změnila ve čtyřkolejné nádraží, a tak nic nebránilo tomu, aby se vlaky rozjely až do Vizovic. Slavnostní zahájení provozu na 24 kilometrů dlouhé dráze se konalo 8. října 1899. Provoz zajišťovala KFNB, po jejím zestátnění pak státní dráhy.
Dráha prvních třicet let připomínala klasickou venkovskou lokálku. Rychlost na trati byla stanovena na 30 km/h, na tři páry smíšených vlaků stačily dvě lokomotivy pozdější československé řady 310.1. Ovšem brzy měl přijít radikální zvrat.
Mapa trati z Otrokovic do stanice Zlín střed
Baťa a jeho motoráky
Zlínská firma Baťa se od svých skromných začátků v roce 1894 postupně stala největším průmyslovým koncernem v zemi. Není proto divu, že Baťa skoupil akcie dopravní firmy, její název změnil na OZVD, tedy Otrokovicko-zlínsko-vizovickou dráhu, a sídlo přesunul z Vídně do Zlína.
Tomáš Baťa a jeho následovník Jan Antonín Baťa měli s dráhou velkolepé plány. V první řadě potřebovali dostat svoje zaměstnance z okolních obcí do práce rychle a levně. Začali tedy modernizovat vozový park. Kromě silnějších lokomotiv řady 422.0 nechali v Kopřivnické vagónce vyrobit speciální osobní vozy Ci lehké konstrukce. Přestože to byly vagony 3. třídy, měly, na rozdíl od srovnatelných vozů ČSD, polstrované sedačky. Navíc se díky jednoduchému mechanismu opěradlo dalo snadno otočit, takže cestující seděli pokaždé ve směru jízdy.
Vagon Ci 110 vyrobili v Kopřivnické vozovce pro Otrokovicko-zlínsko-vizovickou dráhu jako poslední
Na konci roku 1931 Baťa pro OZVD nakupuje první motorový vůz, Věžák M120.401, který o pár let později doplnily další dva kusy M120.402 a 403. Ty byly zkonstruovány pro rychlost 70 km/h, a tak se staly nejrychlejšími motoráky svého druhu u nás. Stejně jako přípojné vozy měly i Věžáky polstrované sezení. Vlaky na Baťově dráze vlastně suplovaly dnešní MHD.
Baťa samozřejmě propagoval myšlenku přímého spojení Zlína s Prahou. Pro tento záměr nechal vyrobit motorový vůz M232.901 „Modrý Expres“, který v mnohém předčil i daleko později vyráběné rychlíkové motoráky pro státní dráhy.
Motorový vůz M140.403 Otrokovicko-zlínsko-vizovické dráhy vyrobila Vagónka Kopřivnice v roce 1937. Byl nejrychlejším Věžákem na československých kolejích, dosahoval rychlosti až 70 km/h.
Zhacené plány
Navazující a blízké tratěKroměříž – Hulín (připravujeme) Hulín – Valašské Meziříčí (připravujeme)  |
Baťové navíc chtěli stávající lokálku využít pro nové spojení západu a východu Československa. Mrzelo je totiž, že Zlín neleží na žádné významné trati. Chtěli propojit Moravskou západní dráhu (Česká Třebová – Prostějov) novým úsekem s tratí Tovačov – Kojetín – Kroměříž, pokračovat novostavbou do Otrokovic a z Vizovic vybudovat novou trať do Horní Lidče, která by pokračovala přes Púchov až do Žiliny.
Trať z Vizovic se dokonce začala v roce 1935 stavět, nicméně začala druhá světová válka a práce se po šesti letech zastavily. V době míru se sice dělníci do Karpat vrátili, ale už to byl slabý odvar předválečného nadšení. Konec všem nadějím vzalo znárodnění Baťových závodů a nakonec únor 1948. Z rozhodnutí Státního úřadu plánovacího se v roce 1951 stavba navždy přerušila. Velká část tělesa dráhy z Vizovic do Pozděchova, včetně propustků a mostků, ale stojí stojí dodnes.
OZVD byla samozřejmě znárodněna spolu s Baťovými závody. Ránu do týla dostala po přejmenování Zlína na Gottwaldov v roce 1949. I když vlastně na tak docela. Všude se zmínky o Zlínu musely vymazat, ale na dráze byl asi jiný svět. Hlavní zlínské nádraží (dnes Zlín střed) si udrželo název Gottwaldov-Zlín až do normalizace. O Zlín ve jméně stanice přišla až v roce 1976.
Nádraží Gottwaldov-Zlín 3. ledna 1949 po přejmenování města. Název Zlín paradoxně vydržel ve jménu stanice až do normalizace, na Gottwaldov střed se nádraží přejmenovalo až v roce 1976.
Pravidelnou dopravu mezi Otrokovicemi, Zlínem a Vizovicemi dnes zajišťují České dráhy. V létě 2025 se na trati poprvé po mnoha letech objevil vlak složený ze dvou historických motorových a jednoho přívěsného vozu spolku Kroměřížská dráha. Hlad po podobné akci byl vidět téměř na každé zastávce, ve Zlínském kraji jsou totiž nostalgické jízdy zatím v plenkách.
S lokálkou do Vizovic má současná Správa železnic velké plány. Celá trať se má elektrifikovat, úsek z Otrokovic do stanice Zlín střed navíc zdvoukolejnit. Úrovňové přejezdy má dokonce nahradit 200 metrů dlouhý tunel. Čas od času se objevují myšlenky dostavět trať z Vizovic až do Horní Lidče, ale pravděpodobně jde jen o sen železničních nadšenců.
Trať z Otrokovic do stanice Zlín střed si můžete projet za 2 a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvVzhůru do Zlína
Naši jízdu Hurvínkem M131.1454 spolku Kroměřížská dráha začínáme v Otrokovicích. Původně malé město se vzmohlo na začátku 30. let 20. století, kdy Tomáš Baťa koupil na jeho okraji 500 hektarů pozemků a vybudoval na nich několik továren, letiště, přístav a také desítky typických baťovských domků pro svoje zaměstnance. V roce 1939 se dokonce jméno města změnilo z Otrokovic na Baťov. Po sedmi letech se všechno opakovalo, ale v opačném pořadí.
Asi největším lákadlem města je baťovská architektura, po stopách Tomáše Bati vede po Otrokovicích dokonce naučná stezka. Prohlédnout si můžete také Muzeum motocyklů Harley-Davidson, čas od času se otevírají dveře soukromého muzea automobilů značky Praga.
Stanice Otrokovice
Vyrážíme z otrokovického nádraží. Za výpravní budovou se trať lokálky odpojuje od Severní dráhy císaře Ferdinanda a stáčí se vlevo. Úrovňově kříží třídu Osvobození a přimyká se k silnici I/49, kterou bude kopírovat až do Zlína.
Je vidět, že Baťova dráha opravdu sloužila v průběhu času jako místní MHD. Zastávky vznikaly průběžně podle toho, kde v které lokalitě vznikly nové továrny nebo obchodní zóny. Třeba zastávka Otrokovice-Trávníky slouží až od roku 1993, zastávka Zlín-Malenovice zast. od roku 1949 a zastávka Zlín-U mlýna též od roku 1993.
Výletní souprava Kroměřížské dráhy ve stanici Zlín střed
Jednou z mála původních stanic je Zlín-Malenovice, která pamatuje počátek dráhy. Z ní se také můžete vypravit na malenovický hrad. Za běžných okolností byste mohli navštívit několik expozic, ale v roce 2025 byl hrad kvůli rekonstrukci uzavřen a pro návštěvníky by se měl otevřít až v roce následujícím.
Stanice Malenovice (dnes Zlín-Malenovice) na dobové pohlednici
Turistické cíle podél tratě 311 |
Pod hradem najdete sirnatý pramen. Těch je ostatně v okolí Zlína hned několik, další třeba v místní části Slanice, zhruba 1,5 kilometru od zastávky Zlín-Louky. V poslední době ovšem pramen ztrácel na síle.
Od zastávky Zlín-Prštné se před soupravou Kroměřížské dráhy začíná objevovat typická silueta Zlína – cihlové výrobní budovy a mezi nimi dominanta, objekt číslo 21, tedy Baťův mrakodrap. Díky komentovaným prohlídkám, které organizuje Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, si můžete celou monumentální stavbu, ve které dnes sídlí krajský úřad, podrobně prohlédnout, a to včetně Baťovy pojízdné kanceláře.
Další baťovskou expozici najdete v budově 14. Tam je k vidění expozice Princip Baťa a řada krátkodobých výstav. Navštívit můžete také perlu světového funkcionalismu – Památník Tomáše Bati. Budova ze skla a železobetonu vznikla jen rok po továrníkově tragické smrti.
Po modernizaci tratě podobná malebná drážní zákoutí beze stopy zmizejí.
Kousek od památníku najdete Infopoint baťovského bydlení, kde se dozvíte všechno o nadčasovém projektu zaměstnaneckých domků. A pokud byste měli už dost baťovského Zlína, doporučujeme návštěvu zlínského zámku s Galerií Václava Chada nebo speciálního Muzea map.
Naši dnešní krátkou jízdu z Otrokovic končíme ve stanici Zlín střed. Jako hlavní nádraží krajského města to tu ovšem příliš nevypadá. Ze změti pozdějších přístaveb na nás juká původní staniční budova z roku 1899, v okolí se potloukají pochybné existence. Trocha noblesy a funkcionalismu by této stanici rozhodně neškodila.
Vizualizace nové výpravní budovy vlakového nádraží ve Zlíně (duben 2025)
A proč jsme nenatočili trať v jednom tahu až do Vizovic? Mimořádné vedro onoho letního dne nám na čele motoráku několikrát vypnulo kameru. Ale nebojte se, nakonec se zadařilo, v některém z příštích dílů vám ukážeme jízdu z Vizovic zpátky do Zlína.
