Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvKdyž v roce 1880 začala stavební firma Schön & Wessely, spolu s Hermannem rytířem von Schwind budovat trať z Čáslavi přes Žleby do dnešní Třemošnice s odbočkou do stanice Vrdy-Bučice, měla jednu hlavní myšlenku, propojit dráhou tři tamní cukrovary, umožnit tím jejich rozvoj a samozřejmě přijít k penězům.
 |
Navazující a blízké tratě |
Koncese z 9. března 1880 stanovila, že trať bude postavena jako vedlejší dráha normálního rozchodu s maximální rychlostí 20 km/h. Úřady dokonce koncesionářům povolily přimknout koleje ke státní silnici z Čáslavi do Chrudimi. Stavba musela začít do tří měsíců od udělení koncese a celá 17 kilometrů dlouhá trať měla být hotova nejpozději do tří let.
Jenže potenciál nové dráhy ucítila také Rakouská společnost místních drah (ÖLEG), a tak se už v průběhu stavby změnil majitel koncese. Její podmínky však naplněny byly, úsek Čáslav místní nádraží – Žleby s odbočnou tratí Skovice – Vrdy-Bučice byla zahájena 6. ledna 1881 a část Žleby – Třemošnice 15. února 1882.
Mapa trati Čáslav - Žleby - Třemošnice
Kromě cukrovarů ve Žlebech, Vrdech a Bučicích dráhu využívala také vápenka rodiny Kinských v Závratci, kam se surovina dostávala lanovou dráhou z lomů v nedalekých Prachovicích. Škoda, že se nepovedlo zrealizovat plán na prodloužení kolejí právě k trati do Prachovic nebo Vápenného Podola. Přitom koncové stanice od sebe leží necelých 5 kilometrů.
Na trati od počátku fungovala čilá osobní přeprava. Jízdní řád z roku 1918 ukazuje dva páry vlaků v celé trati a dokonce pět párů v relaci Skovice – Vrdy-Bučice. Ani to ale odbočku nezachránilo, do stanice Vrdy-Bučice byla pravidelná osobní doprava zastavena po roce 1960, v roce 1975 byla trať změněna na vlečku.
Souprava připravená k odjezdu do Třemošnice ze stanice Čáslav místní nádraží. Vyfoceno před rokem 1909. GPS: 49.9152853N, 15.3963772E
Na hlavní větvi do Třemošnice jezdí osobní vlaky dodnes. Ve všední dny dokonce jedenáct párů, zhruba ve dvouhodinovém taktu. Dopravu zajišťují motoráky řady 810 Českých drah. Zajímavě řešená úvraťová trať ale čím dál více přitahuje nostalgické a zážitkové vlaky. Jeden vypravila i společnost Valenta Rail, v čele s Bardotkou T478.1146.
Cestu po Třemošnické lokálce můžete absolvovat za 3 a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvKrajem cukru a vápence
Naši jízdu do Třemošnice začneme ve stanici Čáslav místní nádraží. ÖLEG se totiž nedomluvil s Rakouskou severozápadní dráhou na sdílení jednoho nádraží, a proto musela za kolejemi hlavní trati vzniknout ještě jedna staniční budova. Byla společná i pro dnes zaniklou trať do Močovic. První dva kilometry této dráhy se dochovaly dodnes jako vlečka, na jejím konci sídlí Muzeum technických zajímavostí s různorodou sbírkou kolejových vozidel, historických motoráků a traťových mechanismů, kterou vám muzejníci po předchozí domluvě určitě rádi představí.
Takto vypadal provoz na čáslavském místním nádraží ještě za provozu na močovické trati a ještě dlouho po jejím zrušení. GPS: 49.9155461N, 15.3960069E
Ještě před odjezdem vlaku si můžete prohlédnout samotnou Čáslav. Tamní historii vévodí Jan Žižka. Jeho ostatky se našly v roce 1910 v kostele svatého Petra a Pavla a dnes jsou vystaveny v Žižkově síni na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Na město se můžete z nadhledu podívat hned ze dvou vyhlídkových věží, navštívit můžete i Městské muzeum v centru nebo Národní zemědělské muzeum s expozicí zemědělské techniky na okraji.
Jen pár set metrů za nádražím se lokálka přimyká k silnici první třídy číslo 17. Asfalt je tak blízko kolejí, že dopravní značky mají svoje místo až za tratí. Tento zajímavý úsek měří 1,5 kilometru.
První část trati vede v těsné blízkosti silnice I/17
Na konci rovinky se trať stáčí vpravo a silnici úrovňově kříží. Po chvíli míjíme zastávku Vrdy-Koudelov a za čtyřmi oblouky potkáváme trať do stanice Vrdy-Bučice. Dnešní vlečka stále slouží, důkazem je manipulační vlak ČD Cargo s cisternami s ethanolem, který se vyrábí v areálu bývalého cukrovaru. Zastávka Skovice, ze které kdysi plnohodnotná trať vychází, má dnes podobu spíše tříkolejného předávacího kolejiště.
Těsně před Žleby přejíždíme zřejmě největší umělou stavbu na trati, ocelový most přes Doubravu. Jen pár metrů za ním se k nám zleva připojuje trať z Třemošnice. Ve stanici Žleby musí Bardotka vlak společnosti Valenta Rail objet, jinak bychom se dál nedostali. Žleby jsou totiž úvraťovou stanicí, kde musí vlak změnit směr jízdy.
Úvraťová stanice Žleby
Turistické cíle podél tratě 236 |
Od nádraží ke žlebskému zámku je to necelý kilometr. Původně gotický hrad byl v 19. století přestaven na romantický zámek. Tehdejší majitelé ho nechali obehnat novodobými hradbami s četnými věžemi, které měly evokovat vzhled středověkého hradu. Inspiraci pro přestavbu severního průčelí naopak čerpali v alžbětinské renesanci.
Zajímavostí je, že východní křídlo zámku sloužil už od konce 19. století jako prohlídková trasa pro veřejnost. Dnes stejnými místy vede I. prohlídkový okruh. Další unikátem zámku Žleby je zámecké divadlo, které se dochovalo i s původními kostýmy.
Projít se můžete i nádherným anglickým parkem, prohlédnout si umělý vodopád nebo zavítat do ukázkové obůrky za legendárními bílými jeleny. Od května do září se během komentovaného krmení s těmito ušlechtilými zvířaty setkáte na vzdálenost pouhých několika metrů.
Opouštíme stanici Žleby a pokračujeme v jízdě do Třemošnice. Po levé straně necháváme trať, po které jsme sem přijeli a využíváme koleje, které vedou vpravo. Dráha se musí vymanit z údolí Doubravy, proto v těchto místech stoupá.
Vlevo trať směr Čáslav, vpravo trať směr Třemošnice
Čeká nás zastávka Žleby zast. a stanice Ronov nad Doubravou. Právě v tomto malebném městečku se v roce 1847 narodil slavný český malíř Antonín Chittussi. Jeho jméno nese galerie ve vile od Františka Bílka nebo také romantické údolí říčky Doubravy, kterým byste se dostali až k Třemošnici nebo ještě dál k nádherné kamenné přehradě Pařížov.
Za Ronovem se před námi otevře panorama s majestátními Železnými horami. Z dálky vypadají jako malé kopečky, čím více se ale blížíme, tím více začínáme chápat, že máme co do činění s opravdovými horami.
Z dálky se Železné hory zdají jako malé kopečky, zblízka to jsou ale opravdové hory
Projedeme zastávkami Žlebské Chvalovice a Závratec a je tu konec naší dnešní cesty, stanice Třemošnice, původně Závratec-Třemošnice. I tady, na konci trati turista najde zajímavé cíle svých toulek. V první řadě Berlovu vápenku s muzeem vápenictví, hned vedle pak Zemědělské muzeum.
Pokud byste si chtěli protáhnout tělo po sezení ve vlaku, doporučujeme výšlap na nedaleký hrad Lichnice, tedy spíše zbytky hradu Lichnice. Od nádraží je to po červené značce „jen“ 2 a půl kilometru. Uvozovky jsme použili proto, že cesta vede převážně strmě vzhůru. Půjdete kolem Žižkova dubu, který patří mezi pět nejmohutnějších stromů u nás, průměr kmene přesahuje 9 metrů.
Fanouškům železnice určitě nemusíme doporučovat k prozkoumání zaniklou trať do Vápenného Podola, která je od Lichnice už jen pár kilometrů. Stejně jako my jistě objevíte dochované koncové nádraží, nákladovou rampu nebo romantický dvojmost uprostřed lesa.
Lokomotiva T478.1146 společnosti Retrolok ve stanici Třemošnice
V Třemošnici jízda zvláštního vlaku společnosti Valenta Rail skončila, koleje už dál nevedou. Nezbylo tedy nic jiného, než objet soupravu a stejnou cestou se vrátit do Čáslavi. Tu už jsme ale absolvovali bez přítomnosti kamer.
