Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvO vybudování železniční tratě se obyvatelé Humpolce snažili dlouho. Původně se uvažovalo, že přes město povede trasa Rakouské severozápadní dráhy, která ovšem nakonec město v roce 1871 minula a zamířila si to přes Havlíčkův, tehdy Německý Brod. Humpolec se ovšem nevzdal a v roce 1888 vzal příslušné úřady opět útokem. Úspěšně.
 |
Místní honorace, kde nechyběl například ani opat nedalekého želivského kláštera, založila společnost Místní dráha Německý Brod – Humpolec, která v červnu 1893 získala koncesi ke stavbě 25 kilometrů dlouhé tratě. První slavnostní vlak do Humpolce dojel už za rok, 1. září 1894.
Dopravu provozovala na účet vlastníka Rakouská severozápadní dráha a po jejím zestátnění rakouské státní dráhy. V soukromých rukou se lokálka udržela až do roku 1925, kdy ji Československo zákonem zestátnilo.
Mapa trati 237 mezi Havlíčkovým Brodem a Humpolcem
Dlouhá léta akcionáři uvažovali, že by se trať mohla prodloužit až do Pacova, v roce 1930 měl parlament na stole dokonce návrh zákona, který by to umožňoval. Vlaky ale nakonec dál, než do Humpolce nikdy nedojely a stavba dálnice D1 tyto plány pohřbila definitivně.
Navazující nebo blízké tratěHavlíčkův Brod – Jihlava (připravujeme)  Stará Tišnovka, Havlíčkův Brod – Žďár nad Sázavou (zaniklá) Světlá nad Sázavou – Zruč nad Sázavou (připravujeme) |
Jedno prvenství ovšem dráze do Humpolce nikdo neodpáře. Byla jednou z nemnoha, kde začaly jezdit takzvané kolejové autobusy, předchůdci dnešních motoráků. Zrychlila se tak jízdní doba a zároveň mohl stoupnout počet spojů. Zatímco v roce 1928 jízdní řád uváděl 5 párů osobních vlaků, o devět let později jich jezdilo už 9, z toho pět motorových.
Dnes se po humpolecké lokálce prohánějí vesměs osobní vlaky Českých drah. Soukromí dopravci se na trať dostali hlavně při likvidaci kůrovcové kalamity, občas se do Humpolce vypraví výletní vlaky. Jedním z nich byla souprava společnosti Kladenská dopravní a strojní vedená Bardotkou 751.115, která na Vysočinu zavezla britské fanoušky netlumeného zvuku této ocelové krasavice.
Projeďte si lokálku do Humpolce zrychleně za 4 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvVysočina žije
Naši jízdu speciálním zážitkovým vlakem začínáme ve stanici Havlíčkův Brod. Výpravnou výpravní budovu Severozápadní dráhy z roku 1871, která byla postavena paradoxně kolmo na koleje tady už ale nehledejme, v 70. letech 20. století byla zbořena a nahrazena nádražím v bruselském stylu.
Město Havlíčků Brod má pro svoje návštěvníky řadu lákadel. Za pozornost stojí především památkově chráněné centrum s Havlíčkovým náměstím a historickými měšťanskými domy. Navštívit můžete také renesanční Havlíčkův dům, který patřil jeho rodině až do roku 1880. Teď v něm sídlí expozice Muzea Vysočiny. Prohlédnout byste si měli i zbytky středověkého opevnění.
Odbočka místní dráhy od hlavní tratě
Vyrážíme z havlíčkobrodského nádraží. Po několika stech metrech se koleje lokálky odpojují od hlavní tratě do Kolína a zamíří k jihu. Prosmýkneme se podél vodní nádrže Žabinec, za níž nás čeká první zastávka Dolík, která na lokálce vznikla až v roce 1993.
Ze zastávky Petrkov můžete za pár minut dojít k zámečku, kde v minulosti žil český básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek. Dnes v budově sídlí expozice Památníku národního písemnictví.
Ve stanici Lípa se souprava Kladenské dopravní a strojní musí vykřižovat s pravidelným spojem ČD. Za zastávkou Radňov by se náš vlak poprvé zanořil do hustého lesa, nebýt ovšem nedávné kůrovcové kalamity. Teď koleje vedou po pasekách a při pohledu z okna nám nezbývá nic jiného, než věřit, že se příroda na Vysočině zase vzpamatuje.
Tady býval před lety hustý les
Turistické cíle podél trati 237 |
Ze stanice Herálec se můžete podívat hned ke dvěma zámečkům, které si ovšem prohlédnete nejspíš jen zvenčí. Jak v Úsobí, tak v Herálci totiž fungují luxusní hotely.
Ač se to z vlaku nezdá, zastávka Slavníč stojí jen kousek od dálnice D1. Koleje v oblouk za zastávkou jsou od hlučící dopravní tepny pouhých 100 metrů.
Kamenice u Humpolce se honosí kamennou čekárnou, která vznikla současně se zprovozněním zastávky v roce 1928. Nedaleko od ní láká k návštěvě malé železniční muzeum Romana Macha. Na konci obce najdete expozici hlavně zabezpečovací techniky. K návštěvě je lepší se objednat dopředu. Kousek od muzea stojí westernové městečko Stonetown, kde se můžete dotknout opravdového Divokého západu.
Pokud vystoupíte v zastávce Plačkov a najdete za vsí žlutou turistickou značku, dojdete po třech kilometrech ke zřícenině hradu Orlík (neplést se stejnojmenným zámkem). Gotický hrad pochází ze druhé třetiny 14. století, už v roce 1560 je uváděn jako pustý, což se v další desetiletích příliš nezměnilo. Dnes je zřícenina zpřístupněna veřejnosti, dá se vystoupat na hradní věž a rozhlédnout se po okolí.
Smíšený vlak na trati mezi Havlíčkovým Brodem a Humpolcem. Snímek pochází z údobí cca 1926 až 1932, tedy před zavedením tlakové brzdy, neboť lokomotiva 422.0 nemá kompresor. Za lokomotivou je osobní vůz 3.třídy řady Ci, pak vůz poštovní řady Fk a vůz služební Ddk lokálkového typu. Následuje souprava nákladních vozů. Rychlost smíšeného vlaku byla jen 25 km/h.
Vlak Kladenské dopravní a strojní ale pokračuje dál. Za Plačkovem nás vlastně čeká už jen koncová stanice Humpolec. Za nádražím je stále poměrně rozsáhlý vlečkový systém, tam jsme se ale s poměrně dlouhou soupravou už nedostali.
Kam se ale dostanete snadno je město Humpolec. Směrem k dálnici vás čeká Muzeum vah, přístupné ovšem jen po telefonické domluvě. Cestou do centra potkáte nejprve Hliníkárium, které vzniklo po úspěchu filmu Marečku, podejte mi pero. Právě tam totiž (ne)vystupuje postava Hliníka, který se odstěhoval do Humpolce. A protože se turisté na Hliníka ptali, vznikla tato speciální expozice, která slavná filmový hit připomíná.
Motorový vůz M296 u dnešní zastávky Slavníč
Na Horním náměstí stojí budova Muzea dr. Aleše Hrdličky, pojmenovaného podle slavného humpoleckého rodáka, světoznámého antropologa. Uvidíte v něm antropologickou expozici s mnoha interaktivními exponáty a například i sochu neandrtálce v životní velikosti. Dále pak národopisnou expozici, Hrdličkovu a indiánskou expozici a pohádkovou expozici loutek.
Na Humpolec se můžete podívat také z výšky. Jednou z věže kostela svatého Mikuláše, podruhé z rozhledny Bernard. Máte pravdu, je opravdu pojmenovaná po známém majiteli pivovaru. Ostatně i ten zve na prohlídky.
Příjezd do koncové stanice Humpolec
V neposlední řadě je v Humpolci k vidění městský skanzen Zichpil. Stejnojmenná čtvrť bývala kdysi částečně židovským městem. V historických budovách se seznámíte s životem místních obyvatel na přelomu 19. a 20. století. V širším okolí města pak doporučujeme navštívit klášter v Želivi, krásnou kamennou přehradu Sedlice nebo nedávno zrekonstruovaný zámek v Červené Řečici.
Kraj Vysočina možná nemá tak široký výběr turistických lákadel, když si ale svůj výlet dobře naplánujete, nouzí o zajímavé cíle trpět nebudete. A pokud se vydáte na cestu po humpolecké lokálce, stačí si zapamatovat obsah tohoto článku.
