Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvStaré Tišnovce jsme se na iDNES.cz věnovali hned několikrát, zatím ale vždy v seriálu Zaniklé tratě, dnes se po ní poprvé projedeme. Využijeme jediný úsek, který je dodnes v provozu v původní stopě, z Tišnova přes Nové Město na Moravě do Žďáru nad Sázavou.
Konec 19. století byl dobou místních drah. Díky lokálkovému zákonu vznikaly v Čechách a na Moravě menší tratě jako houby po dešti. V roce 1885 vznikla dráha z Brna do Tišnova, v roce 1898 trať z Německého (dnes Havlíčkova) Brodu do Žďáru na Moravě (dnes nad Sázavou). Netrvalo dlouho a objevila se myšlenka na propojení obou lokálek. Důvod byl nasnadě, Vysočina by získala přímé spojení s Brnem.
 |
Projekt tratě byl schválen v roce 1901. Koncesi o rok později získala původní společnost, která stavěla trať z Německého Brodu, do které vstoupili obce a podnikatelé se zájmem o dráhu do Tišnova. Akciová společnost jen změnila svoje jméno z Místní dráha Německý Brod – Žďár na Místní dráha Německý Brod – Tišnov (Lokalbahn Deutschbrod–Tischnowitz) a začalo se stavět.
Navazující a blízké tratě |
Nová trať se co nejvíce přimykala k terénu, aby se projektanti vyhnuli budování náročnějších staveb, takže není divu, že se dráha na mapě klikatí. První slavnostní vlak se mezi Havlíčkovým Brodem a Tišnovem projel 25. června 1905. Provoz na jednokolejné trati zajišťovaly rakouské státní dráhy (kkStB) na účet vlastníka. Jízdní řád v prvním roce zaznamenal dva páry vlaků mezi Brodem a Tišnovem, jeden pár ze Žďáru do Tišnova a jeden pár z Brodu do Bystřice nad Pernštejnem. Vozový park stávající místní dráhy se po zahájení provozu nového úseku rozšířil o tři lokomotivy řady 97 (později řada 310.0), pět osobních vagónů druhé a třetí třídy, osm třetí třídy, tři vozy poštovní a služební, deset krytých, dvacet otevřených nákladních vozů a dva sněhové pluhy.
Po vzniku Československa převzaly provoz nově vzniklé ČSD v první letech stále na účet vlastníka. V roce 1925 byla ale trať definitivně zestátněna. Jízdní doba mezi Žďárem a Tišnovem v té době činila zhruba 2 hodiny a 20 minut, z Brodu do Brna se ale cestující kodrcali téměř 5 hodin. Brněnské rychlíky byly proto z Prahy trasovány raději přes Pardubice a Českou Třebovou.
Mapa trati 256 mezi Žďárem nad Sázavou a Tišnovem
V době ohrožení republiky, ve 30. letech 20. století, se ale začalo uvažovat o alternativě k hlavní trati přes Třebovou. A tak vznikl projekt nové Tišnovky. Impulsem ke stavbě byla mnichovská dohoda z roku 1938, po které se část dráhy právě kolem České Třebové ocitla v německých rukách. Rychlíky Praha–Brno tak nakonec musely jezdit po lokálce přes Nové Město na Moravě. Nová dvoukolejná dráha byla ovšem definitivně zprovozněna až po druhé světové válce.
Stará Tišnovka do Žďáru nad Sázavou vede vpravo údolím Svratky, nová trať se stáčí vlevo
Ač se to nezdá, Stará Tišnovka byla v tomto úseku za socialismu ostře sledovanou tratí. V roce 1957 se totiž u Rožné začal těžit uran. Kvůli tomu výrazně stoupl objem nákladní dopravy na trati. Do areálu dolu časem vznikla i vlečka, která odbočovala ze širé trati v km 68,4. Až do roku 1989 byly odtud vypravovány speciální vlaky s kontejnery s uranovým koncentrátem do Sovětského svazu. S koncem těžby se ale život na Staré Tišnovce vrátil do starých lokálkových kolejí.
Provoz mezi Žďárem nad Sázavou a Tišnovem dnes zajišťují vlaky Českých drah. Cesta z konečné na konečnou dnes trvá zhruba hodinu a půl. Jednoho slunečného letního odpoledne jsme se na cestu vydali i s naší kamerou.
Projeďte si Starou Tišnovku z Tišnova do Žďáru nad Sázavou za 5 minut:
Na co zírá mašinfíra
Sledovat další díly na iDNES.tvPodél Svratky kolem starobylého Pernštejnu
Naši cestu Regionovou Trio Českých drah začínáme ve stanici Tišnov. Ve městě si můžete projít úzké středověké uličky, nebo navštívit Městské muzeum. Pokud byste se chtěli rozhlédnout po kraji, vystoupejte k rozhledně Klucanina, od nádraží to jsou necelé tři kilometry po modré turistické značce. Na druhém břehu řeky Svratky pak stojí Cisterciácké opatství Porta coeli, cenný románsko-gotický areál s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a unikátní křížovou chodbou, jehož počátky se datují už do 13. století.
Na žďárském zhlaví tišnovské stanice se tratě dělí, vlevo se stáčí nová dvoukolejná Tišnovka, vpravo podél Svratky vede původní lokálka. První zastávka jsou Štěpánovice. Odtud se můžete po modré značce vydat k rozhledně Křivoš. Z nevysoké dřevěné stavby je nádherně vidět viadukt Dolní Loučky na nové Tišnovce.
Trať 256 Svratku několikrát překonává. První most je za zastávkou Borač.
Za zastávkou Borač poprvé přejíždíme Svratku. Údolí se pomalu zužuje, koleje na pravém břehu vedou podél skal. Projíždíme 111 metrů dlouhým Doubravnickým tunelem a po zhruba kilometru a půl opět překonáváme Svratku. Čeká nás zastávka Doubravník, až do roku 1947 stanice se třemi kolejemi.
Na půl cesty mezi Doubravníkem a Nedvědicí najdete Fantasy muzeum, údajně první steampunkové muzeum na Moravě. Ohromí vás fantastické, až třímetrové objekty, které vás zavedou do světa vynálezů z knih Julese Verna. Otevřeno je v sezoně po předchozím objednání.
Hrad Pernštejn se zbrusu novou tratí v údolí říčky Nedvědičky na dobové pohlednici
Nad stanicí Nedvědice se už bezmála osm set let tyčí starobylý hrad Pernštejn, který jistě znáte z mnoha filmových pohádek. Za celou jeho historii se jej nepodařilo žádnému vojsku dobýt. Čtyři prohlídkové okruhy vás provedou historií hradu i jeho pověstmi.
Turistické cíle podél tratě 256 |
Za Nedvědicí opouštíme Svratku a dál pokračujeme úzkým údolím Nedvědičky. Je to zřejmě nejromantičtější část tratě. Koleje tam vedou hustým lesem a několikrát říčku překonávají po ocelových mostech. Před Rožnou se pak údolí opět rozšiřuje. Ze stanice Rožná se můžete vydat na výlet několika směry. Na sever budete hledat zbytky hradu Rožná, na západ je pak Dolní Rožínka se strašidelným zámkem Draxmoor. No, zámkem. Prohlídka bývalá sýpka ze 17. století je zaměřená především na děti. Ve třech patrech absolvujete více či méně strašidelnou prohlídku.
Za Rožnou míjíme areály bývalých dolů Rožná I a Rožná II, včetně stále dochované vlečky. Odtud trať poměrně prudce stoupá, aby nabrala výšku, projíždí až do Bystřice nad Pernštejnem mnoha oblouky.
Nedaleko nádraží najdete Skanzen Horácká vesnice s replikami lidových staveb z 19. století. Pro děti je připravena i babiččina zahrádka s ovcemi, kozami či slepicemi. V Bystřici si pak můžete prohlédnout další dvě muzea, městské a potom Depozit místního Muzea Veterán Tatra klubu.
V širším okolí města je doslova ráj hradních zřícenin a také rozhleden. Po modré turistické značce dojdete nejprve k Aueršperku, po červené potom k Zubštejnu a Pyšolci. Rozhledny se jmenují Karašín nebo Zítkova rozhledna Horka. Prohlédnout si můžete také vodní dílo Vír s monumentální betonovou hrází a proti proudu také legendární Chudobínskou borovici. Tu ovšem jen přes hladinu přehradní nádrže.
Renovovaná část trati vede po Y pražcích
Korunou Vysočiny
Za Bystřicí nad Pernštejnem se charakter krajiny mění, už žádná údolí, ale široké pastviny a daleké rozhledy, ne nadarmo se zdejšímu kraji přezdívá Koruna vysočiny. První zastávkou jsou Rozsochy. V roce 2019 tato nenápadná typická venkovská stanička zvítězila v soutěži Nádraží roku. Nutno říci, že místní oplývají srdečností a pohostinností. Zřejmě se rozkřiklo, že tudy budeme projíždět s kamerou, a tak na nás na perónu čeká domácí palačinka s jahodami ze zahrádky. To se nám stalo poprvé a asi také naposled.
Nádraží Rozsochy kdysi a dnes
Regionova Českých drah se pomalu blíží do Mekky české běžeckého lyžování, Nového Města na Moravě. A vlastně nejenom běžeckého. Dlouhé desítky let se právě v Novém Městě na Moravě vyrábějí lyže všeho druhu. Není proto divu, že zde najdete nejen Vysočina Arenu, tedy areál, kde se konají nejprestižnější lyžařské závody, ale také sjezdovku a dokonce skokanský můstek. Pokud ovšem přijedete na Vysočinu mimo zimní sezonu, nemusíte si zoufat. V klasicistním zámku najdete Horáckou galerii, nedaleko Hasičské muzeum a ještě o kousek dál Horácké muzeum.
Pokračujeme však v jízdě, slunce se začíná pomalu klonit k západu, snad dojedeme ještě za světla. V nedaleké stanici Veselíčko je hned z vlaku vidět legendární hostinec. Proč legendární? Protože v něm najdete opečovávaný orchestrion z roku 1850. Hrací skříň má celkem pět výměnných válečků s osmi melodiemi a co víc, obsluha restaurace vám tento skvost na požádání ukáže a dokonce i pustí.
Opravdu jedeme po železnici 21. století?
Ale to už se blížíme k cíli naší cesty, ke Žďáru nad Sázavou. Nejprve se k nám zleva připojí nová trať z Tišnova a o chvíli později začínají první výhybky žďárské stanice. Tady si žlutý motorák ČD na chvíli odpočine, než se vydá na zpáteční cestu.
Ve Žďáru nad Sázavou si při cestě z nádraží nejdříve prohlédněte Městské muzeum v tamní tvrzi a poté od žďárského zámku samozřejmě vystoupejte na Zelenou horu k poutnímu kostelu svatého Jana Nepomuckého od architekta Jana Blažeje Santiniho. A pokud nemáte Staré Tišnovky stále dost, vypravte se ve stopě původní a dnes už zaniklé lokálky směrem k Přibyslavi a třeba až do Havlíčkova Brodu.
