Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvŽelezniční trať spojující České Budějovice s Českými Velenicemi představovala jednu z nejdůležitějších tepen rakousko-uherské monarchie. Zatímco první koněspřežná dráha na kontinentu mířila z Budějovic na jih do Lince, tato trasa, budovaná jako součást ambiciózního projektu Dráhy císaře Františka Josefa (k.k. privilegierte Kaiser-Franz-Josephs-Bahn), měla za úkol propojit Vídeň s Prahou, a také s Plzní a Chebem přes jižní Čechy.
 |
Stavba úseku z Českých Budějovic směrem k rakouské hranici začala v roce 1868. Terén Třeboňské pánve a Novohradska sice nenabízel tak dramatické překážky jako Alpy, přesto museli inženýři bojovat s rašeliništi, četnými rybníky a podmáčenou půdou, což vyžadovalo rozsáhlé násypy a precizní odvodňovací systémy.
Úsek z Českých Budějovic do Plzně byl dokončen v září 1869, úsek z Budějovic do Českých Velenic pak o dva měsíce později. První vlak z Českých Velenic až do Prahy na dnešní hlavní nádraží dojel v prosinci 1871, Plzně do Chebu v roce následující a spojnice Českých Budějovic a Mezimostí (dnes Veselí nad Lužnicí) byla hotova dokonce až v létě 1874.
Mapa trati 199 z Českých Budějovic do Českých Velenic
Očekávání majitelů byla velká, nicméně hospodářské výsledky nové dráhy za nimi výrazně zaostávaly. Hlavně kvůli tomu, že jižní a západní Čechy v té době nepatřily k průmyslově rozvinutým oblastem, navíc tratě procházely náročným terénem a jejich výstavba i provoz byly náročné. Není proto divu, že KFJB byla v roce 1884 zestátněna, a to jako jedna z prvních železničních společností v monarchii.
Co se však tehdejším stavitelům opravdu povedlo, bylo vybudování dopravního uzlu s železničními opravnami v Gmündu na rakousko-českých hranicích. Železnice tam vyvolala tak masivní rozvoj, že na zelené louce v blízkosti nádraží vyrostla nová čtvrť. Zdejší opravárenský závod patřil k nejmodernějším v celém Rakousku-Uhersku. V roce 1907 zde dokonce jezdil jeden z prvních trolejbusů ve střední Evropě, spojující nádraží s centrem Gmündu.
Stanice Gmünd před rokem 1920
Před normálněrozchodným stávalo také nádraží úzkorozchodné železnice vedoucí do Groß Gerungs (Velkých Kerušic), Litschau (Ličova) a Heidenreichstein (Kamýku). V roce 1927 bylo nádraží zrušeno, ale úzkokolejka přes České Velenice jezdila až do roku 1951, kdy byly rakouské dráhy nuceny postavit přeložku po jižním břehu řeky Lužnice.
Zajímavostí je, že město České Velenice, jak ho známe dnes, v době vzniku tratě neexistovalo. Teprve po první světové válce, konkrétně v roce 1920 na základě Saintgermainské smlouvy připadlo celé nádraží nově vzniklému Československu. Rakouský Gmünd zůstal na pravém břehu Lužnice, na levém vznikly České Velenice.
Ne však na dlouho. Po mnichovském diktátu byly České Velenice připojeny k Německu pod názvem Gmünd III – Bahnhof. Na žádost Rudé armády byl 23. března 1945 tento důležitý železniční uzel, jímž proudily na východ německé zbraně, bombardovány americkým letectvem. Třicet letounů zasypalo nádraží, železniční dílny a okolí tisícem leteckých bomb.
Po válce byl provoz železnice obnoven, provoz a život ve městě však ochromila železná opona. Z mezinárodní magistrály se stal ostře sledovaný úsek v hraničním pásmu, kde každý cestující byl potenciálním emigrantem. Kontroly probíhaly v každém vlaku už daleko před Velenicemi.
Štokr 556.0506 v čele nákladního vlaku z Českých Velenic do Gmündu, 27. září 1979
Blízké a navazující tratěČeské Budějovice – Linz (zaniklá)  České Budějovice – Horní Dvořiště České Velenice – Veselí nad Lužnicí (připravujeme) |
Po roce 1989 se vlaky mohly opět svobodně rozjet i do Rakouska, kvůli značné odlehlosti však přeshraniční osobní doprava příliš nenarostla. Železniční opravny zkrachovaly v roce 2014 a od té doby je rozlehlý areál prázdný.
Klíčovým milníkem byla elektrizace, která v úseku České Budějovice – České Velenice proběhla v letech 2006–2010. Elektrický provoz do Nových Hradů začal v lednu 2009 a do Českých Velenic v červnu 2010. Současně byly modernizovány stanice a trať byla místy upravena pro rychlost až 100 km/h. V souvislosti se stavbou dálnice D3 byla dráha u Nových Hodějovic přeložena do výhodnější stopy.
Mezi Českými Budějovicemi a Českými Velenicemi dnes jezdí RegioPantery Českých drah. Často se tu však objevují také výletní vlaky soukromých dopravců. Jedním z nich, který si objednali rakouští železničáři u společnosti Rail System, jsme se svezli i my. Kdo by odolal netlumenému zvuku motoru K6S310 DR slavné Bardotky?
Cestu z Českých Budějovic do Českých Velenic můžete absolvovat za 4 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvZ ranžíru k Novohradským horám
Naši dnešní cestu nezačneme jako tradičně na klasickém nádraží, ale vyrazíme z budějovického seřaďovacího nádraží, po železničářsku z ranžíru. Až do Českých Velenic jedeme totiž jako soupravový vlak bez cestujících, a tak zajíždět k peronu nemá smysl.
V jihočeské metropoli určitě navštivte historické centrum města, vystoupejte na Černou věž, projděte se podloubími na náměstí Přemysla Otakara II., vydejte se podél Malše prohlédnout si městské hradby a nebo zavítejte i do Jihočeského muzea. Doporučujeme také výlet po stopách koněspřežky, která vedla do rakouského Lince.
Dráha císaře Františka Josefa prochází směrem na České Velenice mnoha oblouky.
Bardotka společnosti Rail System opouští ranžír a vydává se přímo na jih. Vpravo od nás vede trať do Lince (už parostrojní), ze které po pár kilometrech odbočuje dráha do Nového Údolí. Míjíme zastávku Nové Hodějovice a také místo, kde začíná jen pár let stará přeložka. Původní stopa dráhy vedla více vlevo, jenže kvůli dálnici D3 bylo nutné postavit zbrusu nový železniční most, čímž se trať narovnala a vlaky zrychlily.
Pod Budějovicemi se ovšem trať dost klikatí, opouštíme jižní směr a míříme na jihovýchod. Kam vás asi pozveme na zastávce Trocnov? Správně, do nedalekého rodiště Jana Žižky. Po modré turistické značce to jsou pouhé dva kilometry, z následující zastávky Radostice u Trocnova po červené dokonce jen kilometr a půl. Prohlédnout si můžete třeba základy Žižkova dvorce, památník slavného vojevůdce nebo jeho monumentální sochu. K návštěvě láká také zdejší archeoskanzen.
Stanice Borovany se do roku 1961 jmenovala Borovany-Trhové Sviny.
Turistické cíle podél trati 199 |
Další stanice jsou Borovany (do roku 1961 Borovany-Trhové Sviny). Ve městě najdete jeden z nejmenších klášterů u nás, který se proměnil v kulturní centrum. V někdejším sídle augustiniánů si můžete prohlédnout hned několik expozic, včetně té železniční. Pokud se vydáte od nádraží po červené turistické značce směrem do Trhových Svin a za rybníkem Jezero zahnete po lesní cestě vlevo, dojdete k Zoo Dvorec. Zařízení se specializuje na velké tygrovité šelmy, ale najdete tam více než 200 druhů zvířat.
Milovníci zvířat mohou vystoupit také v zastávce Hluboká u Borovan. Na dohled od kolejí totiž k návštěvě láká tamní Safari Resort, volná expozice zvířat, kde můžete pozorovat koně, velbloudy, lamy, osly, mini krávy či jaky. K dispozici je také offroad safari.
Uprostřed hlubokých lesů Novohradska přímo ve stanici Jílovice najdete Veteran Muzeum s více než stovkou exponátů. K prohlídce je však nutné se objednat předem. Souprava s dvoubarevnou Bardotkou Rail System v čele však ani tady nestaví, má před sebou úplnou zelenou vlnu.
Stanice Nové Hrady
Vystoupíte-li ve stanici Nové Hrady, nemáte zdaleka vyhráno. Od nádraží je to do města po turistických cestách celých 10 kilometrů, přímo po silnici o polovinu méně. Určitě neotálejte s návštěvou. Město se chlubí zámkem (ve správě Akademie věd ČR), veřejně přístupným hradem, po dohodě přístupným klášterem Božího Milosrdenství, ale také městským muzeem, zbytky středověkého opevnění nebo historickou kovárnou.
Za výlet stojí také nedaleké Tereziino či Terčino údolí. Toto romantické místo podél řeky Stropnice si ve druhé polovině 18. století zamilovala hraběnka Terezie Buquoyové a proměnilo ho v anglický park. Na jeho konci stojí tvrz Cuknštejn, kterou můžete znát třeba ze seriálu Ať žijí rytíři. Tvrz se v současné době rekonstruuje, ale můžete si ji prohlédnout aspoň zvenčí.
Do Českých Velenic nám zbývá už jen pár kilometrů přes temný les. Nejprve potkáme trať od Veselí nad Lužnicí a o chvíli později vlak společnosti Rail System přijíždí k nástupišti. Obří kolejová pláň dává dostatečnou představu o tom, jak to v těchto místech kdysi žilo.
Lokomotivy 475.1142 a 498.106 na točně českovelenických železničních opraven, 27. září 1979
Ve Velenicích si můžete objednat jízdu replikou historického trolejbusu. Za větším turistickým vyžitím však musíte za hranice, do Gmündu. Doporučujeme se svézt úzkokolejkou po jedné ze dvou tratí. Ve městě najdete také Muzeum skla a kamene, městské muzeum nebo vyhlášený aquapark.
Trať 199 si užijí hlavně ti z vás, kdo nemáte rádi davy lidí, pro ty je Novohradsko skvělou volbou. Zapomněli jsme připomenout, že zdejší kraj s navazujícím Třeboňskem je rájem pro cyklisty. Jen si v létě nezapomeňte přibalit repelent, zdejší rybníky, rašeliniště a hluboké lesy totiž lákají nejen turisty, ale také komáry.
