Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mapa východní větve Doupovské dráhy mezi Podbořany a Vilémovem u Kadaně
Doupovská dráha vznikala koncem 19. století v několika vlnách. První úsek mezi Kašticemi a Krásným Dvorem postavila společnost Kadaňské místní dráhy (Kaadner Lokalbahnen) v roce 1881. Úsek sloužil pro přepravu surovin do několika místních cukrovarů a také pro dovoz řepy do cukrovaru v Žatci. Proto se této dráze začalo říkat Cukrovarská.
O tři rok později byly koleje protaženy přes Vilémov u Kadaně až do Radonic. Tento úsek dostal přezdívku Uhelná dráha, Radonice a okolí totiž patřily do pětipeské hnědouhelné pánve. V polovině 19. století bylo součástí pánve zhruba 40 dolů. Nejdéle se těžilo v dole Františka u Radonic, a to až do roku 1959.
Třetí etapa prodlužování dráhy začala až v roce 1902 a vedla z Radonic u Kadaně do Doupova. Toto okresní město bylo po vysídlení německého obyvatelstva a vzniku vojenského prostoru srovnáno se zemí. Bohužel včetně železnice. O této části jsme natočili jeden díl seriálu Zaniklé tratě.
 |
Čtvrtá vlna se v roce 1903 týkala odbočky z Vilémova do samotné Kadaně. Do města se tak poprvé dostala železnice, do té doby museli tamní obyvatelé využívat vzdálené nádraží Prunéřov na trati Chomutov – Cheb (Zaniklé tratě zde). Původní nádraží uprostřed města zaniklo v roce 1974 a trať byla přeložena do současné polohy. Na příjezd prvního vlaku na nové kadaňské nádraží se můžete podívat zde.
Poklidný život Doupovské dráhy byl narušen v roce 2005, kdy byl v polovině roku silně redukován provoz osobních vlaků. Trať od té doby řadu let balancovala na hraně zrušení.
České dráhy vystřídaly JHMD a později se sezonních vlaků chopila společnost Railway Capital. V letošním roce byl pravidelný provoz na trati 164 zahájen 2. dubna a vlaky po ní pojedou každou sobotu a neděli až do 30. října.
Trať mezi Podbořany a Vilémovem u Kadaně si můžete projet za 3 minuty:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvPo cukrovarské dráze
Motorákem s historickým označením M 152.0405 se projedeme po východní části Doupovské dráhy, historicky po první a části druhé stavební etapy. Začínáme ale na dráze Plzeňsko-březenské, ve stanici Podbořany. Spoje turistické linky T6 tak alespoň začínají ve větším městě.
V Podbořanech můžete navštívit tamní Muzeum Volyňských Čechů. Pokud se objednáte dopředu, můžete zamířit i do jedinečné tvrzi Hlubany, jejíž počátky sahají až do 14. století. Najdete tam expozici i historii těžby kaolinu na Podbořansku.
Trať mezi Podbořany a Kašticemi jsme už jednou projížděli. V roce 2018, během cesty z Plzně do Mostu (zde). V tomto úseku můžeme po pravé straně zahlédnout nápadný vrchol s rozhlednou. Je to vrch Rubín, kde už za starých Slovanů stávalo hradiště.
V Kašticích opouštíme Plzeňsko-březenskou dráhu a napojujeme se na koleje doupovské lokálky, a to velmi zajímavým způsobem. Motorový vůz Railway Capital musí na žateckém zhlaví stanice Kaštice najet na kusou kolej a úvratí se dostat na Doupovku.
Stanice Kaštice, vpravo míří Doupovská dráha do Kadaně, vlevo Plzeňsko-březenská dráha do Podbořan
Nádraží místní dráhy bývalo teprve v oblouku za rozdvojením tratí. Cestující od Vilémova tak museli v Kašticích pokaždé přestupovat.
Pokračujeme dál, zjišťujeme že Kašticko je téměř zapomenutým krajem. Vesnice jsou řídce roztroušeny mezi úrodnými poli. Je to smutný úděl tohoto kraje, který postihl hlavně odliv německých obyvatel po druhé světové válce.
Turistické cíle podél Doupovské dráhy |
Za Kašticemi se náš vlak náhle noří do hlubokého zářezu, klesáme do údolí říčky Leska. Náš vlak projíždí v bezprostřední blízkosti zříceniny kostela svatého Michala.
Krásný Dvůrje dnes už pouhou zastávkou. Dříve tu před kolejištěm s několika kolejemi stávala výpravní budova, která je ovšem už několik let zbořená a místo ní stojí betonová čekárna typu „antivandal“.
Přesto ale v Krásném Dvoře stojí za to vystoupit. Nedaleko od nádraží vás totiž přivítá nádherný barokní zámek s rozsáhlým anglickým parkem. Režisér Jiří Menzel natáčel v krásném Dvoře svůj známý film Konec starých časů.
V parku na vás čeká ještě jedna zajímavost – novogotický Templ z konce 18. století, vlastně první rozhledna v Česku. Na návštěvu Krásného Dvora si rozhodně vyhraďte jeden celý den.
Zastávka Chotěbudice, je dalším důkazem, jak je tento kraj zapomenutý. Na tuto zastávku (byť na znamení) zřejmě zapomněla i sama Správa železnic. V den našeho natáčení byla rozhodně nejzarostlejší na české železnici.
Chotěbudice, bez debaty nejzarostlejší zastávka v síti Správy železnic
Nicméně, kdyby se vám podařilo v Chotěbudicích vystoupit, mohli byste se projít ke zřícenině kaple svatého Štěpána. Kolem se rozprostírá starý hřbitov s částí německých a s částí českých náhrobků. Pro milovníky opuštěných tajemných míst je to určitě to pravé.
Následující zastávka Vitčice je úplný opak Chotěbudic. Stará čekárna vzorně udržovaná, u kolejí vzorně střižený anglický trávník. Z Vitčic se můžete vypravit do nedalekých Širokých Třebčic (necelé 4 kilometry), které jsou zajímavé tím, že tam hrabě Franz Josef von Schoenkirchen nechal v letech 1709–22 postavit židovské ghetto. Jeho architektonická dispozice je patrná dodnes.
Za obcí je ukryt židovský hřbitov se zhruba stovkou barokních a klasicistních náhrobků. Jak se píše na webu obecního úřadu: „ Nevede k němu žádná cesta, z Třebčic je nutno jít nivou potoka a nehledět na překážky ve formě bahna a bujné vegetace...“.
Stanice Vilémov u Kadaně na unikátních fotkách z počátku 70 let 20. století
A už se dostáváme do Vilémova u Kadaně. Zleva se k nám připojuje část trati, která dnes končí v Kadaňském Rohozci (projeli jsme ji zde). Nádražní budova, kde ještě začátkem 21. století sídlil dirigující dispečer, je dnes prodaná a slouží jako rodinný dům.
Ostatně sláva stanice Vilémov u Kadaně zanedlouho pohasne úplně. K zemi se má poroučet tamní historická výtopna i s vodárnou, kde Kadaňské místní dráhy zbrojily svoje parní lokomotivy. Budovy jsou ale dávno opuštěné.
Z Vilémova motorák Railway Capital pokračuje do Kadaně. I tuto část Doupovské dráhy jsme už v minulosti projeli (zde), proto naši jízdu skončíme právě ve Vilémově.
Zatím to vypadá, že síť Doupovské dráhy, byť měla před několika lety namále, je díky turistickému provozu zachráněna. Třeba se tam jednou vrátí vlaky i ve všední dny po celý rok.
