Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvChudý kraj západní Moravy po železnici volal dlouho. V 80. letech 19. století nejprve Vysočinu proťala Českomoravská transverzální dráha mezi Táborem a Jihlavou. Teprve pak se vyplnil dávný sen i obyvatelům u hranic s Rakouskem. V roce 1898 vznikla dráha z Kostelce u Jihlavy do Telče, která byla o čtyři roky později prodloužena až do Slavonic. Zhruba ve stejnou dobu se začala stavět lokálka z dolních Rakous na sever. Trať ze Schwarzenau přes Waidhofen dorazila do Slavonic v roce 1903.
První roky provozu v monarchii se rozvíjely více než slibně. Vlaky ze Schwarzenau (česky Švarcenava) jezdily až do Kostelce. Stejně tak lokomotivy z výtopny v Telči obsluhovaly rakouskou část tratě. Jenže v roce 1918 najednou vznikly hranice a s nimi i problém.
 |
Vlaky od té doby končily z obou stran ve Slavonicích a cestující museli přestupovat. Slavonice tehdy obývali výhradně Rakušané, není proto divu, že trať na jih hojně využívali. Do Prahy bylo údajně rychlejší jet přes Švarcenavu a Gmünd než přes Kostelec a Tábor.
Blízké a navazující tratě |
Za druhé světové války připadla trať Německým říšským drahám. V roce 1945 sloužila lokálka pro evakuační vlaky z Vídně na území tehdejšího protektorátu. Něco podobného trať předtím ani potom nezažila, vlaky jezdily za sebou téměř na dohled.
Hned po osvobození byla zastavena pravidelná osobní doprava z Československa do Rakouska. Nákladní soupravy však občas na jih jezdily ještě další tři roky.
Další pohroma přišla po únoru 1948. Komunisté se samozřejmě báli, aby jim po nepoužívané trati neujel další vlak s emigranty, a tak nechali přímo na hranici vytrhat deset metrů kolejí. Občas se sice mluvilo o tom, že by bylo dobré trať do neutrálního Rakouska obnovit, ale pokaždé z toho sešlo.
Po roce 1989 trati opět svitla naděje. Podepisovala se memoranda, politici si třásli rukama, železniční fandové byli nadšení. V roce 2009 dokonce česká strana nechala za desítky milionů korun zmodernizovat stanici Slavonice. Na waidhofenském zhlaví se instalovala odjezdová návěstidla, kabely s elektřinou se natáhly až k hranici.
Unikátní snímek motorového vozu M132.0 na trati Kostelec u Jihlavy - Telč - Slavonice
Jenže v Dolních Rakousích se záhy změnila vláda, zájem o železniční spojení s Českem opadl a místo kolejí se z evropských dotací na rakouském území postavila cyklostezka. Češi se pak už přidali.
Úsek mezi Kostelcem u Jihlavy a Slavonicemi je naštěstí využívaný. V sezoně železnice vozí do České Kanady stovky turistů. Není divu, trať přece vede přes Telč, Dačice a Slavonice, trojici historických měst, které stojí za návštěvu. Běžný provoz zajišťují České dráhy, jednou do roka se na trati 227 objeví žlutá měřící drezína Správy železnic, aby zjistila stav kolejí. Jedné takové jízdy jsme využili i my s kamerou.
Trať z Kostelce u Jihlavy do Slavonic si můžete projet za 5 a půl minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvK jižní hranici
Naši cestu na jih začínáme ve stanici Českomoravské transverzálky Kostelec u Jihlavy (Wolframs-Cejl). Záznam jízdy začíná netradičně na cerekevském zhlaví. Měřící drezína EM 100 se potřebovala dostat na správnou kolej a posádka dostala od dirigujícího dispečera příkaz objet celou stanici.
Na jihlavském zhlaví se koleje dělí, ty vlevo vedou do Jihlavy, pravé pak do Slavonic. Projíždíme údolím Třešťského potoka, za zmínku stojí tříobloukový silniční most nedaleko zastávky Jezdovice, který pochází ze druhé poloviny 19. století. Je prý jeden ze tří nejstarších tohoto typu na Moravě. Ano, na Moravě. Trať sice vede krajem Vysočina a krajem Jihočeským, ve skutečnosti jsme už ale na historickém území Moravy.
Kamenný most v Jezdovicích
První větší stanicí je Třešť. Hned na nádraží najdete Muzeum Tesla. Netěšte se ovšem na drahé moderní elektromobily, nýbrž na tradiční české elektrotechnické výrobky. Otevřeno mají v turistické sezoně od jara do časného podzimu.
Turistické cíle podél tratě 227 |
Pracovníci muzea také zajišťují nepravidelné prohlídku zdejšího podzemní krytu S-7. Podzemní úkryt byl vybudován v roce 1974 pro velitelství Štábu civilní obrany Brno v případě válečného konfliktu. Ochránil by až 250 lidí nejen před chemickým útokem, ale i před radiací. Až do roku 2011 byl veden v režimu tajný.
Třešti se přezdívá město betlémů, tradice betlémářství tady vznikla na počátku 19. století. Okolo vánoc si můžete projít takzvanou Betlémskou cestu, kdy se pro veřejnost otevírají dveře téměř dvou desítek domácností. Betlémy si můžete prohlédnout také v místním muzeu nebo v expozici Betlémářského spolku.
Další muzeum najdete také přímo na nádraží, na zastávce v Hodicích je menší ze dvou Expozic místní dráhy Kostelec–Slavonice, které podél tratě existují. K prohlídce je třeba se dopředu objednat.
Z Hodic se můžete vypravit také k nedalekému hradu Roštejn. Po zelené turistické značce je to necelých šest kilometrů. Gotický hrad byl vystavěn v 1. polovině 14. století. Návštěvníkům jsou k dispozici dva okruhy a navíc i vyhlídka ze zajímavé sedmiboké věže.
Měřící drezína Správy železnic EM 100 ve stanici Telč
Renesance, kam se podíváš
Stanicí, kde musí měřící drezína Správy železnic zastavit, je Telč, první koncová stanice místní dráhy. První muzeum najdete opět v areálu nádraží. V objektu železničního depa je umístěna Muzejní expozice místní dráhy Kostelec–Telč–Slavonice, kterou znáte z našeho pořadu Muzea vonící párou. Pozor, přecházení kolejí ve stanici je zákonem zakázáno, z nádraží proto musíte jít delší cestou a trať podejít.
Turistické cíle podél tratě 227 |
Má cenu Telč, památku UNESCO, v rubrice Cestování představovat? Určitě už tam každý z vás byl. Kdyby ale přeci jen ne, vezmeme to aspoň stručně.
Telč je jedním z renesančních skvostů Vysočiny. Už na první pohled vás uchvátí náměstí Zachariáše z Hradce s ničím nenarušenou řadou historických měšťanských domů. Na jeho konci je nádherný renesanční zámek, kde se točila řada filmových pohádek. Telč si můžete prohlédnout hned z několika vyhlídkových věží, nahlédnout lze také do tamního podzemí. Doporučujeme také procházku zámeckým parkem nebo návštěvu Muzea techniky či pobočky Muzea Vysočiny.
Za Telčí se koleje přimykají k toku Moravské Dyje. Za zastávkou Slaviboř, na břehu Černického rybníka, mineme jednu železniční zajímavost, kterou vodní jeřáb určený pro zbrojení parních lokomotiv. Vzhledem k tomu, že se na trati každý rok pořádá akce Telčské parní léto, je jasné, že se zařízení využívá dodnes.
Ze zastávky Malý Pěčín se můžete vydat po naučných stezkách Meandry Dyje, Hajného Kázka a Okolím Dačic až ke karmelitánskému klášteru v Kostelním Vydří. Není to ovšem klasický turistický cíl pro rozjívené davy, ale spíše místo ztišení a usebrání. Kostel Panny Marie Karmelské je k modlitbám a tichému prohlédnutí otevřen téměř po celý den, k návštěvě zve také knihkupectví s bohatou nabídkou duchovní literatury.
Příští stanice – Dačice. Vítejte ve městě, kde vznikl kostkový cukr. Vynalezl ho v roce 1843 správce místní cukrové rafinerie Jakub Kryštof Rad. Inspirovala ho prý však jeho žena, která se poranila při sekání homole cukru. Aby se to už neopakovalo, dostala zanedlouho od svého muže dárek, krabici s cukrem ve tvaru malých kostek. Však také v Dačicích mají sochu kostky cukru v nadživotní velikosti, asi jedinou na světě.
O tom, jak to tehdy bylo, se můžete přesvědčit v renesančním dačickém zámku. Kromě běžné zámecké prohlídkové trasy si tam můžete prohlédnout také expozice Městského muzea a galerie.
Stanice Dačice na začátku provozu a dnes
A kdyby vám to nestačilo, zajděte do Leteckého muzea Viléma Götha přímo na hlavním dačickém náměstí. Nebudete věřit, kolik zajímavých exponátů v něm najdete. Třeba repliku kabiny britského letounu Mosquito. Ale nejen ji.
Máme i tip pro fanoušky vláčků. Naproti dačické nemocnici v Antonínské ulici najdete Železnici plnou páry. Na trati o rozchodu 600 mm a délce téměř 400 metrů se prohánějí dvě dieselové a jedna parní lokomotiva. Druhou parničku teď členové spolku dávají dohromady. Stačí prý zavolat či napsat a domluvit se na návštěvě.
Za Dačicemi opouštíme Vysočinu a vjíždíme do Jihočeského kraje, přitom se ale celou dobu pohybujeme po historickém území Moravy
Brána České Kanady
Za Dačicemi se trať stáčí mírně k západu. Vlastně už od Kostelce projíždí EM 100 Správy železnic místy, které postihla nedávná kůrovcová kalamita. Ještě před pár lety tady byl hustý les, dnes jenom planiny. Naštěstí většina postižených a vykácených míst postupně zarůstá.
Turistické cíle podél tratě 227 |
Vyjíždíme z někdejšího lesa, překonáváme kamenný viadukt u Dolního Bolíkova a po chvíli už shlížíme na cíl naší cesty, Slavonice. Toto historické město by se dalo nazvat Telčí v kapesním vydání, všechno je tady výrazně komornější. Menší, ale krásné je náměstí, chybí zámek a vyhlídkovou věž mají jen jednu.
Výrazně větší je ovšem zdejší podzemí, které si rozhodně nesmíte nechat ujít, tedy pokud se nebojíte stísněných prostor a nemáte problém s tím se případně maličko namočit. Místní podzemí je stále funkční gotický odvodňovací systém, kterým neustále protéká voda. Nemusíte se ale bát, vyfasujete holinky a gumový plášť a ještě než sestoupíte do podzemí, můžete si vyzkoušet, zda se do chodeb vejdete. Profil prohlídkové trasy je zhruba 150 cm na výšku a 50 cm na šířku. Za ten zážitek to určitě stojí.
Ve Slavonicích také najdete dvě muzea – městské a potom také Muzeum historie 20. století, které souvisí s pevnostním areálem za městem. Tam najdete několik opravených a zpřístupněných předválečných řopíků, včetně protitankových překážek nebo zachovalých pozorovacích a střeleckých průseků.
Výhled z konce tratě na Slavonice. Stejný pohled mívali do roku 1945 rakouští strojvedoucí, když přijížděli do Čech.
Další lákadlem může být třeba Muzeum samorostů, keramická dílna v nedaleké Maříži či základy středověké vesnice Pfaffenschlag. Tato osada byla vypálena za husitských válek a nikdy nebyla obnovena. Její zbytky odborníci odkryli až v roce 1958.
Vrchol turistického blaha můžete zažít na hradě Landštejn, který se tyčí nad stejnojmennou přehradou. Mohutnou kamennou stavbu založil po roce 1222 český král Přemysl Otakar I. jako strážní hrad k obraně zemské stezky a hranice s Rakouskem. V roce 1771 vyhořel, naštěstí nebyl nikdy zbořen. Z vysoké věže je nádherný výhled na celou Českou Kanadu. Ze Slavonic vás k Landštejnu přivede červená turistická značka, je to ovšem téměř dvanáct kilometrů.
Stačilo by jen pár set metrů a dojeli bychom do Rakouska
Protože musí žlutá měřící drezína EM 100 Správy železnic proměřit celou trať, vydáváme se ze stanice Slavonice až za odjezdová návěstidla směrem na Schwarzenau. Před prvním obloukem nás ovšem zastavuje červený terč a nesjízdná trať, přitom by stačilo jen pár set metrů a byli bychom na hranicích.
Slavonická lokálka má obří turistický potenciál. Může přivážet do Telče, Dačic i Slavonic tisíce návštěvníků, kteří budou mít chuť si jih západní Moravy prohlédnout. Naštěstí si to uvědomili i tamní politici, takže už dlouhou řadu let objednávají většinu vlaků do koncové stanice až z Havlíčkova Brodu.
